Když demokracie prohrává (zapálení svíčky)

Politický boj současnosti (nejen) v Česku neprobíhá mezi levicí a pravicí, ale mezi demokracií a populismem. Jediná strana, která nepodléhá populismu, je TOP09. Když tohle prohlásí radikální levičák, zdá se, že máme problém.

Samozřejmě ten přesun od tradičních témat zastupitelské buržoasní demokracie k masivnímu nárůstu populismu není záležitost posledního roku, poslední rok ji jen akceleroval vzestup morální paniky ve společnosti, ale mám pocit, že dnes stojíme na prahu jakéhosi nevratného, nebo přinejmenším špatně zvratitelného procesu, jenž hrozí vyústit v lepším případě v populistickou autokracii Berlusconiho typu, v horším případě přímo ve fašismus.
V takové chvíli se coby marxista musím ptát: Jaké jsou aktuální priority?

Aktuální prioritou je v každém případě demokracie. Demokracie je tedy, alespoň pro marxistu, prioritou trvalou, ale nyní mám na mysli současnou podobu tzv. liberální demokracie, která sice není, jak pravil Churchill, nejlepší ze všech špatných řešení (vždy je možné myslet lepší podobu demokracie), ale je hodnotou, kterou nesmíme ztratit. Nesmíme ji ztratit, pokud vůbec chceme uvažovat o jakýchkoli lepších možnostech. A tak stejně jako Marx byl ochoten spojit se - tváří v tvář feudální reakci - s buržoasními demokraty, je třeba tak učinit i nyní.

Podívejme se, jaká je současná situace co se parlamentních stran týče. Začneme těmi tradičními zprava doleva:

ODS je úplně v háji a sází na populismus jako na ono pověstné stéblo pro tonoucího. Marně.

KDU-ČSL, jejíž návrat na parlamentní scénu mě určitým způsobem potěšil, protože jsem měl pocit, že tam jaksi tradičně patří, se vzdala ze svého étosu snad všeho kromě úsilí být ve vládě za každou cenu. Rovněž hraje na populistickou notičku a křesťanských hodnot se tam člověk moc nedopátrá (pominu-li lobbing ve prospěch Římskokatolické církve, což dle mého skromného názoru s křesťanskými hodnotami ve skutečnosti vůbec nesouvisí).

ČSSD, navzdory Sobotkovi, který snad opravdu dělá, co může, ale je prostě příliš slabý, svůj boj s populismem úspěšně prohrává, už jen proto, že ve vládě drží Chovance.

KSČM by se patrně měla přejmenovat na Stranu panslovanských šovinistů. Posledním výrazným hlasem autentických levicových hodnot a zdravého rozumu je tam snad už jen Jiří Dolejš, ale bojuje s nejspíš ještě větší oportunistickou a fašizující většinou než Bohuslav Sobotka v ČSSD.

Co se nových stran týče, pak snad není třeba příliš komentovat Úsvit ani ANO. Úsvit po spojení s Konvičkovými hoaxmakery okupuje niku radikálního fašizujícího populismu, babišovci pak niku populismu vpravdě pivně-hospodského (dnes dokonce přímo doslova!). Je mi tak trochu záhadou, proč si tradiční strany myslí, že mohou konkurovat Úsvitu v hysterickém čecháčkovském fašounství či Babišovi v mainstreamovém populismu. Tyhle niky jsou již dobře obsazené a nedovedu si představit, jak by třeba ODS mohla v tomto směru získat nějaké významné body. Pokud jde o ČSSD  a KSČM, současné postoje povedou k tomu, že si patrně tak nějak udrží svá procenta, ale za tu cenu, že je opustí autentičtí levicoví voliči, což se může v budoucnu ukázat jako fatální problém (voliči populistů jsou všechno možné, jen ne věrní).

A tak jediná parlamentní strana, která se aktuálně vzpírá všeobecnému populismu (nebudu teď řešit tu bláznivou prezidentskou kampaň), je TOP09. Když jsem si tuto skutečnost dnes plně uvědomil, udělalo se mi z toho fakt mdlo. Tohle je krize demokracie jako kráva!

Uvědomujeme si to, nebo je nám to jedno? Opravdu chceme, abychom se z občanů stali poddanými? Naplní se pochmurné dystopické vize filmů a knih let osmdesátých a desátých? Myslíte si, že se to nemůže stát? Ne v Evropské unii? Také jsem si to naivně myslel, ale pohleďme na Maďarsko a Polsko!

Ne, ovšemže tím neříkám, že budu volit TOPku, raději dám třeba šanci Straně zelených realizovat reparát po Bursíkově fiasku (ještě to ale zvážím), jde mi o to, že aktuálně je třeba, aby demokraté z celého politického spektra pochopili vážnost situace, spolupracovali a hlavně pevně stáli za svými hodnotami - zvláště pokud působí ve stranách, jež se propadají do hlubin populismu. A demokraté mezi voliči by si měli uvědomit, oč se nyní hraje, a v případě nutnosti rezignovat na svou věrnost tradičním stranám, pokud tyto opustily své původní hodnoty.

Ano, uznávám, tento text je v podstatě zoufalý výkřik člověka, který doufal v lepší svět a nyní se bojí, aby nepřišel i o ten svět, který tolik kritizoval, a vím, že svými slovy nic podstatného nezměním - ale cítím povinnost zapálit onu pověstnou svíčku, protože neexistuje taková temnota, jež by pohltila světlo.