Když slyším „evropská iniciativa“, děsím se

Jeden z českých senátorů se (zřejmě z nedostatku jiné smysluplné činnosti) zapojil do „obří evropské iniciativy“ (citace z tisku) za zavedení jednoho času. Populárně řečeno za zrušení času letního. Cílem akce má být sesbírat jeden milion podpisů po celé Evropské unii, tím dosáhnout slyšení a projednání iniciativy v Evropském parlamentu a vyvolání nutné odezvy v Evropské komisi.

Tedy „nutné odezvy“… Měli bychom přesně vědět, co taková nutná odezva znamená. V principu to může přinést jenom to, že nějaký úředníček napíše iniciativě dopis ve znění „Jděte s tou vaší iniciativou někam“.

Neumím argumentovat pro letní čas nebo proti letnímu času, osobně mi nepřipadá nějak naprosto nesmyslný a zvykám si na něj bez problémů. Určitě má stále nějaký hospodářský význam, vede k úsporám, ale pro mne je podstatné, zda vyhovuje nebo nevyhovuje občanům. Což si musí občané rozhodnout sami, zda letní čas chtějí nebo nechtějí. O co mi jde, tak to je především ten mechanismus ponížené supliky Evropskému parlamentu, tak zvaná evropská iniciativa. A zvláště pak automatické uznání, že problematika letního času a vůbec času patří do kompetence Evropské komise.

Nesporně existují směrnice Evropské komise (například z roku 1997 a z roku 2000), které převzaly rozhodování o letním času a času obecně od národních vlád na základě zcela vágních článků Smlouvy o fungování Evropské unie (v této souvislosti jde především o článek 114, který umožňuje přijímat Evropské komisi taková rozhodnutí, kterými je harmonizováno právo jednotlivých zemí za účelem vytvoření lepších podmínek fungování vnitřního trhu EU). Nicméně legitimita takového uzurpátorského kroku je pofiderní a bylo by nutné ji poměřit sporem mezi některou národní vládou nebo některými národními vládami a Evropskou unií jako takovou.

Ona zmíněná evropská iniciativa je opravdu jenom suplika do Bruselu, kde se říká „Moc prosíme, nedalo by se s tím něco udělat?“. Evropa, demokracie a svoboda (nehledě již na Českou republiku) by potřebovaly jiný postup. Pokud bude dost obyvatel České republiky za to, abychom si uspořádali čas po svém, třeba postaru (před rokem 1979 jsme měli jeden čas po celý rok – to je ten „zimní“), pak by vláda byla konečně postavena před základní rozhodnutí, kterému se vyhýbá, jak to jenom jde. Je pro českou vládu a českou politickou reprezentaci důležitější hrát jednu píseň s Bruselem nebo je pro ni důležitější hrát jednu píseň s vlastním obyvatelstvem? Všechny české vlády za posledních deset nebo patnáct let se vždy vyhnuly přímé odpovědi, jasnému slovu v této věci.

Evropská iniciativa za jeden čas by mohla být užitečná právě tím, že by postavila otázku, kde si vzala Evropská komise pravomoc předepisovat, kdy máme zavádět letní čas, zda ho máme zavádět a podobně? Když nebudeme požadovat přesné interpretace pravomocí, pak dáme Bruselu postupně všechny a nezbyde nám nic. Žádat o změny v příslušné direktivě, to je trochu málo.

Zvláště, když se sami leadeři iniciativy nemohou dohodnout, jaký čas vlastně chtějí zavést nastálo. Jestli ten letní, nebo ten zimní.