Šmírování je nepříjemnou daní za větší bezpečnost

Skoro celý svět se diví, že americká Národní bezpečnostní služba (NSA) sledovala internetovou komunikaci v evropských zemích a podle posledních zpráv měla svoje mikrofony i v některých prostorách Evropské unie v USA. Řada lidí se v reakci na to tváří pohoršeně. Nabízím jiný názor.

NSA byla pokládána za nejvlivnější a nejmocnější špionážní organizaci USA už někdejší StB. Dokonce to tehdy stálo dirigentům veřejného mínění za menší kampaň, když v různých na svou dobu „odvázaných“ časopisech, jako třeba Technický týdeník nebo ABC, vycházely články o tom, jak Amerika „poslouchá“ celý svět a zneužívá tuto možnost vůči vlastním spojencům

Takže fakt, že Američané odposlouchávají různým způsobem obrovské množství různých forem komunikace mezi lidmi, víme dávno. Totéž – ale v poněkud menším rozsahu – dělají Britové, Francouzi a další, další, další. Takový je tento svět a z jistých důvodů takový stále je. A byl takový odedávna. Ne nadarmo se říká, že špionáž patří k nejstarším řemeslům.

Stát má několik málo funkcí, kvůli kterým si jej lidé vytvořili. Možná to někoho překvapí, ale nepatří k nim existence ministryně pro „cokoliv“ z nikým nevolené strany a dokonce ani provozování veřejnoprávní televize. Těmi hlavními je obrana, tedy vnější a vnitřní bezpečnost. Velmi lapidárně řečeno jsme vytvořili státy především kvůli tomu, aby nepřišel soused a nerozbil nám hlavu kyjem nebo na ni nehodil atomovku. Všechno ostatní včetně státní komise pro posilování konkurenční schopnosti a také akreditační komise ministerstva školství jsou naplaveniny vytvářené státní byrokracií. Ale to je úplně jiné téma.

Míra bezpečnosti vždy souvisí s osobní svobodou. Nemáme svobodu rozmlátit sousedovi hlavu lopatou, když v neděli odpoledne vytáhne pneumatické kladivo a dělá si díru do baráku. Stejně tak nemáme svobodu smíchat nějaké hnojivo s něčím dalším, narvat to do plechovky a vyhodit do vzduchu továrnu na pneumatická kladiva, z nichž jedno si soused koupil.  I když, jak známo, i to se občas stává.

Spojené státy mají téměř veškeré atributy světového lídra. Sílu, velikost, ekonomiku… a odpovědnost, přinejmenším k vlastním občanům. Mají řadu spojenců, ve skutečnosti ale tito spojenci mnohdy lavírují a především mají svoje představy o tom, s kým se kamarádit a jak, a s kým rozhodně ne. Výjimkou je Velká Británie a její „zvláštní vztahy“ s USA mj. kvůli jazykové nebariéře a historickým vazbám a Izrael, který je jediným a nejpevnějším spojencem Washingtonu na Blízkém a Středním Východě, ale nijak jej to neomezuje v tom, aby Američanům kradl jejich vojenská tajemství. A nejen ta.

Ale co vlastně dnes Evropa vzkazuje Spojeným státům? Na jedné straně říká, že je po dvou světových válkách i nadále potřebuje kvůli své bezpečnosti (aniž by ale jen slůvkem připustila, že se bojí Ruska a čím dál tím více i dalších zemí), avšak na straně druhé se tváří odtažitě, a když je příležitost, přiloží si svoje polínko pod kotel protiamerických nálad. Tak se spojenci nechovají.

Jenže to je jen malý detail. Američané odposlouchávají a sledují desítky tisíc nebo možná i desítky milionů hovorů či mailů především na základě sledovaných klíčových slov (třeba bomba) a tipů svých agentů z terénu. Díky tomu jsou schopni odhalit s předstihem řadu chystaných aktů proti západní civilizaci, jejíž jsme součástí, s předstihem. A ve valné většině případů se o tom my, obyčejní smrtelníci, ani nedozvíme.

Chápu, že špiclování Velkého Ucha je obecně velmi nepříjemným pocitem. Stejně tak rozumím tomu, že to řadu lidí může rozčilovat, a souhlasím s tím, že to je na hraně nebo za hranou porušování soukromí. Ale současně vím, že to dělá náš svět o něco bezpečnější. Šmírování je prostě nepříjemnou daní za naši větší bezpečnost.