Držte si peněženky. Zelené dotace se vracejí

Dotace je obecně zlo. Vždy. Vytváří nerovnováhu trhu. Základní problém dotací je, že je vždy někdo musí zaplatit. A protože se dávají ze státního, nakonec je zaplatí stát, to znamená občané, to znamená plátci daní.

Chtělo by se říci „my všichni“, ale ono to ani zdaleka není „my všichni občané“, někteří se s placením daní příliš netrápí a nezapomínejme naopak na podniky, protože i ty financují vládu, kraje i obce. Při nářcích nad daňovým břemenem na ně totiž často zapomínáme. Nicméně to nechme stranou.

Nejhorší dotace jsou ekologické dotace. Kvůli nim platíme vysoké ceny energií, v důsledku můžeme říci, že kvůli nim ztrácí Evropa (a Česká republika zvláště) svoji konkurenční schopnost. Naše podniky čelí nejen vyšším požadavkům na mzdy, ale také obecné drahotě, zvláště obecné drahotě energetické. Po různých problémech s dotováním obnovitelných zdrojů energie a desítek dalších kanálů a kanálků, kterými tekly veřejné rozpočty, se zdálo, že zelené dotace ztrácejí sílu. Stát změnil rétoriku a začal se tvářit rezervovaně k podpoře výroby elektřiny i k alternativním palivům. Ale jak vidno, démon dotací nespal a znovu se vedral na výsluní.

Ministerstvo životního prostředí představilo svůj program Nová zelená úsporám. Samozřejmě jde jako vždy o bohulibý záměr. Snížíme nároky na vytápění, tím logicky snížíme také ekologické dopady produkce energie. Tato rovnice je principielně v pořádku. Ministerstvo hodlá během osmi let rozdělit 28 miliard korun, to je 3,5 miliardy ročně. Vedle mávání vlajkou zlepšení životního prostředí je zde ještě neobyčejně zajímavý ministerský výpočet – program prý vytvoří 75 600 pracovních míst.

No fuj. Pojďme se na věc podívat přesněji. Tak především – peníze na program mají být získány z prodeje emisních povolenek. Tyto povolenky jsou jakousi daní ze znečišťování životního prostředí, která byla celoevropsky uvalena především na průmysl. Jde tedy o další zdanění toho odvětví, které v naší zemi představuje asi 35 procent domácího produktu a v podstatě drtivou většinu exportu a které zprostředkovaně živí další odvětví. Představa, že čím více budeme dusit průmysl, tím budeme mít čistší vzduch, je absolutně jednostranná. Protože bychom také měli dodat, že tím více budeme mít nezaměstnaných, tím vyšší budou sociální výdaje státu a tak dále.

Druhý problém – přidělování dotací vytváří nespravedlnost mezi těmi, kdo peníze obdrží a těmi, kdo je neobdrží. To je jednoduché. Dále – třicet procent sumy, tedy asi 1,1 miliardy korun ročně, je určeno pro státní instituce. Takže tento program nahrazuje standardní investování státu (krajů, obcí, vládních institucí a podobně) do vlastních budov, vytváří nový mechanismus, jak dostat peníze od vlády ke spotřebě vlády. Aniž by to bylo vidět v rozpočtových výdajích. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že stát může „ušetřit“ na investicích, protože si tyto peníze doplní z bohulibého „zeleného fondu“.

Třetí potíž. Opravdu krásně vypadá těch 75 600 pracovních míst. To by znamenalo, že k vytvoření jednoho pracovního místa stačí 370 370 korun ze státní kapsy. Ale jak to na ministerstvu vlastně spočítali? První rok by mělo být vynaloženo 3,5 miliardy, to by tedy mělo vzniknout 9 450 míst (75 600:8). Když bude další rok vynaloženo znovu 3,5 miliardy korun, vznikne nových 9 450 míst? Nebo tyto peníze postačí k udržení oněch starých 9 450 míst? Ale v tom případě by nemohlo být dosaženo žádoucího výsledku 75 600 míst. Takže by to mělo být „nových 9 450 míst“. Když však tato „nová“ místa spotřebují dotaci 3,5 miliardy, jak se uživí oněch 9 450 míst z prvního roku? Celý výpočet vytvořených pracovních míst je jako obvykle v podobných případech postaven na vodě. Samozřejmě podobné peníze nějaký vliv na zaměstnanost a další aspekty mají. Již proto, že k dotaci si soukromníci musí přidat nejméně padesát procent ze svého a veřejné instituce deset procent z veřejného, takže 3,5 miliardy bude skutečně asi 5,7 miliardy, ale to nic nemění na tom, že 75 600 vytvořených pracovních míst je pouze politická deklarace, která má obhájit státní socialismus.

Čtvrtá potíž a možná největší. Každá dotace znamená umělé zvýšení poptávky po určitých pracích nebo službách. Zvýšená poptávka znamená umělý boom a růst cen v daném oboru. Tím je z celkového „užitku“ nemálo ubíráno. Navíc nasměruje investory k určitému typu vynaložení peněz, který se díky dotaci stane ekonomicky nejvýhodnější. Tím jsou odsouvána jiná řešení, která by byla lepší, ale dotace je diskvalifikuje. Majitelé stovek tisíc přímotopů nainstalovaných v devadesátých letech by mohli vyprávět.

Šéf Zelených Ondřej Liška nedávno prohlásil, že nevidí na pravici koaliční potenciál. Tato pravicová vláda vynaloží nyní 28 miliard korun k tomu, aby ekologistům svůj koaliční potenciál prokázala. To je hodně drahá volební kampaň.