Přerozdělované známky aneb Kritický rozbor jedné neoliberální bajky
Americký profesor ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale v poslední době nechal propadnout rovnou celou třídu: Třída trvala na tom, že Obamův socialistický model funguje, že nikdo by neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli být zhruba na stejné úrovni. Profesor řekl: "OK, uděláme v této třídě experiment Obamova plánu". Známky z jednotlivých testů zprůměrujeme a všichni tak budou dostávat stejnou známku jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani nedostane za 1. (Známkami nahradil výši příjmů daňového poplatníka). Po prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal za 2. Studenti, kteří tvrdě studovali, byli trochu zklamaní a studenti, kteří studovali málo, byli spokojení. U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří studovali hodně, se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali málo. V tomto testu byl průměr 4! Nikdo nebyl spokojený. Při třetí zkoušce byl průměr 5. Jak zkoušky pokračovaly, průměr se nikdy výrazně nezvýšil, vše se zvrhlo v následné hašteření, obviňování a nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného. K jejich velkému překvapení všichni propadli. Profesor konstatoval, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda vezme celou odměnu, nikdo se nebude snažit, nebo nebude chtít uspět.
5 vět, které se vztahují k experimentu
1. Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.
2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.
3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.
4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí!
5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa.
Co k tomu říci? Opravdu si myslíte, že tohle je argument proti socialismu? Může si něco takového myslet kdokoli, kdo nemá IQ tykve, a to bez ohledu na svou politickou orientaci? Ale upusťme nyní od emocí (nezlobte se, ale srážka s blbcem je pro mne vždy velmi bolestná a vyčerpávající zkušenost), a přejděme k argumentaci:
Jedná se o argumentaci typu “Straw man“ (někdy překládáno jako “hastroš“), tedy o útok na zkarikovanou verzi kritizované věci, protože:
Pakliže mluvíme o socialismu, ten je charakterizován krédem Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce. Smyslem socialismu je spravedlivé odměňování na základě práce a ne třeba na základě podvodnického talentu či na základě výhod plynoucích z vlastnictví kapitálu. I v socialismu je práce odměňována na základě podaného výkonu. Tudíž celý tento argument z analogie (Mimochodem – samozřejmě, že jde o myšlenkový experiment, ne o něco, co se skutečně stalo!) míří úplně vedle.
Pakliže bychom to vzali jako kritiku komunismu, jehož krédem je Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb., je to rovněž nepoužitelné, protože: a) by každý dostal známku, kterou by potřeboval (pakliže vnímáme známky jako metaforu hmotných prostředků, což je, jak uvidíme, problém), takže nikoli všichni pětku. b) v komunismu se navíc předpokládá takový nadbytek zdrojů a vyspělost společnosti, že k práci bude stačit vnitřní motivace člověka (práce jako sebevyjádření), případně vnější motivace imateriální povahy (vysoké společenské hodnocení, uznání, respekt, prestiž...).
Můžeme tomu rozumět jako kritice přerozdělování a nikoli odměňování, nicméně zde to kulhá tím, že známka není produkt, který studenti tvoří, ale odměna za práci.
Ale i kdyby: Jen obtížně si můžeme představit třídu žáků jako analogii celé společnosti, v rámci níž by se takto absolutně rovným dílem přerozdělovalo, protože a) třída implikuje osobní vztahy, b) nikdo o takovou společnost neusiluje ani v socialismu, ani v komunismu, tudíž jsme opět u “hastroše“.
Nicméně si můžeme třídu s žáky představit jako družstvo, v němž všichni tvoří nějakou hodnotu a tu si mezi sebou rozdělují bez ohledu na míru vykonané práce toho kterého družstevníka. V tom případě ale: a) argument nebere v potaz roli sociálních sankcí ve skupině. Pakliže všichni chtějí co nejlepší výsledek, budou vyvíjet na ostatní tlak, aby se na něm řádně podíleli. V případě podobenství se třídou žáků by ti, kteří by odváděli špatné výkony a ostatním to kazili, trestáni osvědčenými mechanismy, které jsme si vyvinuli už v době, když jsme žili ve tlupách: Ostrakizace, výsměch, izolace atd.
