A jestli se neuregulovali, tak se regulují dodnes. Socialistický senátor František Bublan navrhuje zavřít velké a střední prodejny povinně na osm dnů v roce, na Štědrý den končit v poledne. A podle něj má s novým složením sněmovny jeho návrh šanci.
Nápadů na regulaci prodeje už tady bylo mnoho. Socialisté a komunisté například chtěli pomocí zavřených obchodů v minulosti světit neděle, což je v jejich případě poměrně překvapivé. Byl tady i návrh, že velké obchody a supermarkety by musely zavírat v šest odpoledne – to byl odborářský pokus z hlubokých devadesátých let. Tedy legislativní plán senátora Bublana není nic nového a v konkurenci jeho předchůdců to tentokrát není taková divočina. Konec konců na svátcích něco je. Takže trocha klidu a pohody by k nim jistě měla patřit.
Přes určitou krotkost je nápad Františka Bublana špatný z principu. Regulatorních opatření máme mnoho a povětšinou zbytečných, skoro se dá říci, že prakticky vždycky jsou škody větší než užitek. V reálném světě je třeba pořád přemýšlet o tom, komu ku prospěchu a kdo to zaplatí nebo kdo na něčem bude bit. Tak se na potíže s prodejní dobou podívejme.
Otázka první zní – chtějí lidé v obchodě pracovat o svátcích? Pokud je známo, nemají obchodní řetězce problém dostat své zaměstnance o svátcích do práce. Jde o mzdovou pobídku – za tyhle směny jsou poměrně podstatné příplatky. Takže i když návrh původně pochází z odborářské líhně, je diskutabilní, zda má opravdu podporu zaměstnanců.
Otázka druhá – pomůže to někomu? Jistě. Když omezíme prodeje ve velkých a středních obchodech, budou mít lepší situaci ty malé. Tedy šlo by o určitou podporu maloprodejen pod 200 metrů čtverečních. Což není nelegitimní, pokud by to takto bylo formulováno, lze to chápat jako projev určité vládní politiky. Tohle praktikovali roky a desetiletí v Německu a mnoha dalších zemí. Mohu s takovou politikou nesouhlasit, ale to neznamená, že na to stát nemá právo. Ale jako samostatný důvod pro tak rozsáhlé opatření to neobstojí.
Otázka třetí – kdo to odnese? Tady je situace jasná. Zákazníci, spotřebitelé. Uvyknuli jsme si na určitý komfort otvírací doby od nevidím do nevidím a to v podstatě bez omezení. Takže náš životní styl je tomu uzpůsoben. Když zapomenu máslo, tak pro něj dojdu nebo zajedu o hodinu později a ne až pozítří. Samozřejmě, že uzavření velkých a středních prodejen neznamená nějaký zásah do kvality života. Ale určité omezení by tady jistě nastalo. Nikoliv však fatální.
Nejdůležitější je ale otázka čtvrtá. Zastaví se to osmi svátečními dny? Kdyby ano, byl by návrh pana senátora sice ohňostrojem zbytečnosti a exhibicí marnosti, nicméně faktické škody by byly malé. Jenže jak známe lobby, osm dnů je pouze návnada. Vypadá to přece správně – proč by měli mít obchodníci otevřeno o svátcích, že. Ale další otázka bude a proč v neděli? A proč v sobotu odpoledne, když dopoledne by mělo stačit. A co ve všední dny po sedmé večer? Neměl by mít každý občan právo koukat na seriál místo sezení u pokladny hypermarketu? A proč by měly mít benzínové pumpy a lékárny a další obchody výjimku? A jak k tomu přijdou prodavačky a prodavači z letištních hal?
Ve skutečnosti bychom každou takovou regulaci mohli celkem logicky obhájit stejně, jako to nyní dělá František Bublan. Právem na klid, odpočinek, faktem toho, že tradičně se prostě v některé dny (ale ve skutečnosti také v některé hodiny) nepracuje.
Bude zajímavé sledovat, jak tento návrh bude projednáván v parlamentu a kdo pro něj nakonec zvedne ruku. Ve skutečnosti totiž právě vztah k regulaci ukazuje, kdo myslí na trh a svobodu a kdo na stát a omezování lidských aktivit.
