Karel Randák před soudem

Ačkoliv naše společnost upírá v těchto dnech svoji pozornost na tvorbu nové Zemanovy vlády, neměla by nám unikat ani jiná událost, která je taktéž důležitá z hlediska demokracie a právního státu. Tento týden totiž začal před Obvodním soudem pro Prahu 1 proces s Karlem Randákem, který je stíhán kvůli zveřejnění platu a odměn Jany Nagyové, bývalé ředitelky kanceláře dnes již téměř bývalého premiéra Petra Nečase.

Pražská státní zástupkyně Martina Adámková před soudem přečetla obžalobu, v níž obviňuje Karla Randáka a Lenku Pikorovou, tehdejší asistentku paní Nagyové, z neoprávněného nakládání s osobními údaji. Paní státní zastupitelka dále doslova řekla: Poškozené bylo závažným způsobem zasaženo do soukromí a osobního života, neboť se poté stala veřejně známou, výrazně se zhoršila její pověst a došlo k poškození na cti.“ V kontextu událostí posledních týdnů v kauze Nagyové a třech exposlanců je toto tvrzení paní státní zástupkyně spíše zábavné. Žel celá záležitost ve své podstatě není vůbec zábavná ani vtipná, neboť panu Randákovi a paní Pikorové hrozí až pět let vězení. Paní státní zástupkyně viní paní Pikorovou, že v roce 2011 vynesla dvě výplatní pásky paní Nagyové, a pana Randáka, že je následně nabízel médiím ke zveřejnění, což se začátkem roku 2012 i stalo. Pan Randák ve své výpovědi uvedl, že popírá zveřejnění daných údajů, ovšem podotkl, že tyto údaje někdo z Úřadu vlády vynesl a že se domnívá, že celá záležitost je propojena se jmény pana Janouška a pana Rittiga. Na další průběh soudního řízení si budeme muset ještě počkat, neboť soudní jednání bylo odročeno na polovinu července. Podstata celé kauzy je však někde úplně jinde. Po zveřejnění údajů o platu a především odměn paní Nagyové vystoupil v lednu 2012 veřejně Peter Nečas a prohlásil, že paní Nagyová je „poctivý, slušný a pracovitý člověk“ a že se jedná o“mediální lynč“ na někoho, kdo nic neprovedl. Všichni vzali prohlášení tehdejšího premiéra na vědomí a na první pohled se v podstatě nic nedělo. A přece, děly se události, které měl premiér registrovat a následně na ně příslušně reagovat. Na základě zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím žádali občané různé státní a samosprávné orgány o zveřejnění platových poměrů jejich zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že často nebyly tyto informace danými orgány žadatelům poskytnuty, musel se několikrát k předmětné záležitosti vyjádřit i Nejvyšší správní soud, který žadatelům o poskytnutí informací vyhověl. V daných rozhodnutích Nejvyšší správní soud správně rozhodl, že veřejné prostředky jsou součástí veřejných rozpočtů a že jejich příjemce je i ten, komu je z těchto veřejných prostředků vyplácena odměna za práci. Zveřejňování platů veřejných činitelů je v západních demokraciích samozřejmostí, o které nemusí soudy rozhodovat, neboť je to součástí právní kultury. Kdyby tehdejší předseda vlády Peter Nečas respektoval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterému se podřídila dokonce i Prezidentská kancelář tehdejšího prezidenta Václava Klause a zveřejnila platy jeho nejbližších spolupracovníků, mohl ukázat, že respektuje právní stát jako takový. Kdyby pan Nečas respektoval skutečnost, že jen soudy mají vyhrazeno podávat závazný výklad práva, mohl si ušetřit jedno z mnoha jeho trapných veřejných vystoupení. Navíc ve světle nedávných událostí v kauze Nagyová tato záležitost jen potvrzuje jeho zodpovědnost za to, co se dělo na Úřadu vlády. Kdyby již tenkrát jeho strana ODS a koaliční vládní strany reagovaly patřičně na danou záležitost, možná by dnešní vládní krize vůbec nemusela být. Ale to je jen kdyby…