Myšlenkový experiment předpokládá, že jediným kritériem, které zde hraje roli, jsou známky. V tom případě by ale studenti museli studovat v rámci nějakého e-learningu a nemít mezi sebou vůbec žádný kontakt (nicméně text výslovně uvádí, že studenti se mezi sebou hašteří!). Pak by snad bylo možné uvažovat o tom, že tento typ přerozdělování by vedl k rostoucí neochotě participovat na studiu, ale ani v tom případě by všichni nepropadli, protože:
Někteří lidé se prostě rádi učí z vnitřní potřeby. Stejně tak někteří lidé rádi pracují a nepotřebují vnější stimul, zvláště pokud nejde o mechanickou práci, ale o práci kreativní. Tito žáci by skupinu podrželi a jen nepravděpodobné, že by známkový průměr skončil na pětce.
Jak již bylo naznačeno, myšlenkový experiment směšuje symbolické a materiální odměňování a už proto není příliš adekvátní.
ERGO: Jedná se podobně hloupý, možná ještě hloupější, argument z analogie, jako je známé podobenství o dvojčatech v děloze, jež má “dokazovat“ existenci posmrtného života. Přerozdělování statků v sociálně citlivé či socialistické společnosti nesmí být na úkor spravedlivé odměny za práci – a nikdo o něco takového ani neusiluje. Výzkumy navíc ukazují, že společnosti s nižšími sociálními rozdíly jsou zdravější a spokojenější.
Závěrečných “5 vět, které se vztahují k experimentu“ se tudíž k experimentu ve skutečnosti příliš nevztahuje. Nicméně si je rozeberme:
1. Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.
Komentář: Straw man. O to se přece nikdo nesnaží. Zmírnění sociálních nerovností evidentně neznamená dělání z chudých prosperující ani odstavení prosperujících od příjmů.
2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.
Komentář: Ano, to je jistě pravda. Nejvíc to ovšem platí o kapitalistech žijících z kumulace nadhodnoty. Co nedostane dělník, dostane kapitalista.
3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.
Komentář: A v čem je problém? Dobré vládě jde o harmonický chod společnosti. Přerozdělování je zcela legitimní nástroj, jak toho dosáhnout, pakliže je děláno správně.
4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí!
Komentář: Kupodivu lze. Pakliže nebudeme mít vystresované lidi na okraji společnosti, omezíme tím výskyt sociálně patologických jevů, jež na sebe váží značné prostředky, lidé budou více nakupovat a podpoří ekonomiku, budou zdravější (ušetříme v oblasti zdravotnictví) atd. To by stálo za samostatný rozbor.
5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa.
Komentář: Opět Straw man. Většina lidí si nemyslí, že nemusí pracovat, většina lidí pracovat chce (říká se, že zhruba 3% lidí mají s prací problém), ale také chce za práci spravedlivou odměnu a především chce vůbec možnost mít práci. Pomiňme USA, a podívejme se k nám (a jsou země, kde je to mnohem horší!): Aktuálně je u nás 538 tisíc registrovaných na ÚP, a to nyní pomíjím další, kteří systému již vypadli, například bezdomovce, o nich se podrobné statistiky nevedou. Počet volných pracovních míst je nyní cca 34500. Kdybychom tedy vzali v potaz jen v systému registrované uchazeče a kdyby všichni tito uchazeči – podle hesla “Kdo chce pracovat, práci si najde!“ – udělali všechno proto, aby si práci našli (přestěhovali se za ní na druhý konec republiky, vzali i práci za minimální mzdu atd.), a všechna volná pracovní místa byla takto obsazena (pomíjím to, že některé pozice vyžadují specifické vzdělání a praxi, například ne každý na uchazeč se může stát generálním ředitelem či obchodním zástupcem znalým mongolštiny atp.) stále by zde zůstalo více než půl milionu registrovaných uchazečů o zaměstnání. A neříkejte mi prosím, že by mohli začít třeba podnikat (někteří třeba ano, ale jak by se zde uživilo dalšího půl milionu nezkušených drobných podnikatelů, to fakt netuším). Pokud těmto lidem nic nedáte a budou mít volbu mezi sebevraždou, smrtí hladem a třeba trestnou činností na úkor celé společnosti, co myslíte, že si vyberou?
