Včera poprvé předstoupil Miloš Zeman ve funkci prezidenta republiky v Poslanecké sněmovně před poslance a pronesl téměř hodinový projev. Hned na úvod lze konstatovat, že to nebyl projev důstojný hlavy státu. Pomineme-li jeho známé a většinou nemístné bonmoty, byl jeho projev tradičně koncipován jako snůška samolibosti, poučování a kritiky. Během celého projevu se táhla jako červená nit myšlenka - já jsem byl zvolen v přímé volbě, a proto chci rozhodovat o všem podstatném v této republice. A to je to nejdůležitější sdělení z celého projevu jak politikům, tak občanům této země.
Po obsahové stránce neřekl Miloš Zeman nic nového, opakoval jeho dřívější známé výroky o korupci, nezaměstnanosti, volebním zákonu, majetkových přiznáních, atd. Zřejmě největším překvapením pro posluchače jeho projevu bylo, s jakou vehemencí napadal současný český prezident ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Důvod je zřejmý: konflikt ohledně jmenování nových velvyslanců mezi prezidentem a ministrem zahraničních věcí. Ústava ČR vymezuje kompetence všech ústavních činitelů, přesto se Miloš Zeman snaží přivlastnit si pravomoci, které mu z Ústavy nepřísluší. Kompetence prezidenta republiky týkající se zahraniční politiky jsou zakotveny v čl. 63 Ústavy a nejsou koncipovány tak, že by prezident republiky určoval zahraniční politiku dle své samostatné vůle. Primérně je zahraniční politika určována vládou potažmo ministrem zahraničních věcí v součinnosti s prezidentem republiky. Tuto premisu se Miloš Zeman snaží změnit ve svůj prospěch. Ministr zahraničních věcí Schwarzenberg trefně označil tuto snahu Miloše Zemana za boj o politickou moc. Jinými slovy vyjádřeno, Miloš Zeman si chce vynutit pravomoci, které mu z Ústavy nepřísluší. V případě, že politici v budoucnu budou tolerovat jeho snahy o přisvojení si pravomocí, které prezidentovi republiky nepřísluší, dostaneme se na tenký led a tím může být zpochybněn celý náš ústavní řád. Licoměrnost politiky Miloše Zemana je zřejmá, snaží se vystupovat aktivně v boji s korupcí a současně přitom prosazuje za každou cenu například jmenování Lívie Klausové českou velvyslankyní na Slovensku. Všem soudným lidem je přitom zřejmé, že se jedná o jeho úlitbu za nechutnou předvolební kampaň rodiny Klausových proti panu Schwarzenbergovi. Právě jeho netaktní a urážlivé poznámky na adresu ministra zahraničních věcí v Poslanecké sněmovně svědčí o pokleslé morálce současného českého prezidenta, což dokazoval již během prezidentské volební kampaně. Proto je zarážející, že po včerejším projevu Miloše Zemana přispěchal premiér Nečas s výrokem, že je právo prezidenta takto vystupovat. S tím nelze souhlasit. Jak neměl Václav Klaus právo vyhlásit amnestii v takovém rozsahu, jak to učinil, tak i Miloš Zeman nemá právo veřejně urážet jiné ústavní činitele, potažmo někoho, kdo byl jeho sokem v prezidentské volbě. Odchod některých poslanců TOP 09 ze zasedací síně byl v dané situaci pochopitelný a dle mého soudu i správný. Naopak reakce ministra Schwarzenberga je pro mne nepochopitelná. Bezprostředně poté, co byl Milošem Zemanem zesměšňován, mu pan ministr podal ruku. Jsem toho názoru, že v takovýchto situacích by měl pan ministr ukázat víc osobní hrdosti a ne se za každou cenu chovat „korektně“. Zde již nejde o zachování slušných konvencí, ale o hájení principů slušnosti. Miloš Zeman není prezident, který hledá konsensus mezi politiky, ale naopak polarizuje naši společnost, jako ostatně i jeho předchůdce. Navíc, jak jsem již uvedl, Miloš Zeman se snaží přisvojit si pravomoci, které mu naše Ústava nedává. Právě proto bychom měli pečlivě sledovat i jeho další kroky a nenechat se uchlácholit jeho populistickými projevy.
