Bruselský vir a fantasmagorické vize

V humbuku kolem prezidentské kampaně zanikly mnohé jiné příběhy. Například fakt, že z Bruselu se do České republiky šíří nebezpečný vir. U všech jeho obětí dochází k degenerativnímu vývoji v mozku, který se projevuje tím, že nemocní uvěří některým fantasmagorickým vizím týkajících se evropské energetiky.

Tradiční je například víra v to, že je možné postavit v Severním moři obrovskou větrnou elektrárnu o neuvěřitelném výkonu v řádu terawattů, v pouštích severní Afriky zase obří sluneční elektrárny. A že je možné - díky neobyčejně posílené a geniální tak zvané inteligentní síti – to pak všechno sladit s geotermálními zdroji a dalšími větrníky u Španělska či na severu Francie a na africkém pobřeží. Budoucí Evropa by tak podle řady virem zasažených snílků nemusela potřebovat žádná fosilní paliva a mohla by dát vale jaderné energetice.

V řadě případů byli infikováni lidé, kteří se mohli podílet na ekonomických a politických rozhodnutích, což vedlo k tomu, že jejich fantasmagorie našly cestu do soukolí byrokratických systémů podniků, vlád i Evropské unie. Tak vznikl seriózně se tvářící projekt Desertec, který počítal s náklady 400 miliard eur (10,5 bilionu korun, asi 2,5násobek HDP České republiky) na výstavbu slunečního parku v Africe, který by ve spojení s armádou větrných elektráren měl pokrývat v roce 2050 asi patnáct procent evropské spotřeby.

Do tohoto (jak psala média) „ambiciózního“ projektu se zapojila řada vlád, mnoho společností a také nadace či Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Ale v poslední době palubu mnozí opouštějí – Siemens a Bosch například oznámily, že se na činnosti Desertec nebudou dále podílet. Důvody byly formulovány diplomaticky, například Bosch uvedl, že mu další setrvání v konsorciu neumožňuje ekonomická situace, Siemens označil projekt za takový, jehož ziskovost neodpovídá a ani nebude odpovídat představám firmy o využití prostředků akcionářů.

Pravda ale bude poněkud jiná. Suma 400 miliard eur padla jako odhad nákladů projektu někdy v roce 2006 nebo 2007. Nyní se mluví o podstatně vyšších částkách, které by museli investoři shromáždit – údajně by se náklady mohly dostat až na 800 miliard eur. To ale jinými slovy znamená, že návratnost takového projektu se dostává z koridoru seriózního a uvážlivého odhadu do oblasti sci-fi. Avšak i přesto bruselští pomýlenci stále vyjadřují těmto plánům podporu a údajně se hledá způsob, jak by unijní rozpočet mohl sehnat dost peněz na uskutečnění své vize nahrazení konvenčních zdrojů a jádra zdroji obnovitelnými.

Ti, které ovládl nebezpečný vir, se také vyznačují mesiášstvím a neobyčejnou schopností odpoutat se od reálií. Jejich argumentem je, že v pouštích Magrebu je dost rozpáleného písku a v severních krajích dost soustavného větru k tomu, aby jejich energie mohla zásobovat celý kontinent. To je sice diskutabilní tvrzení, ale je alespoň formálně přijatelné. Energie pouště a větrů severního pobřeží Evropy – pokud by byla využita, by jistě stačila opravdu celému kontinentu. Avšak vizionáři naprosto odmítají diskusi o nemožnosti podobně zásobovanou síť vyvažovat a udržet ji v chodu. V současnosti nemáme technologie, které by to umožňovaly a nemáme dokonce ani náznaky toho, že by mohly existovat. Neumíme přeprat fyzikální zákony a i když je bruselská legislativa mocná a byrokracie silná, svět elektronů se jaksi vzpíná jejich jurisdikci.

Navíc naše možnosti přepravovat napříč kontinentem elektrickou energii jsou chabé. Pokud by měla putovat taková množství, o jakých je řeč třeba jenom v rámci Desertec (už vůbec nemluvě o tom, že by mělo jít o stoprocentní zásobování), pak bychom museli přenosovou soustavu posílit naprosto zásadním způsobem. Evropská unie si kdysi dávno předsevzala, že zvýší transportní možnosti uvnitř kontinentu o deset procent a po mnoha letech uskutečňování tohoto plánu nefunguje pořádně ani propojení mezi starými a novými německými spolkovými zeměmi. Naprosto si nelze představit, že by měla být vedení posílena nikoliv o deset procent kapacity, ale na deseti nebo stonásobnou kapacitu.

Nic proti větrníkům a solárním projektům, již nyní jsou a v budoucnu ještě více budou podstatnou součástí energetického mixu. Stejně jako třeba geotermální energie. Ale představovat si, že svoji schopnost svítit a dělat miliony jiných věcí závisejících na dodávce elektřiny svěříme do rukou politicky nejistého, do nemalé míry islamistického a sociálně výbušného severu Afriky na straně jedné a nevypočitatelného severního větru na straně druhé? To je naprosto nezodpovědné. Proti tomu je často zdůrazňovaná závislost na ruském plynu bezvýznamná drobnost.