Filosofie nemusí být nuda! Recenze dvou zajímavých prací.

Lidé si často představují, že filosofie je od praktického života odtržená abstraktní nuda. Rád bych prostřednictvím stručné recenze dvou bakalářských prací čtenáře přesvědčil, že tomu tak být v žádném případě nemusí.

Tak například morální souzení, které měli filosofové ve zvyku považovat za výsledek na ničem nezávislých racionálních úvah, lze ve skutečnosti snadno zmanipulovat něčím zcela profánním a „nedůstojným“:
„Podle Bloomovy teorie, míra našeho znechucení ovlivňuje naše morální soudy. Čím více jsme znechuceni, tím méně jsme tolerantní, a tím spíše odsoudíme nějakou lidskou aktivitu jako morálně špatnou. Experiment spočíval v tom, že si badatelé pozvali do laboratoře skupinu dobrovolníků, kterým následně pokládali otázky ohledně nejrůznějších věcí, kromě jiného se jich dotazovali na jejich postoj k otázce manželství gayů. Tuto skupinu však rozdělili na půl. Polovinu nechali odpovídat ve standardním prostředí, to byla kontrolní skupina. U té druhé chtěli výzkumníci vyvolat pocit znechucení, čehož dosáhli pomocí spreje napodobujícího zápach lidských větrů, kterým vystříkali místnost. Znechucení dobrovolníci pak skutečně vykazovali netolerantnost a větší náchylnost k tomu, označit nějakou aktivitu (např. manželství gayů) za morálně špatnou, v porovnání s kontrolní skupinou.“ (Horský, 2011)
Ano, i zápach lidských prdů (zde se nebudeme, na rozdíl o recenzované práce, žinýrovat) dnes patří do filosofických úvah – a to zcela právem, neboť se ukazuje, že jsme si my lidé (a zvláště pak my, filosofové) často až příliš fandili co se intelektu a racionality týče (samozřejmě bychom našli v dějinách filosofie čestné výjimky!).
Ve skutečnosti však používáme svůj rozum spíše ke zpětné racionalizaci zcela intuitivních rozhodnutí, jež jsou ovlivněna faktory, o jejichž vlivu nemáme často ani tušení. Přírodní výběr nás totiž nestvořil (myšleno samozřejmě metaforicky!) k poznávání nezkalené pravdy, ale k přežití. Filosofie je svým způsobem jakýsi vedlejší produkt vývoje člověka – dost možná více než náboženství, které je částí badatelů za takový vedlejší, tedy neadaptivní, produkt evoluce považováno. Není divu, že se část filosofů rozhodla vrátit ke kořenům, opustit a symbolicky spálit pohodlné křeslo čistě abstraktního myšlení a vrhnout se do víru konkrétní reality, aby zjistili, jak a proč lidé vlastně morálně soudí (a s překvapením objevili, že základních morálních soudů jsou schopny již půlroční děti!), v jaké míře přisuzujeme vědomí lidem, institucím nebo kyborgům, zda uvažujeme konzistentně při představě deterministického světa či jakým způsobem přisuzujeme aktérovi nějaké situace záměr.
To všechno jsou zajímavé a přitom odvěké filosofické otázky, k jejichž řešení jsme dnes ovšem vybaveni mnohem lépe než v minulosti – především proto, že disponujeme zobrazovacími metodami umožňujícími sledovat, co se děje v mozku člověka, který řeší například nějaké morální dilema. Filosofie si tak opět podává ruku s psychologií a přírodními vědami, vzdává se části své „čistoty“, ale současně odpovídá na otázky, které jsou zajímavé i mimo úzký okruh akademiků. Významným polem zájmu experimentální filosofie jsou lidské intuice o filosofických problémech – experimentální filosofové se snaží zjistit, čím je dáno, že lidé mají takové intuice, jaké mají (a proč nejsou logicky důsledné), přijít na způsob fungování lidské mysli a zjistit, zda se intuice lidí na vybrané filosofické problémy liší mezi kulturami.A právě těmito oblastmi se zabývají bakalářské práce mých dvou kolegů z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Bc. Moniky Bystroňové a Bc. Jana Horského.
Monika Bystroňová se ve své práci Experimentální filosofie zabývá prehistorií i krátkou (cca desetiletou) historií této mladé větve filosofického myšlení, a seznamuje čtenáře se základními problémy, na které se experimentální filosofové zaměřují, s jejich metodami a výsledky jejich bádání. Práce je rozdělena na tři části: první část se věnuje obecnému představení, druhá ukázkám jednotlivých oblastí výzkumu a třetí podrobně ukazuje práci experimentálního filosofa. Cílem práce Jana Horského, jež nese název Morální smysl jako produkt přírodního výběru, je prozkoumat a podpořit hypotézu, podle níž je morální smysl, spíše než kulturním konstruktem, produktem přírodního výběru, adaptivním mechanismem. Hlavní část práce spočívá v zodpovězení tří zásadních otázek (KDY?, PROČ?, JAK?), které vyvstávají v souvislosti s touto hypotézou, a v představení empirické evidence pro její podporu. Podobně jako Monika Bystroňová i Jan Horský čerpá ze zcela aktuálních výsledků bádání.Obě dílka jsou zaměřena přehledově, což je užitečné, neboť shrnující práce zaměřená na tato témata v češtině zatím chybí. Lze je proto doporučit i čtenáři, který nemá filosofické vzdělání, neboť nevyžadují žádné speciální předběžné znalosti a ocení je i přiměřeně všeobecně vzdělaný laik. Věřím proto, že na ně nebude padat skutečný ani pomyslný prach a najdou si – i díky mé stručné recenzi (či spíše upoutávce) – své čtenáře i mimo okruh brněnské Katedry filosofie.
Mimochodem: I první věta tohoto článku je častá až stereotypní intuice a jako taková by si zasloužila experimentálně-filosofické otestování! Třeba se té myšlenky někdo ujme. ;-)
BYSTROŇOVÁ, Monika. Experimentální filosofie. Bakalářská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Katedra filosofie, 2011. 53 stran.
HORSKÝ, Jan.  Morální smysl jako produkt přírodního výběru. Bakalářská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Katedra filosofie, 2011. 43 stran.

