Korespondenční lístky z podsvětí

V letech, kdy vznikly básně, o něž se chci dnes podělit, jsem byl nemocný mnohem vážněji, než si kdokoli, patrně včetně mě, myslel. 

Ruce temnotyJaroslav A. Polák

O reflexi hlubin, v nichž se můj život ocital vpravdě na hraně, jsem se snažil celé roky, ale jen málo z toho se zachovalo dodnes - většina byla zahozena coby příliš velký brak. Upřímně řečeno ani níže zveřejněné texty nepokládám za nějak podstatné literární skvosty, ale nejsou úplně pitomé a celkem dobře sdělují to, co sdělovat mají - představíme-li si nirvánu jako minci vcelku (tedy současně líc i rub dialekticky sjednocené), pak stavy, jež nedokonale odrážejí tyto texty, jsou rubem takto pojaté mince.

ČAS

Propadáš se do bezčasí

jsi jak šelma, upír, zvíře

propadáš se do bezčasí

stálé, věčné přítomnosti

propadáš se víc a víc

sbohem dáváš staré víře

zůstává teď, jinak… nic.

(1997)

PÁD DO VÝŠIN

S výrazem štvance

osaměle kráčíš

města nocí

padá sníh

vzduch dusí tě

a cigareta

v ozvěnách vzdálenějších dní

létat jsi chtěl

však trpíš jen

nohy víc

nechtějí Tě nést

do dálek zvláštnějších než sen

padáš.

(1997)

ČEKÁNÍ NA ZÍTŘEK

Prázdnota je ticho

mrtvá hodina

Prázdnota je bolest

právě shořelá

Prázdnota je úzkost

co už nebolí

Prázdnota je plamen

dávno minulý

Prázdnota je světlo

Prázdnota je tma

Prázdnota je zítřek

(hrozná představa!)

Prázdnota je ticho na konci cesty…

(1998)

DIALOG O ZAPOMNĚNÍ

"Zapomenout!"

"Jenom voda

voda vezme

vezme paměť

paměť zmizí

zmizí vodou

vodou z Léthé!"

"Kde je Léthé?"

"Léthé v Smrti

Smrtí plyne

plyne ostřím

ostřím, smyčkou

smyčkou, pádem

pádem na dno…"

"Zapomenout…"

(1998)

Pokud vás tyto verše něčím zaujaly, možná se vám budou líbit i

Květy Propasti v jedenácti zastaveních

a

Antithema