OKD vyrazilo do bitvy

Za texty o reklamní kampani OKD se objevují na zpravodajských serverech opravdu ostré diskuse. Týkají se obvykle bytů OKD, Zdeňka Bakaly, privatizace dolů ve Slezsku a na severu Moravy a těžby na Frenštátsku. Většina těch poznámek není zrovna pěkná.

Těžařská firma, která používá reklamu ke svému zviditelnění, ke zlepšení reputace, k posílení svého vlivu na společnost je brána jinak, než chemický gigant, který podporuje prodej svého pracího prášku. Těžko říci z jakého důvodů, ale první případ dráždí velkou spoustu lidí. Zvláště pak levicově zaměřené intelektuály nebo voliče středu, kteří sice dávají hlas nevyhraněným formacím, ale pokud zkoumáme jejich opravdové názory, pak jsou to ideově spíše souputníci sociálními demokracie, případně dokonce komunistů. Což je zajímavé, ale v tomto případě vedlejší. Podstatné je, jaký typ lidí je rozčílen rozhodnutím OKD utratit část peněz soukromé společnosti na posílení své image.

Tato nechuť připustit, že firma pouze používá své svaté právo propagace, má totiž hlubší kořeny. I když se v této zemi střídají celkem pravidelně vlády do značné míry pravicové a do značné míry levicové, nelze říci, že by některá z nich (kromě těch ze samotného počátku devadesátých let) byla zaměřená vysloveně proti průmyslu a obecně výrobním odvětvím. Často ale vládní činitelé (a především různí vlivní lidé mimo vládu) blouznili o tom, jak bude česká ekonomika postavená na hi-tech nebo na službách a podobně. V naší společnosti postupně vznikl dojem, že průmysl a těžba surovin jsou pouze dočasná zla, která musíme přetrpět před tím, než přijde éra služeb a čistých technologií. Pak se všichni budeme zabývat sedavou prací v teploučku oděni do bílých plášťů. Každý bude mít vysokou školu nebo raději dvě, pracovní doba klesne na čtyři hodiny, protože dosáhneme nekonečně vysoké produktivity práce, díky čemuž se propracujeme do jakési spotřebitelské nirvány.

Jen málokdo řekne otevřeně, že to je úplná blbost. V budoucnosti deseti, dvaceti nebo padesáti let bude česká ekonomika postavena stále na těžbě surovin, na hutích a navazujícím těžkém průmyslu a především na své hlavní síle, na spotřebním průmyslu a souvisejících odvětvích. Tady bude jádro a hybný moment národní ekonomiky. Pokud někdo říká, že se staneme Švýcarskem střední Evropy, měl by si dát studený obklad na hlavu. Možná, že finančnictví posílí a možná, že se stane podstatnější součástí hospodářství, ale o prosperitě nebo neprosperitě země se rozhodne v takových společnostech, jako jsou Škoda Auto, ČEZ, Siemens, u výrobců strojů, a také v důlních firmách jako Czech Coal nebo právě OKD…

Reklamní spoty OKD nám připomínají tak elementární pravdu, že je až nepochopitelná míra jejího zapomnění.  Zatracované uhlí je základní výrobní surovinou nejen pro teplo nebo elektřinu, ale také pro chemický průmysl a bez něj bychom nebyli schopni vyrobit tisíce naprosto běžných věcí, které používáme s naprostou automatičností. Bez uhlí by náš svět nebyl tak barevný, nebyl by tak pohodlný. Vlastně je smutné, že těžařská firma musí vynakládat zřejmě nemalé peníze na to, aby osvěžila naší paměť a aby nás přinutila vzpomenout si, že tento svět nejsou jenom kavárny a počítače.

OKD a těžaři obecně potřebují této společnosti sdělovat, že v příštích letech musíme buď změnit svůj postoj k těžbě surovin, nebo se smířit s tím, že budeme platit za svoje rozhodnutí věřit v „naše malé Švýcarsko“ nemalý poplatek, kus naší životní úrovně. Potřebují zbořit tu snovou vizi světa čistých technologií a bílých plášťů, potřebují říci této společnosti, že horníky a těžaře sice nemusí mít v lásce, ale měli by se s jejich existencí a činností alespoň smířit. OKD s tím začalo prostřednictvím televizních spotů. Otázkou je, zda síla v televizích se střídajících „aktivistů“ a „expertů“ nebude daleko větší než schopnost těžařů upoutat pozornost k opravdu důležitým otázkám.