Nikoliv zákony, ale břidlice mohou zlevnit svět

Novým hitem české politické scény je diskuse o tom, co by mohlo zlevnit potraviny. Zda třeba zrušení zákona o významné tržní síle nebo něco jiného. Samá voda. To, co by vedlo ke snížení ceny v podstatě veškerých výrobků i služeb, je levná a dostupná energie.

Energie je základ celého následného systému – svět je taková pyramida postavená na špičku. Dole najdeme ropu, zemní plyn, hnědé a černé uhlí, dřevo, uran, sílu vody, větru i slunce. Nejvíce energie získáváme a zcela jistě budeme i v budoucnu získávat spalováním různých podob metanu. Zbytek je v podstatě doplněk. Čím více máme metanu k dispozici v aktuální chvíli, tím níže jde jeho cena a tím levnější je všechno, co následuje. Ať je to už výroba hřebíků, pěstování pšenice, dovoz banánů nebo třeba jídlo v restauraci. Energie je jako podstatný výrobní náklad obsažena v podstatě ve všem, co nás obklopuje – pokud to není přírodní výtvor. Cena a dostupnost energie jsou klíčové konkurenční výhody. Těžko si představit zemi, kde je drahá elektřina, aby tam zároveň mohlo existovat ocelářství nebo těžké strojírenství. V takové ekonomice, která trpí nedostatkem energie, nemůže dojít k nějakému většímu růstu domácího produktu.

Břidlicový plyn a těžba ropy z břidlic mohou výrazně změnit energetickou mapu světa a především je již nyní jisté, že nám tyto nové způsoby těžby metanu dávají jako lidstvu energetickou budoucnost na nějakých sto, možná dvě stovky let. Do Spojených států se vrací výroby, které musely před mnoha lety odejít právě kvůli drahé energii. Jejich návrat souvisí s dynamickým rozvojem těžby břidlicových plynů. USA se ze země dovážející obrovské množství suroviny staly zemí soběstačnou a exportérem. Co více – samozřejmě se ihned začaly snahy o další využití plynu v chemickém průmyslu a výzkum v tomto směru velmi dynamicky pokračuje. V severní Americe probíhá nová revoluční vlna. Zajímavé je, že ač budou její důsledky dalekosáhlé, obsah je velmi starý. Spalování metanu a výroba energie.

Pomiňme nyní ekologické potíže spojené s těžbou břidlicových plynů, které jsem zmínil v jednom ze svých starších blogů. Nepochybuji o tom, že dříve nebo později budou technologie dotaženy tak, že rizika spojená s těžbou se podaří minimalizovat. Ale touha světa po levné energii se nezastaví ani přes různá nebezpečenství a těžit se daleko masověji než nyní začne v krátké době. Užitek, jaký přinášejí břidlicový plyn a ropa z břidlic pro americkou ekonomiku, bude stimulovat snahy o podobný efekt v jiných částech světa.

Podle zprávy poradenské a auditorské společnosti PricewaterhouseCoopers se podíl ropy těžené z břidlic zvýší ze současného jednoho procenta na dvanáct procent a to během zhruba dvaceti let. To bude tlačit na ceny ropy, které by se měly podle stejné studie pohybovat o třetinu až polovinu níže, než kolik předpokládaly predikce na následujících dvacet let vytvářené ještě relativně nedávno. Co to znamená? Obrovské prostředky, které by firmy a spotřebitelé museli vrhnout do energií, budou moci využít jinak – mimo jiné na spotřebu. Náklady, které tíží průmysl i jiné výroby poklesnou a umožní novou cenovou válku mezi producenty.

Podobně jako mnohokrát v jiných případech, je využití břidlic do cesty stavěno mnoho překážek. Stejně jako těžbě uhlí, jako jaderné energii, jako mnoha jiným způsobům, které znamenají využití stávajících zdrojů, zajištění dostatku energie. Pokud nadáváme na vysoké ceny, na někdy nepochopitelné cenové skoky, měli bychom se především podívat na to, zda využíváme opravdu důsledně naše energetické možnosti. Ve Spojených státech již břidlicový plyn ukázal svoji sílu změnit ekonomické poměry, za nedlouho se projeví i síla ropy těžené z břidlic. Ale Evropská unie a řada evropských vlád stavějí využití těchto zdrojů překážky, omezují průzkum nebo ho dokonce zakazují. To je absurdní přístup k věci a jedno lze říci s úplnou jistotou. Takto se levnějších potravin nedočkáme – i kdybychom stokrát zrušili zákon o významné tržní síle.