Víra a skutky
Pokud se nad tímto člověk nezamýšlí s ohledem na dobro, tj. Boha, ale s ohledem na doslovné lpění na těch či oněch biblických či jiných výrocích, dospěje k absurditám. Například k přesvědčení, že člověk, který vykonal mnoho dobrého, ale v doktrinárním smyslu nevyznával tu kterou pravou víru, je odsouzen k věčnému zatracení, což je velmi urážlivá představa – především proto, že uráží Boha. Samařané v biblické době neuctívali Boha košer způsobem a právě proto se jeden z nich stal aktérem známého Ježíšova podobenství o tom, že bližní není ten, kdo je doktrinálně košer (v podobenství kněz a levita), ale ten, kdo se nechá pouhout soucitem a pomůže druhému v nouzi, aniž by tak činil z nějakých zištných důvodů.
Na druhou stranu intuitivně cítíme, že dobré skutky samy o sobě nemusejí reprezentovat etické dobro, pakliže jsou konány se záměrem dosáhnout nějakého zisku či výhody, ať už jde o materiální zisk, dobré jméno a prestiž nebo o zajištění si privilegované a pohodlné posmrtné existence. Ježíš řekl: „Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.“ (Mt 6,1). To je dobré, ale myslím, že není od věci k tomu doplnit: „Varujte se také konat skutky spravedlnosti před Bohem, jemu na odiv, s cílem získat odměnu v nebesích; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.“
Lze skloubit víru a skutky tak, aby bylo konání dobrých skutků ve smyslu podobenství o milosrdném Samařanovi v souladu s Pavlovými slovy v listu Efezským (2,8-9): „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“?
Lze. Lze to už na základě Nového zákona právě s ohledem na šestou kapitolu Matoušova evangelia, především druhý verš, kde čteme: „Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.“
Dobrý skutek je skutek vykonaný bez touhy po odměně. Někdo by to patrně zformuloval slovy „bez touhy po světské odměně“, ale to odmítám. Bez touhy po jakékoli odměně, pouze z lásky k dobru, tj. Bohu, a bez implicitního požadavku nějaké reciprocity.
Všimněme si zde určité paralely s východními náboženstvími, především zenovým buddhismem. I tam se setkáváme s požadavkem konání bez touhy po výsledku, s důrazem na přítomnost, v niž člověk koná to, co je správné, a nefixuje se na minulost ani budoucnost. Vskutku si nedokáži představit lepší přístup a lepší rozpoložení třeba u lukostřelce a sám tuto techniku poměrně často používám při fotografování, ale chybí mi tam láska.
Filosoficky tento směr etického přemyšlování dotáhl k dokonalosti Immanuel Kant, když nastolil tento paradox: Vše, o čem si myslíme, že konáme ze svobodné vůle, třeba rozhodování o tom, zda budu číst tu či onu knihu, nebo jakou si koupím zmrzlinu, je ve skutečnosti deterministické. Je to důsledek kauzálních řad různých vlivů a my máme pouze pocit svobodné vůle. To zformuloval už Spinoza a současná věda o mozku to znovu a znovu potvrzuje. I dobrý skutek je možné nahlédnout jako na důsledek nějaké série příčin. Znamená to tedy, že jsme jen deterministické mašinky a základ vší etiky, svobodná volba mezi dobrem a zlem, je iluze? Kant se rozhodl etiku zachránit následujícím tahem: Ano, z hlediska empirického poznání nemůžeme hovořit o tom, co není empiricky poznatelné, tj. o Bohu, svobodné vůli a konečné podstatě světa. Můžeme ale postulát svobodné vůle přijmout z praktického hlediska jako základ našeho jednání. Následně Kant na základě přesného a logického postupu zformuloval svůj slavný kategorický imperativ: „Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.“ To samozřejmě lze chápat jako zpřesnění zlatého pravidla, vtip je ale v tom, že Kant říká: Svobodně konáme tehdy a jen tehdy, pokud se řídíme mravním zákonem, pokud konáme dobro pro dobro samo. Tedy, paradoxně, když se cítíme svobodně, vězíme až po uši v nesvobodě, když konáme tak, jak nám to předepisuje univerzální mravní zákon, jsme svobodní – a víc než to: Opouštíme svět následků a ocitáme se v danou chvíli ve světě příčin, vyvazujeme se z běžného empirického světa.
