Mohou Dukovany odebírat palivo z „evropštějšího“ zdroje?

Čím déle trvá naše soužití s Evropskou unií, tím více se objevuje situací, kdy člověk se zdravým rozumem musí pochybovat o tom, zda tu Evropu šéfují stejně obdaření jedinci. Nyní se – pravda ve velmi teoretické rovině - diskutuje o tom, zda unie nezastaví provoz jaderné elektrárny Dukovany. Ne, nejde o bezpečnost. Problém je prý v tom, že palivové články kupujeme z Ruska a jsou vyrobeny z uranu obohaceného v Rusku.

Co by znamenalo odstavení Dukovan pro české spotřebitele?

Katastrofu.

Dukovany jsou nejefektivnějším českým energetickým zdrojem. Jsou spolehlivé, pracovité, výkonné a tvoří jeden ze základních kamenů celé soustavy – a jsou také nejlevnějším dodavatelem do systému. S jistou dávkou nadsázky lze říci, že drží domácí cenu. Jejich odstavení by znamenalo útok na celou soustavu.

Existuje Korfská deklarace z roku 1994, ke které jsme přišli vstupem do EU jako slepý k houslím. Ta říká, že země Evropské unie budou primárně plnit své jaderné elektrárny palivem obohaceným na území Evropské unie. Dukovany mají dlouhodobé smlouvy s dodavatelem z Ruska, což jaksi vyplývá z jejich historie a z osazení reaktory VVER 440. Smlouva s ruskou společností Tvel platí v základní podobě do roku 2018 a existuje dodatek pro další období. A teď ten problém – probíhá zkoumání, zda by Dukovany nemohly odebírat palivo z jiného zdroje, který by byl „evropštější“.

Celé to samozřejmě nedopadne uzavřením Dukovan, to je nesmysl. Ale tento zbytečný příběh je další ukázkou toho, co je pro Evropskou unii typické. Existuje Evropská zásobovací agentura. Ta spolurozhoduje se státy a s energetickými firmami (včetně faktu, že řada z nich je částečně v soukromých rukou) o tom, jak se energetické společnosti v některých aspektech mají chovat. To znamená, že tu máme něco, co bychom bez velké nadsázky mohli nazvat Evropskou plánovací komisí, v dané souvislosti subkomisí pro energetiku a výborem pro nákup paliva. Celé to je absurdní.

I když ve skutečnosti budou Dukovany nadále odebírat palivo z Ruska, protože na toto palivo jsou postavené, proběhne dlouhé a rozsáhlé zkoumání na úrovni evropských institucí, zda by to nemohlo být jinak. To máme čas, práci úředníků, kanceláře, obrovské cestovní náklady a tak dále. Naprosto, ale naprosto zbytečně.

Problém Evropské unie je v tom, že její byrokratický aparát využívá všech možností, které mu kdy daly různé uzavřené dohody a přijaté úmluvy, aby zvyšoval svoji váhu a vliv, aby spolurozhodoval o tom, co dělají jednotlivé státy. Nyní musíme dokazovat jedné agentuře, že nákup paliva z Ruska je jedinou možnou cestou. Musíme přistoupit na tuto hru, i když všichni vědí, že ta hra nemá v podstatě žádný racionální obsah. Ale hrajeme ji a tím potvrzujeme, že i tato hra je legitimní součástí evropské integrace. Potíž je v tom, že účastí v této hře nyní potvrzujeme oprávněnost tohoto šťourání se v našich věcech. A hlavně v tom, že příště může být hůř.