Tak například morální souzení, které měli filosofové ve zvyku považovat za výsledek na ničem nezávislých racionálních úvah, lze ve skutečnosti snadno zmanipulovat něčím zcela profánním a „nedůstojným“:

„Podle Bloomovy teorie, míra našeho znechucení ovlivňuje naše morální soudy. Čím více jsme znechuceni, tím méně jsme tolerantní, a tím spíše odsoudíme nějakou lidskou aktivitu jako morálně špatnou. Experiment spočíval v tom, že si badatelé pozvali do laboratoře skupinu dobrovolníků, kterým následně pokládali otázky ohledně nejrůznějších věcí, kromě jiného se jich dotazovali na jejich postoj k otázce manželství gayů. Tuto skupinu však rozdělili na půl. Polovinu nechali odpovídat ve standardním prostředí, to byla kontrolní skupina. U té druhé chtěli výzkumníci vyvolat pocit znechucení, čehož dosáhli pomocí spreje napodobujícího zápach lidských větrů, kterým vystříkali místnost. Znechucení dobrovolníci pak skutečně vykazovali netolerantnost a větší náchylnost k tomu, označit nějakou aktivitu (např. manželství gayů) za morálně špatnou, v porovnání s kontrolní skupinou.“ (Horský, 2011)

Ano, i zápach lidských prdů (zde se nebudeme, na rozdíl o recenzované práce, žinýrovat) dnes patří do filosofických úvah – a to zcela právem, neboť se ukazuje, že jsme si my lidé (a zvláště pak my, filosofové) často až příliš fandili co se intelektu a racionality týče (samozřejmě bychom našli v dějinách filosofie čestné výjimky!).

Ve skutečnosti však používáme svůj rozum spíše ke zpětné racionalizaci zcela intuitivních rozhodnutí, jež jsou ovlivněna faktory, o jejichž vlivu nemáme často ani tušení. Přírodní výběr nás totiž nestvořil (myšleno samozřejmě metaforicky!) k poznávání nezkalené pravdy, ale k přežití. Filosofie je svým způsobem jakýsi vedlejší produkt vývoje člověka – dost možná více než náboženství, které je částí badatelů za takový vedlejší, tedy neadaptivní, produkt evoluce považováno. Není divu, že se část filosofů rozhodla vrátit ke kořenům, opustit a symbolicky spálit pohodlné křeslo čistě abstraktního myšlení a vrhnout se do víru konkrétní reality, aby zjistili, jak a proč lidé vlastně morálně soudí (a s překvapením objevili, že základních morálních soudů jsou schopny již půlroční děti!), v jaké míře přisuzujeme vědomí lidem, institucím nebo kyborgům, zda uvažujeme konzistentně při představě deterministického světa či jakým způsobem přisuzujeme aktérovi nějaké situace záměr.

