Prezidentova potíž s národovectvím

Je to divná schizofrenie. Máme prezidenta, který svoji kampaň postavil na obraně českých zájmů a zároveň plánuje připravit českou ekonomiku o její vlastní měnu. Ten rozpor je zřetelný a těžko ho logicky vysvětlit. Pokud ovšem, což je svatokrádežná myšlenka, nevytváří prezident v této zemi jakýsi myšlenkový skanzen, kterým hodlá zamaskovat úplné splynutí země s Evropskou unií.

Pojem národní zájem je problematický z principu. Ve skutečnosti máme především zájem na tom, aby naše vlast (v občanském smyslu slova) prosperovala a aby s ní prosperovali i její občané a lidé, kteří zde legálně žijí a pracují. Zda jsou národnosti české, slovenské, romské nebo třeba vietnamské či jakékoliv jiné, to je ve skutečnosti dosti jedno. Každopádně je vhodné všimnout si opomíjeného faktoru času. Z hlediska mé osobní prosperity i z hlediska prosperity mých spoluobčanů a celé naší vlasti, je naprosto vedlejší, co se stalo v historii.

Když tedy prezident naslouchá Klubu českého pohraničí a podobným divným lidem, když jezdí do Rakouska a poučuje tam o vlastizradě a trestu smrti, když se ukájí rozkoší nad vyřešením národnostního problému v letech 1945 až 1949, tak pro prosperitu České republiky nedělá vůbec nic a spíše ji podkopává.

Aby to bylo naprosto jasné – pro Němce nebo Rakušany se český prezident stává poněkud směšnou figurkou, která se zaobírá znovu a znovu něčím, co se stalo před šedesáti lety a s čím už má problém právě jenom český prezident a parta bývalých pohraničníků.

Když se vrátíme k otázce prosperity, pak pro ni je podstatné, co děláme nyní, jak vyrábíme nyní a jak umíme prodávat nyní. Co k tomuto řekl Miloš Zeman a jak se postavil za „národní“ zájmy? Kromě jakési zmatené teze o přijetí eura za pět let, kromě dalšího výkřiku o potřebě stavět dálnice, kromě vyvěšení vlajky Evropské unie nad Pražský hrad a podpisu nekonečně špatného bankovního paktu (který představuje pro českou ekonomiku jednoznačné riziko) jsme od prezidenta neviděli nic, co by stálo za pozornost.

Na co je nám obrana „národního“ zájmu, který je dávnou minulostí, když prezident poťouchle kýve na rozpouštění jakéhokoliv „národního“ zájmu nynějšího?

Začíná to vypadat tak, že Zemanovo tak zdůrazňované „češství“ je takový velký historický a především volební podvod. Miloš Zeman je Čechem do minulosti, laská se s husitstvím, roní slzy a vzlyká, jak jsme tři sta let trpěli, s gustem si užívá vynuceného exodu tří milionů „cizáků“. Ale ve skutečnosti ho fascinuje bruselská byrokracie a socialismus provozovaný Evropskou unií.

Těžko si jinak vysvětlit vytyčení „prezidentské euro-pětiletky“ ve chvíli, kdy eurozóna ani neví, v jaké podobě a zda vůbec bude existovat za rok nebo za dva. Miloš Zeman se v posledních letech vždy označoval za eurofederalistu, což je poněkud osamocená pozice s nejasnými konturami. Před prezidentskými volbami to všichni přecházeli v podstatě mlčením – možná pro nedostatek představivosti, co tím Miloš Zeman vlastně myslí.

Pár měsíců po volbách to začíná být nadmíru jasné. Český prezident hodlá aktivně pomoci rozpuštění České republiky v rudo-oranžovo-růžovém bruselském moři. Zvláštní je, že jeho věrní národovci z Klubu českého pohraničí si toho ještě nevšimli.