V pořadu Radiožurnálu nám v neděli Miloš Zeman z Lán oznámil, že chce spolurozhodovat o personálním složení budoucí vlády. Ano, momentálně máme také vládu, kterou si M. Zeman vytvořil ze svých lidí, kteří nedostali ani důvěru parlamentu. Nyní předkládá české společnosti teorii o tom, že je úkolem prezidenta starat se o to, „aby zde nebyla nová Karolína Peake“. Zda bude v této svévolné politice pokračovat dále, bude záležet jen na rezistenci české politické scény.
Dosavadní chování Miloše Zemana ve své prezidentské funkci nejlépe vystihla v říjnu tohoto roku v rozhovoru v Magazínu Dnes sama manželka Miloše Zemana. Ve zmíněném rozhovoru řekla větu: „On si zkrátka do prezidentské funkce přinesl premiérskou pracovní náplň“. Dnešní realita je však jiná. Miloš Zeman není premiérem, ale prezidentem, z čehož vyplývá, že jeho funkce a postavení nejsou totožné s předsedou vlády. Také náš ústavní systém neumožňuje kumulaci těchto funkcí. To, že se neustále odvolává na přímý mandát jeho voličů z prezidentské volby, na této skutečnosti nic nemění. V nedělním lánském rozhovoru M. Zeman prohlásil, že bude chtít, aby budoucí ministři měli dostatečnou kvalifikaci pro vykonávání funkce ministra. Problém spočívá v tom, že mu jednak Ústava tuto kompetenci nevymezuje a navíc Miloš Zeman nedovede nebo nechce pochopit ustanovení vymezující pravomoci prezidenta republiky. Ústava v článku 62 písm. a) konstatuje, že prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a také přijímá jejich demisi. Jde o tzv. samostatné neboli kompetenční ustanovení prezidentových pravomocí. Naproti tomu ustanovení článku 68 Ústavy upravuje vztah vlády k Poslanecké sněmovně a k prezidentovi. Zmíněné ustanovení čl. 68 Ústavy v odstavci 2 zakotvuje, že předsedu vlády jmenuje prezident, a nyní přijde to podstatné „na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády“. Konkrétně to znamená, že prezident republiky v dané věci nemá žádný prostor pro vlastní návrhy ohledně personálního složení vlády, nemluvě o tom, aby si stanovoval nějaké podmínky pro jmenování jednotlivých ministrů, jako je například podmínka odbornosti. Jinými slovy vyjádřeno, výběr potenciálních ministrů je ve výlučné kompetenci a zodpovědnosti designovaného předsedy vlády. Proto včerejší slova Miloše Zemana o prezidentské spoluzodpovědnosti ohledně jmenování vlády vůbec nejsou na místě, a to i bez ohledu na článek 54 Ústavy, který stanoví, že prezident republiky není z výkonu své moci zodpovědný. Miloš Zeman si pomalu, ale jistě buď přímo, nebo nepřímo přisvojuje pravomoci, které mu nenáleží. Žel naše politická a společenská scéna není schopná na to adekvátně reagovat. TOP 09 a ODS tak činí pouze verbálně ve všeobecných prohlášeních, to je ale vše a je to málo. Nastal čas, aby se buď napříč poltickými stranami našel konsensus ohledně omezení ústavních pravomocí nevyzpytatelného hradního pána, nebo se političtí představitelé obrátili na Ústavní soud s kompetenční žalobou, jak se za to přimlouvá i senátorka Eliška Wagnerová. Pokud politici nenajdou odvahu obhájit ústavní principy, na kterých spočívá naše parlamentní demokracie, tak na dlouhou dobu zabředneme do chronické politické krize, která ještě prohloubí dnešní neutěšený stav naší politiky a společnosti a Miloš Zeman si bude dále dělat jen to, co se bude hodit jeho osobním politickým ambicím.
