Automatický text, který jsem napsal někdy v roce 1998, patrně na podzim. Rozhodně se k podzimu hodí. Když jsem tu báseň teď po letech četl, připadla mi trochu patetická, ale ne tak moc, abych ji zavrhl.
Mys marné naděje
loď do mlhy vplouvá
na cíl dávno se zapomnělo
vítr se opírá do starých plachet
jen tak
nezřetelná vzpomínka na maják kdesi v dáli
na marockou tanečnici modlící se k Alláhovi
kdysi dávno
osaměli na cestě
do Indie
na konci pokladů se modlí jen smrt
pak na obzoru najednou
mys k obeplutí!
skála, symbol naděje
cesty za kořeními podivné chuti
pro dvory velmožů
a zlato
snědý námořník pláče dojetím
slunce prosvítá
a chlad prohřívá se touhou
srdce buší
VPŘED!
nový začátek pro modlitby děkovné
ke kříži vzhlížejí
a hříchy čistota touhy smývá
teď
v půli cesty – nový oceán
už za okamžik
před nimi
loď pluje
z klamné dálky
"Vraťte se!"
volání zaznívá
"Vraťte se dokud je čas!"
"LOĎ AHÓÓÓJ!" odpovídají aniž by rozuměli
stále vpřed, kde mys tolik láká k obeplutí
vidí ve skále šťastnou hvězdu
nechtějí zaslechnout
nechtějí rozumět
jen touha pohání
jejich loď
stále vpřed
vlny hladí pyšnou příď
a zdá se, že stačí natáhnout ruku
pohladit skálu
vplout
"Je to Mys marných nadějí!
Nejhrůznější z pokušení
Satana, jenž vládne tmám!
Vraťte se, než podlehnete.
Staletí tu umírám!"
vpřed, stále vpřed!
a pak mlha rozplyne se
krutá pravda zabolí
snad tisíce různých lodí
a bezdeché bezvětří
nemrtvých koster čekajících
děravých plachet vzedmutí
míli před dosažením
přísliby ztracené
k nehybné cestě bez návratu
zlákaly
marné naděje
