Zneužití prezidentské kampaně, neboli jak se pozná slušný politik

Ve Francii a v Německu si politici a občané připomínají v těchto dnech 50. výročí podepsání francouzsko-německé smlouvy, které vedlo k usmíření obou národů. Německý kancléř Adenauer a francouzský prezident De Gaulle svojí osobní odvahou, ale i politickou prozíravostí přispěli jak k usmíření těchto dvou velkých evropských národů, tak i ke stabilitě a míru v celé Evropě. Francouzové a Němci si s úctou a vděkem připomínají podpis této smlouvy ze dne 22. ledna 1963. I my, všichni Evropané, kteří žijeme po desetiletí v míru a v blahobytu, bychom si měli toto výročí uvědomovat a připomínat.

Ačkoliv v době podpisu předmětné smlouvy uplynulo od konce druhé světové válce již osmnáct let, její prosazení nebylo jak pro De Gaulla, tak ani pro Adenauera v jejich zemích samozřejmostí. Tento krok vyžadoval od obou politiků velkou odvahu a statečnost. Velikost tohoto činu spočívá v tom, že přes takzvané „dědické nepřátelství“, které doprovázelo po staletí oba národy a bylo při něm prolito mnoho krve, si dokázali oba politici, potažmo oba národy, upřímně odpustit své vzájemné hříchy a nastoupit cestu opravdové spolupráce jak na úrovni bilaterálních, tak i celoevropských vztahů. Když slyším kritiku některých českých politiků, že Němci a Francouzové společně určují politiku Evropské unie, tak se v duchu trochu usmívám a říkám si, že pokud tomu tak nadále bude, tak je to jen dobře, neboť můžeme žít v míru a v pokoji. Současně s oslavou zmíněné smlouvy ve Francii a v Německu probíhá v naší zemi předvolební klání dvou prezidentských kandidátů Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana. V rámci této předvolební kampaně přišel pan Zeman i s tzv. otázkou Benešových dekretů. Miloš Zeman zahrál na strunu českých nacionalistů a konfrontoval v televizní debatě s touto ožehavou otázkou svého protikandidáta. Pan Schwarzenberg odpověděl na danou otázku upřímně, přičemž jistě věděl, že se svojí odvážnou odpovědí znelíbí značné části českého národa. Benešovy dekrety jsou naším národním zaklínadlem proti Německu, potažmo sudetských Němcům. Tak tomu je již od konce druhé světové války. Na tomto postoji se od té doby moc nezměnilo. A přeci ano. Čeští politici ještě nemají tu odvahu, kterou měl prezident De Gaulle a kancléř Adenauer, ale alespoň čeští novináři a politologové nacházejí pomalu odvahu jmenovat věci tak, jak jsou, a hlavně jak byly. Před několika lety jsem v jednom projevu jako starosta Jáchymova při vzpomínkovém setkání Jáchymovského pekla řekl, že pokud se náš národ upřímně nevyrovná se svojí minulostí, nemůže mít žádnou pozitivní budoucnost a nebude plnohodnotně patřit k západní Evropě. Myslím si, že stav dnešní české společnosti moje slova jen potvrzuje. Přesto věřím, že máme naději tuto situaci změnit a věřím, že se tak jednoho dne i stane. Proto by bylo dobré zvolit za prezidenta pana Karla Schwarzenberga, který patří do kategorie odvážných politiků, protože je schopen říci i to, co je v daném momentě nepopulární a pro něho osobně i možná škodlivé, ale přesto pravdivé. Je to politik, který je schopen nakročit cestu upřímného vyrovnání se s naší minulostí, a tím připravit mladé generaci důstojné místo v evropském domě demokratických zemí.