Včera mnozí z nás zapalovali první svíčku na adventním věnci a jistě jsme si při tomto okamžiku přáli, abychom prožili pokojné a příjemné vánoční období. Vzápětí po tomto téměř slavnostním aktu jsem se podíval na televizní zprávy, abych se dozvěděl, co se právě u nás a ve světě událo.
Na všech zpravodajských kanálech se objevovaly obrázky z demonstrace v Kyjevě, kde především mladí lidé protestují proti prezidentovi Janukovyčovi a jeho proruské vládě. Tito lidé neprotestují jen proti něčemu, ale hlavně pro něco. Nejde jim jen o formální akt podpisu na partnerské smlouvě s Evropskou unií, ale o příslušenství k západní civilizaci. Při záběrech z Kyjevských ulic mne napadaly i jiné myšlenky. Když jsem viděl, jak brutálně policie zakročuje proti demonstrantům, tak se mi objevovaly před očima záběry z Národní třídy ze 17. listopadu 1989. Ano, v Kyjevě večer co večer probíhá 17. listopad a nás se to nijak netýká. Kde je naše solidarita s mladými Ukrajinci, kteří touží po svobodě, kterou my už máme? Slyšíme nějaké hlasy našich politiků, ale i představitelů Evropské unie k brutálním zásahům proti ukrajinským demonstrantům? V takovýchto momentech je zřetelné, jak chybí hlas Václava Havla … Zřejmě jak obyvatelé západní a střední Evropy, tak i současní evropští politici nechápou, že v případě vítězství Janukovyče, potažmo Putina, se bude Rusko snažit posilňovat svůj vliv ve všech státech na západ od Ukrajiny, to znamená i směrem k nám. Alternativa ke zmíněnému scénáři jsou právě probíhající nepokoje obyvatel Ukrajiny proti postkomunistickému režimu s cílem připojení se k západnímu světu. Dalo by se namítat, že nemá cenu se mocnému Rusku vzpírat, ale příklad Moldavska a Gruzie dokazuje, že se lze bránit. Oba jmenované státy se dokázaly vzepřít ruskému vyhrožování a před několika dny ve Vilniusu podepsaly partnerskou smlouvu s Evropskou unií, kterou měla podepsat i Ukrajina. Co z toho plyne pro nás? Asi tolik, že se to nepřímo týká i nás a možná víc, než si to dovedeme představit nebo než je nám to milé. Vstoupili jsme do adventního období, přesto nezapomínejme, že máme být solidární s těmi, kteří bojují za svoji svobodu a doslova i za národní nezávislost, přičemž v daném případě nepřímo i za naši svobodu a nezávislost.
