Osmileté děvčátko z východočínské provincie Ťiang-su trpí rakovinou plic. Je to nejmladší onkologický pacient s touto diagnózou v zemi a možná i na světě. Rodina holčičky žije v silně průmyslové oblasti, navíc u dálnice, tedy v oblasti s velmi vysokým znečištěním ovzduší.
Příběh této holčičky je neobyčejně smutný a je dost dobře možné, že se stane symbolem něčeho, k čemu Čína nutně směřuje a co významným způsobem zasáhne světovou ekonomiku.
Ekologická situace se na mnoha místech Číny stává naprosto neúnosnou a je to fakt, který již není tabu, jako ještě před několika málo lety. I v Číně, kde se otevřeně hovoří spíše výjimečně (což je dáno historickou tradicí i specifickým politickým uspořádáním), začíná být ekologie a především stav životního prostředí poměrně běžně probíraným tématem.
A především se stává tématem, o kterém chtějí mluvit samotní Číňané. Nikoliv relativně (zdůrazňuji relativně) malé skupiny kritické k celému režimu anebo oběti extrémního znečištění v okolí vysoce toxických továren (kterých je v zemi mnoho). Toto je již téma širokých vrstev a stovek milionů lidí, kteří žijí v téměř permanentním smogu.
Evropa (a Severní Amerika) zažily několik etap ve svém vývoji, kdy se lámalo společenské vědomí o ochraně ovzduší a životního prostředí. Ve 14. století Edvard I. zakázal v Londýně spalování uhlí, protože ve městě se nedalo dýchat. V řadě období v 18. a 19. století bylo ovzduší v průmyslových oblastech Anglie tak špatné, že to mělo dramatický vliv na úmrtnost novorozenců a starých lidí. Tak zvaný Velký londýnský smog na přelomu let 1952 a 1953 si vyžádal minimálně deset tisíc přímých obětí a vedl k řadě rychlých a rázných opatření v regulaci topení i v regulaci průmyslu. Několik smogových vln v Porůří v 70. a v 80. letech se odrazilo v rozsáhlém projektu odsíření tepelných elektráren a ve velmi dynamickém rozvoji regulací. Je zcela nesporné, že ve stejném období zcela pravidelně se opakující smogové situace v severních Čechách a na severní Moravě vedly k nespornému faktu podstatně vyššího výskytu rakoviny, především karcinomu plic v těchto regionech.
Čína se velmi rychle blíží do stavu, ve kterém již nebude před společností možné obhájit drastické znečištění s jednoznačným dopadem na kvalitu života obyvatel. Rakoviny přibývá v zemi tempem, které ohrožuje stabilitu celého systému společensky i finančně – v Pekingu jde údajně o nejčastější důvod smrti. Výskyt rakoviny se během posledních desetiletí zvýšil v zemi čtyřikrát a dynamika růstu se stále zvyšuje.
Více než dvacet procent všech nových diagnóz rakoviny je registrováno v Číně. To sice zhruba odpovídá podílu země na světové populaci, jenže asi tři miliardy lidí žijí v oblastech, kde se rakovina objevuje daleko méně. Pokud tyto lidi odečteme, pak je výskyt rakoviny v Číně dvojnásobný, než odpovídá počtu obyvatel. A to se ještě odhaduje, že stovky tisíc Číňanů zemřou, aniž by je vůbec viděl specialista onkolog. Není divu, když znečištění vzduchu v hlavním městě je šestkrát vyšší, než je maximum uváděné Světovou zdravotnickou organizací.
Čína musí udělat rychlé kroky k čistšímu vzduchu. Co je ale principem regulatorních opatření? To je v podstatě velmi jednoduché – jedině masivní investice do technologií sloužících ke snížení emisí mohou přinést úspěch. Což ale znamená, že čínskou produkci zasáhne to stejné, co zasahuje dlouhá desetiletí produkci evropskou a severoamerickou. Totiž to, že do cen výrobků se začnou promítat vysoké náklady na ochranu životního prostředí.
Jistě – bude to trvat ještě roky a možná i jedno či dvě desetiletí, ale Čína již otevřela dveře, za kterými stojí zubatá s kosou. Malá holčička z Ťiang-su z toho již nic mít nebude. Ale možná právě na ní budou Číňané jednou vzpomínat jako na spouštěč příštích událostí. Vládní garnitura letos vyhlásila několik programů, které mají snížit emise a v příštích letech budou nesporně další přibývat. To ale vytvoří nový poměr sil ve světové ekonomice.
Příští desetiletí budou ve znamení mnoha opravdu dramatických globálních změn. Ekologická revoluce v Číně bude jednou z nich.
