Není příjemné to říkat v době, kdy jsou veřejné finance jako trhanec, ale prohibici bude muset zaplatit stát. Ať jsou její důvody pádné, ať ji jako okamžité opatření můžeme chápat (a zároveň pochybovat o tom, zda šlo o nejlepší řešení) – finanční důsledky není možné hodit na podnikatelské subjekty.
Vyhlášení prohibice přišlo ve chvíli prudce rostoucího počtu obětí metylalkoholu. Trend se zastavil, z tohoto hlediska byla věc v pořádku. Teď již pouze budeme spekulovat, zda by k tomu došlo i bez prohibice nebo nikoliv. Ale počet nových případů prudce poklesl, což je rozhodující. To je jedna rovina věci.
Druhá jsou ztráty výrobců a prodejců. Jdou do stovek milionů korun a velmi rychle rostou. Nepůjde ale jenom o ztráty z neuskutečněných prodejů, je tu především problém se starým zbožím, ve kterém jsou uloženy minimálně miliardy korun a pozor, ze kterého již také byly zaplaceny daně. To znamená, co se zbožím, které opustilo před prohibicí celní sklady a nyní je rozeseto po celé zemi. Jde zřejmě o podstatnou část z 21 milionů litrů již vyrobeného a dovezeného alkoholu podléhajícího prohibici.
Jde o obrovský problém. Nemalá část tohoto alkoholu je v podstatě ve skutečnosti mimo jakékoliv podezření, že by mohla být závadná (tedy nad rámec faktu, že jde o alkohol). Pravděpodobně nikdo nenapodoboval dvanáctiletou whisky nebo francouzský koňak, zřejmě ani becherovku nebo peprmintku. Ve skutečnosti tedy můžeme se značnou dávkou čistého svědomí prohlásit, že dokonce drtivá většina toho, co je v obchodech, nemá nijak závadný obsah. Dostáváme se tak do klasické potíže, která přichází vždy po razantním plošném opatření. V danou chvíli možná splnilo účel, ale s každou minutou svého trvání je těžší jeho obhajoba. Když byla prohibice zavedena, nebyl čas řešit problém láhev od láhve. Až ji stát zruší, pak bude velmi drahé odlišit láhev od láhve.
Těžko říci, zda si toto všechno vládní činitelé uvědomovali, když opatření zaváděli. Měli by ale jasně říci, že ať již bude finální vyřešení potíže s miliony láhví tvrdého alkoholu jakékoliv, stát ponese přiměřený díl nákladů. Neboť 99,9 procenta podnikatelů v oblasti alkoholických nápojů nemělo žádný podíl na tom, že někdo páchal trestný čin mícháním metanolu do láhví. Stát se rozhodl zabránit pokračování trestné činnosti velmi plošným opatřením a tím vytvořil nepřekonatelnou (nebo těžko překonatelnou) překážku v činnosti nejen pachatelům trestných činů, ale i oněm 99,9 procentům podnikatelů, kteří s tím nemají nic společného. Náklady tedy musí nést stát. Z této logiky nelze utéct.
Takže s tím, jak bude zveřejněn způsob vyřešení problému, měl by stát také oznámit, jak bude náklady na ochranu veřejného zdraví, zatím uvalené na výrobce a prodejce, těmto postiženým podnikatelům proplácet. Nedovedu si představit, že by se tomu vláda chtěla nějakým způsobem vyhnout.
