Mitch Albom: Úterky s Morriem (recenze)
Předně: Kniha neobsahuje žádná neslýchaná moudra, a to je vlastně dobře. Protože moudrost může být i docela civilní. V tomto případě je to moudrost 78letého profesora sociologie na Brandeisově Univerzitě Morrise "Morrieho" S. Schwartze (20. 12. 1916 – 4. 11. 1995), který onemocněl amytrofickou laterální sklerózou (ALS) postihující nervovou soustavu a vedoucí k postupnému ochabování svalstva, neschopnosti pohybu, dechovým obtížím a nakonec ke smrti (mimochodem: Touto nemocí trpí také fyzik a mediální ikona Stephen Hawking, který na ni ovšem usilovně odmítá umřít.)
Dříve aktivní Morrie se musí smiřovat s tím, jak mu tělo den po dni stále více odmítá poslušnost. Objeví se v pořadu televize ABC, kde jej spatří jeho bývalý student a nyní úspěšný sportovní novinář Mitch Albom a rozhodne se jej navštívit. Poté se setkávají každé úterý a povídají si, jak jsem již napsal, o životě a smrti. A také o lásce, o tom, co je v životě doopravdy důležité a podobných věcech. Mitch Albom si díky tomu uvědomuje, že jeho honba za penězi a typické naplňování “amerického snu“, není úplně to pravé ořechové a že v životě jsou i důležitější věci. Morrie je čím dál bezmocnější, dost trpí, ale zachovává si jasného ducha a vystupuje ve vědomě přijaté roli mentora, který je už jednou nohou v hrobě a tudíž vidí svět z perspektivy, jež je zdravým lidem obtížně přístupná. A dychtí se o to podělit.
Postupně se dozvídáme spoustu zajímavostí z Morrieho života, seznámíme se s jeho levicovými názory, s jeho spiritualitou, která není vázána na žádné konkrétní náboženství a je hodně humanistická, a samozřejmě s tím, jak prožívá své umírání. Prožívá je jako svého druhu experiment spočívající v návratu do období dětské závislosti na dospělých, přičemž se postupně stává “batoletem“, které musí přijmout i to, že mu někdo jiný utírá zadek. Morrie se snaží si to užít (a zdá se, že se mu to celkem daří), spojnici mezi svým stavem a dětskou bezmocností zmiňuje vícekrát.
Pokud byste čekali, že se v knize dočtete něco zvlášť překvapivého, budete zklamáni. Morrieho poselství je poselstvím lásky, soucitu, vlídnosti a vzájemné solidarity. “Kdo nemiluje, je už vlastně mrtvý.“ Co se smrti a života týče, pak Morrieho filosofii vystihuje věta: “Až se naučíš, jak zemřít, naučíš se žít.“
Je to vlastně banální – a přesto působivé. Máme sklon hledat v životě neustále nějaké složitosti, a přitom je to všechno vlastně docela jednoduché: Narodíme se, žijeme, umřeme – a do hrobu si nic nevezmeme. Jak s tím životem naložíme, je na nás. Morrie tvrdí, že bychom měli pečovat o druhé a být láskyplní. Já s tím souhlasím.
To, co mi připadá (z mého pohledu) poněkud bizarní, je místy chování Mitche Alboma, který je tváří v tvář smrti místy dost bezradný. A tak si například čas od času neodpustí vypustit z úst banální slova útěchy založené na vyvolávání falešné naděje. Morrie však není typ člověka, který by mu na to skočil, a vždy jej zarazí a konstatuje, že doopravdy umírá a že se neuzdraví, nýbrž umře, kteroužto skutečnost přijal, tudíž nepotřebuje pěstovat falešnou naději. Tečka. Myslím, že tohle je velice důležité. Moje matka byla zapřísáhlou stoupenkyní milosrdných lží a umírala obelhávána druhými i sama sebou. Opravdu si nejsem jist, zda to bylo k něčemu dobré – jí i jejím synům. Já jsem přinejmenším dospěl k závěru, že to není dobrá strategie. Nakonec, ve chvíli poslední, totiž člověku stejně pravdě do očí pohlédne, a dost možná zjistí, že podstatným způsobem zanedbal přípravu na poslední zkoušku svého života...
Je to milá kniha, pěkně se čte, přiměje k zamyšlení. Já se sice – vzhledem ke svým životním zkušenostem – se smrtí nikterak významně popasovávat nemusím, ale i tak jsem rád, že jsem si Úterky s Morriem přečetl.
Ukázka (jedno z míst, které mne nejvíce zaujaly – rozhovor o sebelítosti):
Zeptal jsem se Morrieho, jestli lituje sám sebe.
“Někdy po ránu,“ řekl. “Tehdy cítím lítost. Ohmatávám si tělo, pohybuji prsty a rukama, prostě všemi částmi, které ještě dokážu ovládat, a oplakávám všechno, oč jsem přišel. Lituju se, jakým pomalým, zákeřným způsobem umírám. Ale nikdy se nelituju dlouho.“
“To je tak snadné přestat?“
“Když potřebuju, pořádně se vybrečím. Jenomže potom se soustředím na to, co mi v životě ještě zbylo. Na lidi, kteří za mnou přicházejí. Na příběhy, které mi vylíčí. Na tebe – na naše úterky. Protože my dva jsme úterní přátelé.“
Usmál jsem se. “Jasně, úterní přátelé.“
“Víc sebelítosti si nepovolím. Každé ráno chvíli, uroním pár slz a tím to končí.“
Vzpomněl jsem si na některé ze svých známých, kteří se v sebelítosti utápějí od rána do večera. Bylo by moudré stanovit denní příděl sebelítosti. Stačilo by jen pár minut a dost. Když to dokáže Morrie, který je smrtelně nemocný...
MITCH, Albom. Úterky s Morriem. Praha : Columbus, 2000. 145 stran. Cena od 152Kč.
Předně: Kniha neobsahuje žádná neslýchaná moudra, a to je vlastně dobře. Protože moudrost může být i docela civilní. V tomto případě je to moudrost 78letého profesora sociologie na Brandeisově Univerzitě Morrise "Morrieho" S. Schwartze (20. 12. 1916 – 4. 11. 1995), který onemocněl amytrofickou laterální sklerózou (ALS) postihující nervovou soustavu a vedoucí k postupnému ochabování svalstva, neschopnosti pohybu, dechovým obtížím a nakonec ke smrti (mimochodem: Touto nemocí trpí také fyzik a mediální ikona Stephen Hawking, který na ni ovšem usilovně odmítá umřít.)
Dříve aktivní Morrie se musí smiřovat s tím, jak mu tělo den po dni stále více odmítá poslušnost. Objeví se v pořadu televize ABC, kde jej spatří jeho bývalý student a nyní úspěšný sportovní novinář Mitch Albom a rozhodne se jej navštívit. Poté se setkávají každé úterý a povídají si, jak jsem již napsal, o životě a smrti. A také o lásce, o tom, co je v životě doopravdy důležité a podobných věcech. Mitch Albom si díky tomu uvědomuje, že jeho honba za penězi a typické naplňování “amerického snu“, není úplně to, oč doopravdy stojí, a že v životě jsou i důležitější věci. Morrie je čím dál bezmocnější, dost trpí, ale zachovává si jasného ducha a vystupuje ve vědomě přijaté roli mentora, který je už jednou nohou v hrobě a tudíž vidí svět z perspektivy, jež je zdravým lidem obtížně přístupná. A dychtí se o to podělit.
Postupně se dozvídáme spoustu zajímavostí z Morrieho života, seznámíme se s jeho levicovými názory, s jeho spiritualitou, která není vázána na žádné konkrétní náboženství a je hodně humanistická, a samozřejmě s tím, jak prožívá své umírání. Prožívá je jako svého druhu experiment spočívající v návratu do období dětské závislosti na dospělých, přičemž se postupně stává “batoletem“, které musí přijmout i to, že mu někdo jiný utírá zadek. Morrie se snaží si to užít (a zdá se, že se mu to celkem daří), spojnici mezi svým stavem a dětskou bezmocností zmiňuje vícekrát.
Pokud byste čekali, že se v knize dočtete něco zvlášť překvapivého, budete zklamáni. Morrieho poselství je poselstvím lásky, soucitu, vlídnosti a vzájemné solidarity. “Kdo nemiluje, je už vlastně mrtvý.“ Co se smrti a života týče, pak Morrieho filosofii vystihuje věta: “Až se naučíš, jak zemřít, naučíš se žít.“
Je to vlastně banální – a přesto působivé. Máme sklon hledat v životě neustále nějaké složitosti, a přitom je to všechno vlastně docela jednoduché: Narodíme se, žijeme, umřeme – a do hrobu si nic nevezmeme. Jak s tím životem naložíme, je na nás. Morrie tvrdí, že bychom měli pečovat o druhé a být láskyplní. Já s tím souhlasím.
To, co mi připadá (z mého pohledu) poněkud bizarní, jsou některé aspekty chování Mitche Alboma, který je tváří v tvář smrti místy dost bezradný. A tak si například čas od času neodpustí vypustit z úst banální slova útěchy založené na vyvolávání falešné naděje. Morrie však není typ člověka, který by mu na to skočil, a vždy jej zarazí a konstatuje, že doopravdy umírá a že se neuzdraví, nýbrž umře, kteroužto skutečnost přijal, tudíž nepotřebuje pěstovat falešnou naději. Tečka. Myslím, že tohle je velice důležité. Moje matka byla zapřísáhlou stoupenkyní milosrdných lží a umírala obelhávána druhými i sama sebou. Opravdu si nejsem jist, zda to bylo k něčemu dobré – jí i jejím synům. Já jsem přinejmenším dospěl k závěru, že to není dobrá strategie. Nakonec, ve chvíli poslední, totiž člověk stejně pravdě do očí pohlédne, a dost možná zjistí, že podstatným způsobem zanedbal přípravu na poslední zkoušku svého života.
Je to milá kniha, pěkně se čte, přiměje k zamyšlení. Já se sice – vzhledem ke svým životním zkušenostem – se smrtí nikterak významně popasovávat nemusím, ale i tak jsem rád, že jsem si Úterky s Morriem přečetl.
Ukázka (jedno z míst, které mne nejvíce zaujaly – rozhovor o sebelítosti):
Zeptal jsem se Morrieho, jestli lituje sám sebe.
“Někdy po ránu,“ řekl. “Tehdy cítím lítost. Ohmatávám si tělo, pohybuji prsty a rukama, prostě všemi částmi, které ještě dokážu ovládat, a oplakávám všechno, oč jsem přišel. Lituju se, jakým pomalým, zákeřným způsobem umírám. Ale nikdy se nelituju dlouho.“
“To je tak snadné přestat?“
“Když potřebuju, pořádně se vybrečím. Jenomže potom se soustředím na to, co mi v životě ještě zbylo. Na lidi, kteří za mnou přicházejí. Na příběhy, které mi vylíčí. Na tebe – na naše úterky. Protože my dva jsme úterní přátelé.“
Usmál jsem se. “Jasně, úterní přátelé.“
“Víc sebelítosti si nepovolím. Každé ráno chvíli, uroním pár slz a tím to končí.“
Vzpomněl jsem si na některé ze svých známých, kteří se v sebelítosti utápějí od rána do večera. Bylo by moudré stanovit denní příděl sebelítosti. Stačilo by jen pár minut a dost. Když to dokáže Morrie, který je smrtelně nemocný...
MITCH, Albom. Úterky s Morriem. Praha : Columbus, 2000. 145 stran. Cena od 152Kč.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Při hromadné nehodě na Karlovarsku zemřel člověk, další čtyři se zranili
Vážná dopravní nehoda dvou osobních a nákladního vozidla uzavřela silnici I/6 u Čichalova na...
VIDEO: Bouřka strhla na lidi v Bombaji obří billboard. Desítky jich uvěznil
Nejméně osm lidí zahynulo v indické Bombaji po pádu obřího billboardu, který v pondělí strhla...
Američana zadrželi v Istanbulu s 1 500 štíry a pavouky, přitom měl povolení
Turecká policie zatkla muže, který se podle ní pokoušel ze země propašovat vzácné jedovaté pavouky...
Že necítíš prsty? Nevadí. Decimovaná Ukrajina drží ve službě nezpůsobilé muže
Mnoho ukrajinských vojáků, kteří utrpěli v boji trvalé poškození zdraví, považují armádní lékaři za...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot