Světelná bříza

Na ulici, kde bydlím, jsem se přátelil s břízou. Chodíval jsem kolem ní celé roky a nikdy jsem ji nezapomněl pozdravit a pohladit po kůře.

Říkával jsem si, že svou skloněnou korunou ukazuje na ukrytý poklad, a byl jsem rád, že o tom vím jen já, neboť je to ten druh pokladu, jenž učiní nejlépe, zůstane-li skryt.

Byla pyšná na své drobné lístky a ráda si hrávala se světlem. A když jí bylo obzvlášť veselo, mávala mi světlem na pozdrav:

Pak ale přišla zima 2010/11, jíž nepřežila. Koruna se na jaře nezazelenala, jen ta menší větev vzadu zůstala ještě trochu živá. Krátce poté byla pokácena a zbylo po ní smutné a naprosto všední prázdné místo.

(Fotografie je z roku 2009)