Den po volbách do Poslanecké sněmovny spekulují jak občané, tak politologové a novináři, jak bude vypadat budoucí vláda a především se řeší otázka, kdo bude ochoten jít do vládní koalice s hnutím ANO.
Již včerejší večerní debata lídrů politických stran, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, v České televizi naznačila určité možnosti.
Neméně důležitá je otázka, jak bude vypadat samotné směřování České republiky pod vedením Andreje Babiše, a to především ve vztahu k Evropské unii. Chápaní politiky Andrejem Babišem je čistě pragmatické a populistické. Hodnotové prvky morálního a právního charakteru nejsou u něj prioritní. Snad i proto bylo hnutí ANO schopno oslovit značnou část české společnosti, neboť ani pro ni nejsou tyto atributy tak důležité. Navíc je česká společnost i lehce manipulovatelná, což mistrně ovládá Miloš Zeman, a ukazuje to nakonec i včerejší volební výsledek. Úspěch xenofobní strany SPD Tomia Okamury je toho dostatečným důkazem. Česká společnost je ve své podstatě velice konzervativní a nedůvěřivá ke všemu cizímu, což ilustruje skutečnost, že vedle Řeků máme nejskeptičtější postoj k Evropské unii. Proto se téměř všechny politické strany v předvolební kampani, až na vzácné výjimky jako byla třeba TOP 09 nebo STAN, předháněli v tom, jak se vymezovat vůči EU. Nebyla proto ani náhoda, že v takzvané „Smlouvě Andreje Babiše s občany ČR“ pan Babiš zdůrazňuje, že pod jeho vedením nepřijme ČR žádné ilegální migranty ani Euro jako naši měnu. To jsou postoje, které určitě české voličstvo rádo vzalo na vědomí, otázka druhá však je, jak na tuto argumentaci budou reagovat nejen v Bruselu, ale především význační evropští politici. Českou současnou mentalitu lze charakterizovat, na což upozorňoval již Václav Havel, provinčností myšlení, které spočívá v tom, že nás v podstatě moc nezajímá, jak nás vnímá vnější svět. Je to velký handicap, neboť nás to vyřazuje ze hry právě v dnešním globálním dění. Chování našich politiků na půdě evropských institucí je často velice trapné a nedůstojné, lze jen připomenout nedávný výstup Miloše Zemana před Parlamentním shromážděním Rady Evropy nebo výstupy Milana Chovance na půdě EU. Chápaní EU, a to jak u občanů, tak i u českých politiků, je převážně oportunní. Pokud máme z evropského společenství prospěch, dobře, ale nechtějte po nás, abychom my byli s někým nebo s něčím solidární. Západní společnost chápe EU především jako společenství, které spočívá v uznávání a dodržování určitých hodnot, které jsou ztělesňovány především lidskými právy a demokratickým právním řádem. Pokud nepřijmeme tyto atributy za své, a to nejen formálně a deklaratorně, ale z přesvědčení, nemůžeme patřit k Západu, který je vybudován právě na těchto hodnotách.
Andrej Babiš občany jak ve „Smlouvě“, tak i včera před televizními kamerami, ujistil, že je proevropský a pro „jednotnou Evropu“. To je pěkná rétorika, ale současně je to i protimluv, když mluví o jednotné Evropě, ale současně odmítá Euro. Tento týden v Bruselu prohlásil francouzský prezident Macron, že Francie a Německo nebude nikoho nutit držet krok s předními státy EU. Jinými slovy vyjádřeno, kdo nebude stát v integraci EU v první řadě a nebude schopno hájit hodnoty západní civilizace, zaostane a nebude se pak ani podílet na rozhodování o zásadních otázkách směřování EU v budoucnu. Pro nás to znamená, že pokud nebudeme ochotni i přes naše dobré ekonomické výsledky převzít Euro, budeme vyřazeni z rozhodovacích grémií a budeme v budoucnu, vyjádřeno ve sportovním žargonu, hrát v rámci EU jen druhou ligu. Proto by bylo pro naši zemi dobré, aby pragmatik Andrej Babiš i ostatní čeští politici přehodnotili svůj postoj k EU a jeho měně a měli odvahu nás zařadit tam, kde by dle mého názoru mělo být naše místo.
