Evropská energetika: Brusel a Berlín si plní své sny

Energetika se stává základním problémem Evropské unie. Ceny elektřiny pro průmysl jsou v EU podstatně vyšší než v USA a o poznání vyšší než v Číně.  A i když to Brusel dobře ví, zatím se s tím vůbec nic neděje.

Plyn je ve Spojených státech 4krát levnější než v Evropě, elektrická energie stojí asi polovinu. V Číně je elektřina na 75 až 80 procentech průměrné ceny v Evropské unii. Jak je to možné? Ptejme se v Bruselu a v Berlíně.

Evropa je součást globálního trhu, který funguje v podstatě univerzálně, alespoň ve vyspělých zemích. Ceny jsou si obvykle podobné, to je díky zahraničnímu obchodu, komoditním burzám a dalším vymoženostem. Samozřejmě nejsou stejné, to je jasné, ale jsou si podobné. Pokud se v něčem výrazněji liší, pak jde o finální prodeje spotřebitelům a jsou dány regionálními zvláštnostmi, například zdaněním. Dramaticky se liší v podstatě pouze ceny energií. V některých státech natankujete za českou cenu litru benzínu půlku nádrže, jenže to bývá tam, kde jsou vrtné věže na dohled. Někde je chleba trochu levnější, jinde je dražší, někde je zase levné pivo, jinde stojí neskutečné peníze. Ale to všechno jsou jen a pouze drobnosti.

Pro konkurenceschopnost ekonomiky jako celku jsou podstatné ceny energií a surovin. Jde o elektřinu, plyn, uhlí. Tam se láme chleba. Nelze mít velmi drahé energie a být dlouhodobě konkurenceschopný. To je prostě jednoznačný zákon nákladů. Opravdu vysoká produktivita práce může vynahradit procentní rozdíly cen energií, ale nezvládne napravit situaci, kdy je tento rozdíl v řadu 25, 30 nebo dokonce padesát procent.

Vysoké ceny energií nejprve začnou působit proti platům, protože cena práce je další velmi klíčový parametr. Něco zvládne vyrovnat i technologická dokonalost či kvalita výrobků, ale to je v dnešní době výhoda, kterou můžete udržet jenom omezenou dobu, protože je velmi drahá na získání a v podstatě levná na dohánění. A pak již přichází nutné prohrávání s levnější konkurencí, protože její kvalita i technologická dokonalost se dotahují s minimálními náklady na kvalitu a dokonalost vaší produkce.

V Unii se blíží do finiše jednání o nastavení evropského klimatického a energetického rámce do roku 2030. V Německu pokračuje zároveň politika zavírání jaderných elektráren a omezování produkce elektřiny z uhlí, právě Německo by rádo vnutilo celému kontinentu vlastní zelenou vizi. Současně totéž Německo ví, že při své strategii vytvoří nestabilní elektrickou soustavu, která se neobejde bez masivní podpory dodávek proudu ze zahraničí ani bez možnosti své okamžité přebytky vznikající v závislosti na momentálním počasí posílat sítí dál do okolních států. Německo si plní ekologický sen, ale rádo by to udělalo alespoň částečně na úkor svého okolí. A Brusel si také plní svůj sen – ekologický, protože by rád významným způsobem snížil emise.

Brusel a Berlín si tedy plní sny, Evropa jako taková se topí v rostoucích problémech. Brusel a Berlín společně tlačí evropský průmysl k masakru. V příštích měsících budou kulminovat jednání o zmíněné strategii do roku 2030. Je na čase, aby česká vláda veřejně řekla, s čím do těchto jednání půjde. Ať jsme v Bruselu klidně za barbary, ale další ústupky zelenému (ne)myšlení si nemůžeme dovolit.