ODS se vždy opírala o podnikatelské kruhy. Její základnou byli majitelé, živnostníci, obchodníci, finančníci. Ve skutečnosti tomu nebylo nikdy jinak. Neúspěch v krajských volbách je výsledkem toho, že právě k této silné základně se občanští demokraté otočili zády.
Pod vedením premiéra a předsedy Petra Nečase se strategie ODS nepochopitelně změnila. Zvyšování daní nemá jen rovinu „DPH“, která je sama o sobě nešťastná. Jsou tu další kroky – čarování se stropem u pojistného, „dočasné“ (doufejme, že ne tak dočasné, jako pobyt „spřátelených armád“) zvýšení sazby daně z příjmu pro část zaměstnanců, snižování paušálních nákladů, které zasáhne citelně především živnostníky. Strana, které mohlo být všelicos vyčítáno (třeba ona obehraná „kmotrovská“ píseň), měla čitelnou politiku. Staré problémy ale zůstaly a čitelnost se vytratila. Chápe dnes někdo, co vlastně ODS chce?
A dále. Pravicová strana by měla mít jasnou ekonomickou politiku, měla by mít načtené klasiky od Adama Smitha až po poslední generace rakouské školy a měla by tyto vědomosti aplikovat v praxi. Výsledkem v zahraničí je obvykle fakt, že země prosazující svobodomyslnou ekonomickou praxi mají lepší výsledky než ty státy, které podléhají socializujícím směrům všeho možného ražení, mají tendenci k izolaci, omezování obchodu, k regulacím a dalším postupům, které sice mohou vyvolat krátkodobé pozitivní efekty, ve středním či delším období ale vedou k zaostávání a k tomu, že pochybná veřejná správa vede k nižší životní úrovni obyvatel. Mohli bychom jmenovat desítky dostatečně ilustrativních příkladů, že to funguje. Ovšem pouze v případě, že vláda je odvážná a ví, čeho chce dosáhnout.
Realita České republiky je hodně jiná. Jsme pomalejší než sousedé, přičemž naši sousedé nejsou žádnými tygry. I když mnoho let „bojujeme“ za lepší podnikatelské prostředí, v mezinárodních srovnáních jsme na tom stále hůře. Určité změny sledovat můžeme, ale jsou nevýrazné a naši přímí konkurenti postupují daleko rychleji a především cílevědomě. ODS rezignovala na tvorbu ekonomické politiky státu a přepustila tuto pozici konkurenční TOP 09. Možná byl na počátku kalkul, aby právě Miroslav Kalousek a jeho lidé udělali nepopulární kroky, aby oni nesli náklady reformního úsilí. Výsledek je tristní. Vláda vedená ODS dělá politiku, ze které se zakladatelům strany musí zvedat žaludek, hněv obyvatel se obrací právě proti občanským demokratům. Což všechno vedlo k tomu, že uvnitř strany se objevuje stále silnější pnutí. Rozkol je již naprosto zřejmý.
Přitom jenom částečně jde o rozpor založený na hlavních idejích, tedy na sporu o hospodářskou strategii – ten je dokonce v pozadí. Vedení Petra Nečase se s „rebely“ dohaduje nikoliv o zásadách, ale o míře zvýšení daní. To je ve skutečnosti konec ODS, protože tato diskuse se přestala vést v pochopitelné rovině „ano x ne“, ale zůstalo pouze „ano“ proti „ano, ale…“ Hledá se snesitelná verze, která naštve nejméně lidí. Nehledá se verze, která by nadchla tradiční voličské skupiny a dala jim nový elán a chuť jít podpořit svoje politické zástupce.
Nabízím jednoznačnou interpretaci volebního krajského výsledku. Podnikatelé a živnostníci se obrátili k ODS zády stejně, jako se ODS obrátila zády k nim. Strana, kterou věrně podporovali a které v minulosti všelicos prominuli, příliš dlouho jenom brala a přestala dávat. Ať to dříve nazývala „širokým rozkročením“ nebo nyní „ozdravěním veřejných rozpočtů“, jde pořád o stejný omyl.
A ještě je zde jeden problém. Jen obtížně si vzpomeneme na takové reformní kroky zaštítěné ODS, které by byly prosazeny důsledně, přesně vysvětleny a které by veřejnost vzala za své. Lidé nejsou hlupáci. To, že nepodporují vládní snahu o ozdravění veřejných financí, to není důsledek jejich intelektuální nedostatečnosti, ale je to důsledek toho, že tato vláda prostě většinu lidí považuje za ovce, kterým ani nemá smysl něco vysvětlovat. ODS ve stylu Petra Nečase nevěří ve schopnosti občanů, není tedy divu, že občané nevěří ve schopnosti ODS a Petra Nečase. A o vládě platí to stejné.
