V letech, kdy vznikly básně, o něž se chci dnes podělit, jsem byl nemocný mnohem vážněji, než si kdokoli, patrně včetně mě, myslel.
Ruce temnotyJaroslav A. Polák
O reflexi hlubin, v nichž se můj život ocital vpravdě na hraně, jsem se snažil celé roky, ale jen málo z toho se zachovalo dodnes - většina byla zahozena coby příliš velký brak. Upřímně řečeno ani níže zveřejněné texty nepokládám za nějak podstatné literární skvosty, ale nejsou úplně pitomé a celkem dobře sdělují to, co sdělovat mají - představíme-li si nirvánu jako minci vcelku (tedy současně líc i rub dialekticky sjednocené), pak stavy, jež nedokonale odrážejí tyto texty, jsou rubem takto pojaté mince.
ČAS
Propadáš se do bezčasí
jsi jak šelma, upír, zvíře
propadáš se do bezčasí
stálé, věčné přítomnosti
propadáš se víc a víc
sbohem dáváš staré víře
zůstává teď, jinak… nic.
(1997)
PÁD DO VÝŠIN
S výrazem štvance
osaměle kráčíš
města nocí
padá sníh
vzduch dusí tě
a cigareta
v ozvěnách vzdálenějších dní
létat jsi chtěl
však trpíš jen
nohy víc
nechtějí Tě nést
do dálek zvláštnějších než sen
padáš.
(1997)
ČEKÁNÍ NA ZÍTŘEK
Prázdnota je ticho
mrtvá hodina
Prázdnota je bolest
právě shořelá
Prázdnota je úzkost
co už nebolí
Prázdnota je plamen
dávno minulý
Prázdnota je světlo
Prázdnota je tma
Prázdnota je zítřek
(hrozná představa!)
Prázdnota je ticho na konci cesty…
(1998)
DIALOG O ZAPOMNĚNÍ
"Zapomenout!"
"Jenom voda
voda vezme
vezme paměť
paměť zmizí
zmizí vodou
vodou z Léthé!"
"Kde je Léthé?"
"Léthé v Smrti
Smrtí plyne
plyne ostřím
ostřím, smyčkou
smyčkou, pádem
pádem na dno…"
"Zapomenout…"
(1998)
Pokud vás tyto verše něčím zaujaly, možná se vám budou líbit i
Květy Propasti v jedenácti zastaveních
a
Antithema