Je mi líto, že vůbec musím tak evidentní záležitosti rozebírat a jen doufám, že můj text bude v budoucnu využit jako odpověď těm, kdo se s rádoby chytrým úšklebkem na rtech s “příběhem o přerozdělovaných známkách“ někde na internetu vytasí.
Americký profesor ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale v poslední době nechal propadnout rovnou celou třídu: Třída trvala na tom, že Obamův socialistický model funguje, že nikdo by neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli být zhruba na stejné úrovni. Profesor řekl: "OK, uděláme v této třídě experiment Obamova plánu". Známky z jednotlivých testů zprůměrujeme a všichni tak budou dostávat stejnou známku jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani nedostane za 1. (Známkami nahradil výši příjmů daňového poplatníka). Po prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal za 2. Studenti, kteří tvrdě studovali, byli trochu zklamaní a studenti, kteří studovali málo, byli spokojení. U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří studovali hodně, se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali málo. V tomto testu byl průměr 4! Nikdo nebyl spokojený. Při třetí zkoušce byl průměr 5. Jak zkoušky pokračovaly, průměr se nikdy výrazně nezvýšil, vše se zvrhlo v následné hašteření, obviňování a nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného. K jejich velkému překvapení všichni propadli. Profesor konstatoval, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda vezme celou odměnu, nikdo se nebude snažit, nebo nebude chtít uspět.
5 vět, které se vztahují k experimentu
1. Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.
2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.
3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.
4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí!
5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa.
(zdroj)
Co k tomu říci? Opravdu si někdo soudný může myslet, že tohle je argument proti socialismu? Může si něco takového myslet kdokoli, kdo nemá IQ tykve, a to bez ohledu na svou politickou orientaci? Ale upusťme nyní od emocí (nezlobte se, ale srážka s blbcem je pro mne vždy velmi bolestná a vyčerpávající zkušenost), a přejděme k argumentaci:
Jedná se o argumentaci typu “Straw man“ (někdy překládáno jako “hastroš“ či "strašák do zelí"), tedy o útok na zkarikovanou verzi kritizované věci, protože:
I. Pakliže mluvíme o socialismu, ten je charakterizován krédem Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce. Smyslem socialismu je spravedlivé odměňování na základě práce a ne třeba na základě podvodnického talentu či na základě výhod plynoucích z vlastnictví kapitálu. I v socialismu je práce odměňována na základě podaného výkonu. Tudíž celý tento argument z analogie (Mimochodem – samozřejmě, že jde o myšlenkový experiment, ne o něco, co se skutečně stalo!) míří úplně vedle.
II. Pakliže bychom to vzali jako kritiku komunismu, jehož krédem je Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb., je to rovněž nepoužitelné, protože: a) by každý dostal známku, kterou by potřeboval (pakliže vnímáme známky jako metaforu hmotných prostředků, což je, jak uvidíme, problém), takže nikoli všichni pětku. b) v komunismu se navíc předpokládá takový nadbytek zdrojů a vyspělost společnosti, že k práci bude stačit vnitřní motivace člověka (práce jako sebevyjádření), případně vnější motivace imateriální povahy (vysoké společenské hodnocení, uznání, respekt, prestiž...).
III. Můžeme tomu rozumět jako kritice přerozdělování a nikoli odměňování, nicméně zde to kulhá tím, že známka není produkt, který studenti tvoří, ale odměna za práci.
IV. Ale i kdyby: Jen obtížně si můžeme představit třídu žáků jako analogii celé společnosti, v rámci níž by se takto absolutně rovným dílem přerozdělovalo, protože a) třída implikuje osobní vztahy, b) nikdo o takovou společnost neusiluje ani v socialismu, ani v komunismu, tudíž jsme opět u “hastroše“.
V. Nicméně si můžeme třídu s žáky představit jako družstvo, v němž všichni tvoří nějakou hodnotu a tu si mezi sebou rozdělují bez ohledu na míru vykonané práce toho kterého družstevníka. V tom případě ale: a) argument nebere v potaz roli sociálních sankcí ve skupině. Pakliže všichni chtějí co nejlepší výsledek, budou vyvíjet na ostatní tlak, aby se na něm řádně podíleli. V případě podobenství se třídou žáků by ti, kteří by odváděli špatné výkony a ostatním to kazili, trestáni osvědčenými mechanismy, které jsme si vyvinuli už v době, když jsme žili ve tlupách: Ostrakizace, výsměch, izolace atd. Pakliže by cílem žáků třídy bylo "prolézt" a mít to co nejjednodušší, motivovali by "šprty" a zajistili by, aby prolezli. Nebyli by hloupí. V takovém případě by ovšem pochopitelně opět naprosto selhávala analogie známek a peněz a celý argument z analogie se opět hroutí.
VI. Myšlenkový experiment předpokládá, že jediným kritériem, které zde hraje roli, jsou známky. V tom případě by ale studenti museli studovat v rámci nějakého e-learningu a nemít mezi sebou vůbec žádný kontakt (nicméně text výslovně uvádí, že studenti se mezi sebou hašteří!). Pak by snad bylo možné uvažovat o tom, že tento typ přerozdělování by vedl k rostoucí neochotě participovat na studiu, ale ani v tom případě by všichni nepropadli, protože:
VII. Někteří lidé se prostě rádi učí z vnitřní potřeby. Stejně tak někteří lidé rádi pracují a nepotřebují vnější stimul, zvláště pokud nejde o mechanickou práci, ale o práci kreativní. Tito žáci by skupinu podrželi a jen nepravděpodobné, že by známkový průměr skončil na pětce.
VIII. Jak již bylo naznačeno, myšlenkový experiment směšuje symbolické a materiální odměňování (známka není vyprodukovaná hodnota) a už proto není smysluplný.
ERGO: Jedná se podobně hloupý, možná ještě hloupější, argument z analogie, jako je známé podobenství o dvojčatech v děloze, jež má “dokazovat“ existenci posmrtného života. Přerozdělování statků v sociálně citlivé či socialistické společnosti nesmí být na úkor spravedlivé odměny za práci – a nikdo o něco takového ani neusiluje. Výzkumy navíc ukazují, že společnosti s nižšími sociálními rozdíly jsou zdravější a spokojenější.
Závěrečných “5 vět, které se vztahují k experimentu“ se tudíž k experimentu ve skutečnosti příliš nevztahuje. Nicméně si je rozeberme:
1. Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.
Komentář: Straw man. O to se přece nikdo nesnaží. Zmírnění sociálních nerovností evidentně neznamená dělání z chudých prosperující ani odstavení prosperujících od příjmů.
2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.
Komentář: Ano, to je jistě pravda. Nejvíc to ovšem platí o kapitalistech žijících z kumulace nadhodnoty. Co nedostane dělník, dostane kapitalista.
3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.
Komentář: A v čem je problém? Dobré vládě jde o harmonický chod společnosti. Přerozdělování je zcela legitimní nástroj, jak toho dosáhnout, pakliže je děláno správně.
4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí!