Zvenku ovšem, tedy z hlediska empirického pozorování, neexistuje způsob, jak odlišit, zda dotyčný jedná z nějaké světské pohnutky, nebo zda se řídí mravním zákonem. To ví jen každý jednající – pokud není psychopat, svědomí mu na takovou otázku dokáže spolehlivě odpovědět.
Jsem přesvědčen, že čin vykonaný kvůli dobru samu, není skutkem ale aktem víry, a že je v něm přítomen Bůh (vlastně v něm, coby dobro samo, nemůže nebýt přítomen).
Na rozdíl od některých věřících si o lidech, kteří vyznávají jiné náboženství než já, a stejně tak i o bezvěrcích, nemyslím, že skončí v pekle nebo je čeká jakákoli jiná forma zatracení kromě té, kterou si my lidé, bez ohledu na vyznání nebo nevyznání, působíme my sami. Vzhledem k tomu, že víru v doktrinárním smyslu, stejně jako lásku ke komukoli, Boha nevyjímaje, nelze poručit, nelze jejich absenci pokládat za nějaký mravní či duchovní nedostatek. Vše dobré, co lidé činí pro dobro samo, činí Bohu, a je bezvýznamné, zda v Boha věří tím či oním způsobem, nebo v něj nevěří vůbec. Kdo koná dobro z bezpodmínečné lásky k dobru je v té chvíli spasen bez ohledu na to, jaký právě zastává světonázor. Spasení přitom není ze skutku ale ve skutku, neplyne z něj, je v něm přítomno. Člověk koná akt víry a přebývá v něm Bůh. To je milost. A nemusí se cítit být uražen, pokud se dozví, že o něm někdo, jako právě teď já, píše takové věci, jaké teď píši. Používám prostě určitý jazyk vycházející z určitého konceptuálního rámce. Jsou to konec konců jen slova, to, oč běží, je podstata.
Pokud jde o dobro, osobně je nevnímám pouze jako morální dobro v kantovském smyslu. Věřím v hlubokou souvislost dobra a krásy, jak to bylo tématizováno už v antice. Nejen v dobrém skutku, ale i v procesu vzniku uměleckého díla, pakliže vzniká z vnitřní potřeby a ne na objednávku či z jiných světských důvodů, přebývá Bůh. Lidé, kteří někdy něco takového vytvořili, nejspíš vědí, o čem mluvím.
Ale dobro či krásu, o kterých zde mluvím, nelze redukovat na nějaké počiny „velkých duchů“, lidí nějak speciálně nadaných duchovními a tvůrčími schopnostmi či intelektem. To bychom zde hlásali gnostické dělení lidí na neschopné, napůl schopné a vyvolené pokud jde o možnost poznání Boha, a to je třeba odmítnout. Dobro musí být pro všechny, jinak by nebylo pro nikoho. Neexistují velké a malé činy pokud jde o konání dobra.
Kdysi se mě někdo zeptal, jak si představuji na co nejobecnější rovině naplňování smyslu života tak, aby se vztahovalo na všechny lidi. Myslím, že spočívá ve snaze člověka udělat svět o něco lepším, než byl. Nemusí to být nic velkého ani světoborného, může to být výchova dětí (to je velký počin!), může to být čištění studánek, může to být symfonie či sbírka básní, může to být péče o zatoulanou kočku, může to být záchrana životů, může to být pohlazení, může to být boj proti útlaku a za lepší svět, může to být, může to být sebeobětování, může to být odpuštění... Každý může měnit svět k lepšímu, dobro není pro vyvolené!
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Další zádrhel v digitalizaci stavebního řízení. ÚOHS zarazil zakázku
Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Mlsna ve čtvrtek zamítl problematickou...
Von der Leyenová pod palbou kritiky. V debatě ji ostřeloval socialista Schmit
Brusel ve čtvrtek odpoledne hostil velkou debatu kandidátů na předsedu Evropské komise. O druhý...
Alternativu pro Německo vyloučili z europarlamentní frakce, chce se odvolat
Europarlamentní skupina Identita a demokracie s okamžitou platností vyloučila Alternativu pro...
ANALÝZA: Britská agonie končí. Konzervativci kráčejí pro volební výprask
Premium Čtrnáct let trvající vláda konzervativců nad Velkou Británií se chýlí ke konci. Premiér Rishi Sunak...
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1346x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot