Loučení se s prací na elektrošroťáku (text a fotky)
Když jsem si před rokem domlouval práci v manufaktuře na recyklaci elektroodpadu, nebyla to „z nouze ctnost“, byl to záměr. Ne snad, že bych se v té době zrovna cítil na nějakou hodně kvalifikovanou práci, přeci jen ještě doznívala depresivní fáze mé nemoci, ale nabídek pohodlného sezení a čtení knížek někde na vrátnici bylo pro osoby se zdravotním postižením více než dost. Také jsem o tom samozřejmě uvažoval, ale když se ke mně dostala nabídka práce ve firmě Rosomák a syn (krátce poté, co jsem shlédl skvělý dokumentární film Rosomáci, přízraky severu!), cítil jsem, že je to v danou chvíli pro mě to pravé. Sáhnout si na skutečnou manuální práci a sáhnout si na ni pořádně a dlouhodobě (samozřejmě jsem manuálně pracoval i v minulosti, ale to byly jen brigády) byla zkušenost, kterou jsem chtěl a potřeboval zažít.
Poté, co jsem navštívil své budoucí pracoviště v brněnském „Bronxu“, bylo mi jasné, že se mi tam bude líbit a naskytne se mi i hodně příležitostí k provozování tvůrčí fotografie. Nebylo co řešit. V prosinci jsem si práci vyzkoušel a od ledna nastoupil na hlavní pracovní poměr.
Práce mě bavila. Rozhodně to nebyla práce pro cvičenou opici, kde stačí na zaškolení pár dní, bylo tam mnohé k naučení a já se učil rád. Naučil jsem se toho dost. Správně a rychle roztřídit základní desky z počítačů podle jejich hodnoty, prokličkovat s paleťákem naloženým půltunovým pytlem plným zdrojů halou zaplněnou půltunovými pytli s jiným šrotem, foftrem rozmontovat set-top box či počítač, zvednout padesátikilovou bednu tak, abych si neohrozil trvale bolavá záda (mám artrózu obratle), odbavit zákazníka, který přinesl věci na výkup – a současně nenápadně dávat pozor, aby nám něco neukradl, rozeznat pouhým pohledem nebo potěžkáním různé kovy… Byla to práce, kde jsem mohl naplno využít své schopnosti improvizovat, protože pracovní pokyny z podstaty věci byly v této práci často spíše rámcové.
Byla to fyzicky náročná práce, hlavně pokud šlo o nakládky a vykládky – za ten rok jsem tam zhubl 15 kilo, zesílil a jsem nyní v nejlepší kondici co pamatuji.
Samozřejmě to byla také práce špinavá – člověk s alergií na prach by se jí vskutku nemohl ani přiblížit, a na konci směny jsem často vypadal jako mouřenín. I to mě bavilo.
Poznal jsem tam hodně skvělých lidí. Pilné mladé majitele firmy, bratry Petra a Pavla Horáčkovy, kteří naplňují pravičácký obraz tvrdě pracujících kapitalistů (kéž by to opravdu platilo o všech!) - starají se o firmu, naslouchají zaměstnancům, pracují od nevidím do nevidím a osobní volno je pro ně vzácným statkem. Rád budu vzpomínat na debaty o Hře o trůny s Petrem nebo o tom, zda je osobní spokojenost nejvyšší hodnota, s Pavlem.
Poznal jsem Václava, který má na starost funkční hardware, neustále se usmívá, málokdy o sobě řekne cokoli osobního, a jehož podezírám, že nikdy nespí. Milana, samorostlého bývalého havíře a dřevorubce pocházejícího z Ostravska, který tam byl přede mnou, naučil mě nejdůležitějším dovednostem a moc hezky se s ním povídalo (bohužel v květnu odešel). Jirku, který nastoupil v únoru, nejdřív se všeho bál a byl hrozně úzkostlivý, ale rychle získal sebevědomí a trumfnul mě v počtu rozmontovaných set-top boxů za den – bylo fakt krásné dívat se, jak „roste do krásy“! Marka, jenž nastoupil v září, vypadá jako James Dean, ale často se moc mračí, je úzkostlivý na pořádek (má to ale v této práci s tímto povahovým rysem těžké, to vám povím!) a má občas těžko pochopitelný smysl pro humor.
Nesmím zapomenout ani na milého pana správce Bratislavské 14, ukrajinského vrátného i jeho srdnatou náhradnici v době, kdy byl v létě na dovolené (a také na dalšího náhradníka, který se svého úkolu zhostil tak, že zatáhl rolety na vrátnici, protože mu svítilo světlo do očí – říkal jsem mu „zenový vrátný“… brzy ho nahradili), Milanovu přítelkyni Evu, která se kolem mě ale mihla jen krátce, věčně usměvavou vietnamskou prodavačku v Brněnce naproti, jejíž práce jsem si hluboce vážil a také jsem jí to pak řekl...
Samozřejmě nebylo pořád všechno ideální, vyskytly se i nějaké ty konflikty a nedorozumění, ale kdyby tomu tak nebylo, nebylo by to skutečné. Rozhodně na tu práci budu vzpomínat rád.
Co mi bude chybět? Ti lidé, samozřejmě. Bláznivé rozhovory v pátek před koncem směny. Utahování si z Jirky. Spousta muziky, kterou jsme tam společnými silami natahali a pouštěli na kazeťáku (přemýšlím, jestli v budoucnu ještě budu poslouchat nějaké kazety, ostatně většinu své audiotéky jsem tam stejně nechal), četba Wittgensteinových Filosofických zkoumání během polední pauzy na jaře a v létě, sprostá mluva, únava z fyzické práce, přehrabování se ve věcech („U tohoto budíku nefunguje promítačka na zeď, ale jinak je v pořádku, můžu si ho nechat?“ „Víte, že tohle je starý Silicon Graphics a že má sběratelskou hodnotu? Ten rozhodně nelikvidujte! Jo, a tohle je disketová mechanika k osmibitovému Commodoru 64, tu taky dobře prodáte...“), teologické rozpravy s Jirkou o Pánu práce Umbrtkovi a uctívání téhož špinavou prací a poslechem diskografie jeho apoštolů, fantastické prostředí industriální dekadence a také vědomí, že dělám něco, co umím a dělám to povětšinou dobře.
Co mi nebude chybět? Vyčerpání z fyzické práce. Přeci jen těch 8 hodin na mě bylo trochu moc a neměl jsem pak už tolik sil věnovat se svým blízkým či svým zájmům, kolik bych potřeboval. Mé fyzické konstituci by odpovídala v tomto případě pracovní doba zhruba pětihodinová.
Práce se mi líbila, na podzim jsem však dospěl k závěru, že už nastal čas posunout se někam dál. Deprese zcela odezněla a bylo by škoda nevyužít schopností a intelektu v nějakém kvalifikovanějším zaměstnání. Nebyl to snadný krok, ale bylo třeba jej učinit. Proto jsem dal výpověď a našel si novou práci jako specialista odborných textů z oblasti průmyslového výzkumu a vývoje. Do nové práce nastupuji v lednu a jsem na ni moc zvědavý. Budu se muset hodně učit, ale to já rád. Navíc to bude svým způsobem pocta mému tátovi, který pracoval jako konstruktér v ČKD Blansko – já samozřejmě nebudu nic vyvíjet, jen o tom psát srozumitelné texty, ale i tak se k tomu prostředí přiblížím a to je fajn. Jestli mi to půjde? Nu, to samozřejmě teprve zjistím, ale firma, která mě zaměstnala, mi věří a to znamená mnoho.
Nevýhodou té práce bude, že z ní nebudou žádné zajímavé fotky a historky. Když jsem pročítal pracovní smlouvu, působilo to na mě jako smlouva s agentem tajné služby, což je ovšem pochopitelné – je třeba chránit know how klientů, zvláště pokud se jedná o aplikovaný výzkum.
Jsem také rozhodnut nepromarnit svou fyzickou kondici, od ledna začínám cvičit Tenšin Šóden Katori Šintó Ryu (to už jsem kdysi cvičil a bavilo mě to, bokken jsem už oprášil) a od února navíc Krav Magu (vím, že to bude náročné, proto do toho jdu). Znám se dost dobře na to, abych věděl, že cvičení pro cvičení by mi dlouho nevydrželo, musím dělat něco, co bude mít kromě udržení fyzické kondice ještě nějakou přidanou hodnotu.
Také doufám, že budu mít víc energie na své zájmy i k setkávání s blízkými. Rozhodně se chci ve větší míře vrátit k psaní a to i beletrie. Fotografování samozřejmě neopustím, to už je nyní má druhá přirozenost.
Nad tím vším se ale stále vznáší Damoklův meč mé nemoci. Vím, že se v budoucnu může vrátit a podrazit mi nohy, jako se to stalo již párkrát v minulosti. Nicméně vzdát to předem a držet se při zdi prostě nepřipadá v úvahu. Někde jsem četl, že pro introverta začíná život po čtyřicítce. Zrovna teď mám pocit, že na tom opravdu něco bude.
Bůh mi pomáhej!
* * *
Fotky
(pořízené různými digitálními i filmovými aparáty v areálu Bratislavská 14, řazené jsou víceméně chronologicky)
Jaroslav POLÁK
Sorry, děcka, ale pro vás ten sen není… (zamyšlení nad filmem Rich Hill)
Dokumentární film Rich Hill, mapující život tří dospívajících kluků z ukázkového Zapadákova na americkém Středozápadě, klade závažnou otázku: Má dnes ještě smysl mluvit o „americkém snu“?
Jaroslav POLÁK
Zážitková spiritualita...
Zážitek je v současné době stejně lukrativní komoditou, jako věc, a není tudíž divu, že lidé dnes tolik kladou důraz na zážitek i v souvislosti se spiritualitou či vírou. Nicméně se často jedná o druh modloslužebnictví.
Jaroslav POLÁK
Proč se bojím náledí víc než teroristů
Terorismus je jako přírodní úkaz. Jakkoli je jistá míra předběžné opatrnosti namístě, není třeba mu přikládat větší váhu, než třeba namrzlým silnicím.
Jaroslav POLÁK
Jack Irish aneb Drsná škola po australsku
Australská televizní tvorba u nás není příliš známa a je to škoda, protože Australané se svými americkými kolegy rozhodně nenechávají zahanbit. Krimiseriál Jack Irish (2016) je toho pěkným příkladem.
Jaroslav POLÁK
Rectify (recenze seriálu)
Jaké by bylo strávit 19 let v cele smrti a vrátit se na svobodu? Jak taková zkušenost člověka poznamená? Co to udělá s lidskou duší? To jsou otázky, na které se snaží odpovědět strhující seriál Rectify z produkce Sundance TV.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
ANO vytáhlo na europarlament. Dostálová slibuje podívat se na Green Deal
Hnutí ANO zahájilo kampaň do Evropského parlamentu. Kandidáti se představili před Památníkem Tomáše...
Na synagogu ve Varšavě kdosi hodil Molotov, čin odsoudil Duda i ambasáda USA
Policie ve Varšavě ve středu dostala oznámení o pokusu zapálit synagogu v centru města. Podle...
Z Železné Ursuly hrdou babičkou? Budu osobnější, slibuje von der Leyenová
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová před pár týdny oznámila, že hodlá svůj post obhajovat...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Politické strany, hnutí a spolky a jejich příznivci se sešli k oslavám prvního máje. V Praze se...
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot