Několik postřehů křesťana k aféře kolem hry Naše násilí, vaše násilí

V současné době jsem tak přetížený prací, že už nemám sílu na další věci, třeba na chození do divadel v rámci úžasného festivalu Divadelní svět. Ale měl jsem ještě vyhrabat nějaké vnitřní zdroje a na inkriminované představení jít.

Je mi totiž vždy velmi žinantní se vyjadřovat k něčemu, co jsem neviděl. Je pozoruhodné, že naprosté většině lidí to žinantní není. To je první podstatný postřeh. V mnoha dílech se vyskytují scény, které vytrženy z kontextu působí nějak a v rámci kontextu jinak. Například ve filmu Poslední pokušení Krista Ježíš sestupuje z kříže, vzdává se svého poslání, ožení se, má děti, žije normální život atd. Přesto je tento snímek (i jeho knižní předloha) z věroučného hlediska zcela ortodoxní. Proč? Protože tato část filmu zobrazuje Ježíšovo (poslední) pokušení užít svou moc a zachránit se. To, že dle Bible tuto moc měl, je neoddiskutovatelné. Pointou díla je, že tomuto pokušení odolal a dokonal své dílo na kříži. Proč tento film zmiňuji? Protože mnozí věřící proti uvedení filmu protestovali, aniž by znali kontext.

Českobratrský evangelík Benjamin Roll na Facebooku napsal: „Ježíš vyprávěl podobenství a tak by mohli dnešní křesťané pochopit, že i tohle je podobenství. Je to podobenství o křesťanech odmítajících pomoc muslimům v nouzi. Je to podobenství o křesťanech islamofobech, i o těch co Kristovo jméno zneužívají k mocenskému ovládání druhých a k rozhodování o tom, co je a není „rouhačské“. Je to podobenství o těch, kdo stojí na hranicích s cedulí „Tady bydlí Ježíš.“ Je to podobenství o těch, kdo volají po obraně „křesťanských hodnot“ a neví nic o Ježíšově výzvě k lásce k bližnímu. Ano Ježíš těchto „slušných lidí“ a obránců křesťanství před islámem znásilňuje muslimku…, ale tenhle jejich Ježíš není Kristus. Urážet se kvůli nevhodnému užití obrazu Boha je nekřesťanské. Jakákoli lidská představa Boha se může stát modlou a proto má křesťan na jakékoli užívání obrazů Boha hledět s nadhledem a vědomím, že Bůh je jinde a jinak.“

Představení jsem neviděl, takže tu interpretaci uvádím s výhradou, podstatné ovšem je, že ve jménu Ježíše byla v historii páchána strašlivá zvěrstva – masová vraždění, nevýslovné perzekuce, teror… A dodnes je v jeho jménu pácháno mnoho zla. To je pobuřující, nikoli nějaká provokativní divadelní hra!

Postřeh číslo dvě (nikoli jen můj, podobně jej formuloval třeba Ondřej Slačálek): Když muslimové protestovali proti karikaturám proroka Muhammada (v případě Charlie Hebdo navíc formou teroristického aktu, ale mám teď na mysli zejména protesty vůči těm dánským karikaturám), spousta lidí se pohoršovala nad tím, co že si to ti musulmani sakra dovolují. V Evropě přece máme svobodu slova a můžeme karikovat, co chceme a koho chceme! No, a najednou to neplatí?

I kdyby kontext inkriminované hry byl jen a pouze zaměřen na urážení Ježíše Krista, so fucking what? V Evropě máme svobodu slova a můžeme si dělat srandu z Muhammada, Ježíše, Buddhy, Kršny, Ódina... kohokoli. Můžeme to dělat inteligentně a vtipně a můžeme to dělat hloupě a nevkusně. Konvička má nezpochybnitelné právo pořádat své trapné happeningy (pokud nedojde k poškozování cizího majetku nebo k ohrožení zdraví a životů lidí, což v případě jednoho z těch happeningů nastat mohlo). Milan Kohout rovněž (ale sperma ve svěcené vodě je už taky IMHO zásah do cizího majetku). Jediná adekvátní reakce na pobuřující kritiku jakékoli víry je v evropské sekulární společnosti nenásilný projev nesouhlasu. Takže postávání s transparenty před divadlem je OK, násilné narušení představení ne. (Pozor: Projev názoru, který je spojen se zastrašováním lidských bytostí, nebo obsahuje ideje, které vyzývají k jakémukoli přímému či nepřímému projevu násilí vůči lidským bytostem, spadá do jiné kategorie než karikování nějaké víry nebo politického přesvědčení.)

Postřeh číslo tři: Politikové tu nejsou od toho, aby posuzovali, co je a co není umění, a už vůbec tu nejsou od toho, aby na základě svých estetických či morálních preferencí zakazovali divadelní hry či se mstili pořadatelům uměleckých festivalů. Ne, opravdu nechci, aby se tyhle manýry z dob minulých v jakékoli podobě vracely.

Postřeh číslo čtyři: V Pavlově listu Filipským (2, 6-11) je obsaženo jedno z nejstarších křesťanských vyznání, které je obzvláště úderné a krásné:

„Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (Český ekumenický překlad)

Věta „Ježíš Kristus je Pán.“ je vlastně sama o sobě koncentrovaným vyznáním víry, protože říká, že Ježíš (daný konkrétní člověk, který chodil po zemi, kázal, pomáhal lidem a byl ukřižován) je Kristus, tj. Mesiáš, král pomazaný od Boha, a je Pán, tj. Adonaj, tj JHVH, tj Bůh! Tato věta byla pro ortodoxního žida té doby velmi srozumitelným sdělením – a rouháním non plus ultra! Pro Římany zase bylo rouháním to, že křesťané odmítali uznat, že císař je Pán. Křesťané byli na počátku svého působení vpravdě rouhači a provokatéři par excellence! K této dávné a úctyhodné tradici by ostatně bylo záhodno se vrátit a ne se bít za nějaké trapné „tradiční hodnoty“ a jiné modly. Ale k tomu se vrátím někdy jindy…

Ale zpět k tématu: Ježíš opravdu nepotřebuje bandu pouličních rváčů, aby hájila jeho čest narušováním divadelních představení. A nepotřebuje ani představitele církví (mimochodem, připojil se už i Alrawi z Ústředí muslimských obcí), aby hájili jeho čest nějakými komuniké. Ježíš potřebuje lidi, kteří budou jeho čest hájit prokazováním bezpodmínečné lásky k bližnímu:

„Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili. Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět. Jak chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim. A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž. A půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“

„Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni. Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto. Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“ (Lukáš 6, 27-38, Český studijní překlad Bible)

Takto a jen takto je třeba hájit čest Ježíšova jména!

HOWGH! Tedy vlastně… AMEN!