To všechno jsou zajímavé a přitom odvěké filosofické otázky, k jejichž řešení jsme dnes ovšem vybaveni mnohem lépe než v minulosti – především proto, že disponujeme zobrazovacími metodami umožňujícími sledovat, co se děje v mozku člověka, který řeší například nějaké morální dilema. Filosofie si tak opět podává ruku s psychologií a přírodními vědami, vzdává se části své „čistoty“, ale současně odpovídá na otázky, které jsou zajímavé i mimo úzký okruh akademiků. Významným polem zájmu experimentální filosofie jsou lidské intuice o filosofických problémech – experimentální filosofové se snaží zjistit, čím je dáno, že lidé mají takové intuice, jaké mají (a proč nejsou logicky důsledné), přijít na způsob fungování lidské mysli a zjistit, zda se intuice lidí na vybrané filosofické problémy liší mezi kulturami. Největší předností tohoto typu filosofického bádání je bezpochyby fakt, že nemůže být obviněn z planého tlachání a spekulativnosti, neboť se opírá o experimentálně zjištěná fakta. A právě takovým filosofováním se zabývají bakalářské práce mých dvou kolegů z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Bc. Moniky Bystroňové a Bc. Jana Horského.

Monika Bystroňová se ve své práci Experimentální filosofie zabývá prehistorií i krátkou (cca desetiletou) historií této mladé větve filosofického myšlení, a seznamuje čtenáře se základními problémy, na které se experimentální filosofové zaměřují, s jejich metodami a výsledky jejich bádání. Práce je rozdělena na tři části: první část se věnuje obecnému představení, druhá ukázkám jednotlivých oblastí výzkumu a třetí podrobně ukazuje práci experimentálního filosofa. Cílem práce Jana Horského, jež nese název Morální smysl jako produkt přírodního výběru, je prozkoumat a podpořit hypotézu, podle níž je morální smysl, spíše než kulturním konstruktem, produktem přírodního výběru, adaptivním mechanismem. Hlavní část práce spočívá v zodpovězení tří zásadních otázek (KDY?, PROČ?, JAK?), které vyvstávají v souvislosti s touto hypotézou, a v představení empirické evidence pro její podporu. Podobně jako Monika Bystroňová i Jan Horský čerpá ze zcela aktuálních výsledků bádání.Obě dílka jsou zaměřena přehledově, což je užitečné, neboť shrnující práce zaměřená na tato témata v češtině zatím chybí. Lze je proto doporučit i čtenáři, který nemá filosofické vzdělání, neboť nevyžadují žádné speciální předběžné znalosti a ocení je i přiměřeně všeobecně vzdělaný laik. Věřím proto, že na ně nebude padat skutečný ani pomyslný prach a najdou si – i díky mé stručné recenzi (či spíše upoutávce) – své čtenáře i mimo okruh brněnské Katedry filosofie.

Mimochodem: I první věta tohoto článku je častá až stereotypní intuice a jako taková by si zasloužila experimentálně-filosofické otestování! Třeba se té myšlenky někdo ujme. ;-)

BYSTROŇOVÁ, Monika. Experimentální filosofie. Bakalářská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Katedra filosofie, 2011. 53 stran.

HORSKÝ, Jan. Morální smysl jako produkt přírodního výběru. Bakalářská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Katedra filosofie, 2011. 43 stran.

EDIT: Vzhledem k tomu, že to některým čtenářům nedochází:

1) Diskutovat s autorem recenze odborné práce o ukázce z této odborné práce, nota bene bez prostudování původního zdroje, je pitomost.

2) Politická příslušnost autora recenze odborné práce je v tomto případě opravdu irelevantní.

EDIT2: Pro anglicky čtoucí zájemce o detaily ohledně "prdícího experimentu" včetně metodologie, počtu subjektů: Disgusting Smells Cause Decreased Liking of Gay Men