Mys marné naděje

Automatický text, který jsem napsal někdy v roce 1998, patrně na podzim. Rozhodně se k podzimu hodí. Když jsem tu báseň teď po letech četl, připadla mi trochu patetická, ale ne tak moc, abych ji zavrhl.

Mys marné naděje

loď do mlhy vplouvá

na cíl dávno se zapomnělo

vítr se opírá do starých plachet

jen tak

nezřetelná vzpomínka na maják kdesi v dáli

na marockou tanečnici modlící se k Alláhovi

kdysi dávno

osaměli na cestě

do Indie

na konci pokladů se modlí jen smrt

pak na obzoru najednou

mys k obeplutí!

skála, symbol naděje

cesty za kořeními podivné chuti

pro dvory velmožů

a zlato

snědý námořník pláče dojetím

slunce prosvítá

a chlad prohřívá se touhou

srdce buší

VPŘED!

nový začátek pro modlitby děkovné

ke kříži vzhlížejí

a hříchy čistota touhy smývá

teď

v půli cesty – nový oceán

už za okamžik

před nimi

loď pluje

z klamné dálky

"Vraťte se!"

volání zaznívá

"Vraťte se dokud je čas!"

"LOĎ AHÓÓÓJ!" odpovídají aniž by rozuměli

stále vpřed, kde mys tolik láká k obeplutí

vidí ve skále šťastnou hvězdu

nechtějí zaslechnout

nechtějí rozumět

jen touha pohání

jejich loď

stále vpřed

vlny hladí pyšnou příď

a zdá se, že stačí natáhnout ruku

pohladit skálu

vplout

"Je to Mys marných nadějí!

Nejhrůznější z pokušení

Satana, jenž vládne tmám!

Vraťte se, než podlehnete.

Staletí tu umírám!"

vpřed, stále vpřed!

a pak mlha rozplyne se

krutá pravda zabolí

snad tisíce různých lodí

a bezdeché bezvětří

nemrtvých koster čekajících

děravých plachet vzedmutí

míli před dosažením

přísliby ztracené

k nehybné cestě bez návratu

zlákaly

marné naděje