Komentář: Kupodivu lze. Pakliže nebudeme mít vystresované lidi na okraji společnosti, omezíme tím výskyt sociálně patologických jevů, jež na sebe váží značné prostředky, lidé budou více nakupovat a podpoří ekonomiku, budou zdravější (ušetříme v oblasti zdravotnictví) atd. To by stálo za samostatný rozbor.
5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa.
Komentář: Opět Straw man. Většina lidí si nemyslí, že nemusí pracovat, většina lidí pracovat chce (říká se, že zhruba 3% lidí mají s prací problém), ale také chce za práci spravedlivou odměnu a především chce vůbec možnost mít práci. Pomiňme USA, a podívejme se k nám (a jsou země, kde je to mnohem horší!): Aktuálně je u nás 538 tisíc registrovaných na ÚP, a to nyní pomíjím další, kteří systému již vypadli, například bezdomovce, o nich se podrobné statistiky nevedou. Počet volných pracovních míst je nyní cca 34500. Kdybychom tedy vzali v potaz jen v systému registrované uchazeče a kdyby všichni tito uchazeči – podle hesla “Kdo chce pracovat, práci si najde!“ – udělali všechno proto, aby si práci našli (přestěhovali se za ní na druhý konec republiky, vzali i práci za minimální mzdu atd.), a všechna volná pracovní místa byla takto obsazena (pomíjím to, že některé pozice vyžadují specifické vzdělání a praxi, například ne každý na uchazeč se může stát generálním ředitelem či obchodním zástupcem znalým mongolštiny atp.) stále by zde zůstalo více než půl milionu registrovaných uchazečů o zaměstnání. A neříkejte mi prosím, že by mohli začít třeba podnikat (někteří třeba ano, ale jak by se zde uživilo dalšího půl milionu nezkušených drobných podnikatelů, to fakt netuším). Pokud těmto lidem nic nedáte a budou mít volbu mezi sebevraždou, smrtí hladem a třeba trestnou činností na úkor celé společnosti, co myslíte, že si vyberou?
Je mi líto, že vůbec musím tak evidentní záležitosti rozebírat a jen doufám, že můj text bude v budoucnu využit jako odpověď těm, kdo se s rádoby chytrým úšklebkem na rtech s “příběhem o přerozdělovaných známkách“ někde na internetu vytasí.
Jaroslav POLÁK
Etické závazky superhrdinů… a potažmo i nás samých
Herec a popularizátor filosofie Oliver Thorn si v jednom z videí na Philosophy Tube klade sugestivní otázku Who should Superman save? Neumírá v příbězích u Supermanovi až příliš mnoho lidí zbytečně v důsledku jeho nečinnosti?
Jaroslav POLÁK
Několik postřehů křesťana k aféře kolem hry Naše násilí, vaše násilí
V současné době jsem tak přetížený prací, že už nemám sílu na další věci, třeba na chození do divadel v rámci úžasného festivalu Divadelní svět. Ale měl jsem ještě vyhrabat nějaké vnitřní zdroje a na inkriminované představení jít.
Jaroslav POLÁK
Sex na švédský způsob aneb kterak se překladatelská „perla“ stala memem
Lidská blbost nezná mezí. Například co se týče nové švédské definice znásilnění. Tedy její české interpretace.
Jaroslav POLÁK
Posmrtný život
Lidé si od pradávna představují posmrtný život. Ve skutečnosti neexistuje, tedy kromě vlastní smrti, způsob, jak zjistit, zda něco takového vůbec je – a, pokud ano, jaké to je. Rád bych se však s vámi podělil o jednu představu.
Jaroslav POLÁK
Znovuobjevení křesťanství
Tradiční křesťanství v Evropě upadá. To je neoddiskutovatelný fakt. Ale současně také příležitost k jeho znovuobjevení v původních intencích.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
PRACOVNÍK PODPORY PRODEJE (A12500)
AURES Holdings a.s.
Olomoucký kraj
nabízený plat:
30 000 - 32 000 Kč
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot