Od udělení amnestie prezidentem republiky Klausem uplynuly již více než dva týdny, ale diskuse kolem ní neutichá, naopak stále je to vedle prezidentské volby dominantní téma veřejných médií. Napsáno a řečeno ohledně této amnestie bylo již hodně a i odborně téměř všechno, přesto je dobré si některé aspekty této amnestie připomenout.
Vedle samotného práva prezidenta udělovat amnestii, které je dle Ústavy nezpochybnitelné, se diskutuje i o roli předsedy vlády Petra Nečase, který danou amnestii kontrasignoval. Pan Nečas neustále opakuje, že danou amnestii podepsal jen proto, že je to "ústavní zvyklost" a že za amnestii nese zodpovědnost pouze hlava státu. Tento argument je zcela neudržitelný, neboť článek 63 odstavec 3 Ústavy jednoznačně zakotvuje k platnosti taxativně vyjmenovaných rozhodnutí prezidenta i spolupodpis předsedy vlády, nebo jím pověřeného člena vlády. Za rozhodnutí prezidenta odpovídá podle článku 63 odstavec 4 Ústavy vláda. V tomto případě není žádný prostor pro jiný výklad. O zvykovém právu se může mluvit v případě, že chybí právní norma, což není daný případ, jak jsem již uvedl. Výklad pana Nečase je čistě oportunní a tím i nepřijatelný. Kontrasignace neboli spolupodpis totiž znamená, že určitý dokument musí mít spolupodpis další oprávněné osoby, bez něhož se daný dokument nestane platným. Z daného vyplývá, že Petr Nečas nese s vládou za podpis pod amnestií plnou zodpovědnost, a to jak politickou, tak i morální. Argument premiéra Nečase, že jde o tzv "právní kontrasignaci" je demagogická, neboť tento pojem je v dané souvislosti zcela nesmyslný. Dle mého názoru byl lednovou amnestií náš justiční systém jak prezidentem, tak i premiérem naší země zneužit. Politická opozice se snaží danou situaci využít a chce vyslovit Nečasově vládě v Poslanecké sněmovně nedůvěru. V daném případě by ale nemělo jít o žádnou tzv. pravicovou nebo levicovou politiku. Zde by mělo jít všem slušným politikům napříč politickými stranami o něco víc, než o politický oportunismus, který je vidět jak zprava, tak zleva. Mělo by jim jít o základní hodnotu demokratického státu, a to o právní stát. Předseda Ústavního soudu pan Rychetský se k provedení amnestie vyjádřil v tom smyslu, že jsme svědky neuvěřitelného diletantismu. Skutečnost, že předseda vlády nectí Ústavu a právní řád našeho státu je jedna věc, ale já nevěřím, že zde jde pouze o diletantismus. Jsem přesvědčen, že jednání pana prezidenta ve spolupráci s předsedou vlády a ministrem spravedlnosti bylo záměrné a účelové. Amnestie pana prezidenta Klause mne osobně vůbec nepřekvapila. Čekal jsem, že před jeho odchodem z funkce prezidenta něco obdobného přijde a věřím, že se ještě ve formě udělených milostí dočkáme dalších "překvapení". Vyhlášená amnestie je jen v kontextu dřívějších kroků prezidenta Klause. Jeho jednání v minulosti bylo často v rozporu s Ústavou a jeho nesčetné výroky, kterými zpochybňoval dělbu státní moci, se nesou v jedné linii s vyhlášením amnestie v daném rozsahu. Klausova nelibost vůči justici je známá již z minulosti. Před několika lety na půdě Poslanecké sněmovny vyzval poslance, aby okleštili pravomoci Ústavního soudu. Jsem přesvědčen o tom, že v zemích západní Evropy by po takovém prohlášení hlavy státu byl z dané funkce odvolán. Dělba moci je základní pilíř právního a demokratického státu. Když hlava státu tento základní princip demokracie zpochybní, politici musí jednat a vyvodit z toho důsledky. V České republice se tak však nestalo. Základní problém je v tom, že prezident republiky dle článku 54 odstavec 3 Ústavy "není z výkonu své funkce odpovědný". Pan prezident Klaus se jak v minulosti, tak i v případě udělení současné amnestie choval s vědomím, že se mu nemůže nic stát. To, že prezident jen nevyužil svého práva udělit amnestii, ale že toto právo i hrubě zneužil, není žel v našem státě postižitelné. Ústava by, dle mého názoru, měla obsahovat mechanismy i pro případ zneužití pravomoci ústavními činiteli tak, jak se tomu stalo v daném případě. Proto již delší dobu upozorňuji na skutečnost, že naše Ústava, jejíž dvacetiletou existenci jsme si nedávno připomínali, je nedokonalá a již dávno zralá na celkovou revizi.
