Jak dlouho ještě vydrží blog Petry Bostlové na iDnes? (o "cenzuře")

Blogerka Petra Bostlová byla vyřazena ze zobrazování na hlavní stránce blogů iDnes a dostalo se jí trefné odpovědi: „konkrétním lidem přisuzujete vlastnosti, aktivity a moc, jimiž nedisponují“. Osobně si říkám „No konečně!“, ostatně jsem už na bizarnost blogů této paní upozorňoval, ale dovolím si zapřemýšlet nad širšími souvislostmi.

Před prvním kolem prezidentských voleb zveřejnil na iDnes blogu Karel Goldmann článek, v němž označil Janu Bobošíkovou za fašistku. Redakce stáhla z toho titulu článek z hlavní strany s vysvětlením, že nazývat prezidentskou kandidátku za fašistku je přes míru (Karel Goldmann na to zareagoval dalším a dalším zveřejňováním článku v nezměněné podobě, načež byl jeho blog po předchozím varování deaktivován – budiž, koledoval si o to).

Nicméně až do nedávna jsme se na hlavní stránce setkávali s texty, v nichž Petra Bostlová označuje různé osobnosti (včetně prezidentského kandidáta Schwarzenberga) za služebníky ďábla a dokonce tvrdí, že provozují lidské obětí - a nějakého zásahu se dočkáváme až nyní. Nicméně – díky Bohu!

Samozřejmě v takových chvílích ze strany postižených i lidí z okolí zaznívá křik „Cenzura! Cenzura!“ A protože jsem zásadním odpůrcem cenzury, je třeba, abych se k „cenzuře“ na iDnes blozích vyjádřil.

Odpověď je stručná: O žádné nevím. Zveřejňuji leckdy hodně společensky kritické a protisystémové texty, dokonce jsem měl v hlavičce blogu nějakou dobu tento (doslova!) „rudý hadr“ (můj výtvor využívající díla fenomenálního Ela Lisického):

A neměl jsem problém... Lidé v blozích na iDnes píší z nejrůznějších, často extrémních pozic, setkáme se zde i s klerofašismem, nenávistnými výlevy proti islámu, nepříliš skrývaným rasismem... Jediná věc, která mne trochu štve, je přecitlivělost iDnes na vulgarismy, konkrétně to, že není vždy zohledněn kontext jejich použití (ale to se děje převážně v komentářích a chápu, že na to musí mít redakce softwarového robota, který to dělá).

Nicméně naprosto chápu, že si redakce nepřeje, aby jejich platforma nesloužila k šíření nepodložených pomluv. Protože právo na svobodu slova je právě tímto všude, i v těch nejdemokratičtějších zemích, omezeno. Mám právo říkat svůj názor, ale ne šířit pomluvy a lži.

Na případu Petry Bostlové je samozřejmě smutné to, že patrně (soudím tak na základě povahy jí zveřejněných článků) trpí bludnými představami paranoidního rázu, tedy že asi opravdu věří v to, že svou publikační činností bojuje proti zlu. 

Navíc se obávám, že někdo další toho zneužívá ke svému pobavení a píše jí ty stohy mailů od „Janečka“, "Franze", „Halíka“ a dalších (vskutku si myslím, že to tak je, než že by si je psala sama). Sám jsem pokušení takto si zahrávat s náboženským fanatikem před lety několikrát podlehl – bylo to snadné, bylo to příjemné pro ego a v minimálně jednom případě jsem adresátu takové „hry“ svým počínáním ublížil - a stydím se za to dodnes.

Proto prosím autora fiktivních mailů adresovaných paní Bostlové aby se, čte-li tento můj článek, chytil za nos a nechal toho. Teď to může, ba přímo musí, být náramná švanda, ale jednou ji (má-li dotyčný svědomí) vystřídá dost hnusná kocovina. Vážně, opravdu vím, o čem mluvím. Je to blbá sranda.