Alan Vanneman: Sherlock Holmes a Obří krysa ze Sumatry (recenze)

Jak je znalcům všeobecně známo, A. C. Doyle, tvůrce nejslavnějšího detektiva všech dob, nedefinoval žádná striktní pravidla, jimiž se mají autoři navazující na jeho dílo řídit.

A tak se můžeme setkat jak s holmesiádami, které nevybočují z mezí vytyčených kánonem, tak i s tvůrčími experimenty hraničícími s blasfémií.
Pro mne osobně je důležitá především literární kvalita díla a zachycení obou hlavních postav – Holmese a Watsona – tím způsobem, který mám rád. Pokud je toto splněno, pak ocením i tak odvážné kreace, jako je Daviesova Dvojí hra na Baker Street, v níž je Watson Moriartyho agentem. Naopak jsem znechuceně odložil Robertovu Smrt bankéře Crosbyho, jež mohla být, co se zápletky týče, sice zajímavá, ale Holmes s Watsonem na mě působili jako panáci, pouhé bezduché rekvizity příběhu. A já čtu holmesiády kvůli Holmesovi, jehož mám rád a nemohu se jej nabažit, zápletky jsou až na druhém místě...
Přistupme ale nyní konečně k Obří kryse ze Sumatry. Autor vytvořil opravdu divokou zápletku, v níž Holmes odkrývá zlověstnou síť úkladů rozprostřenou nad světem bytostí, jež se vyvinula z inteligentní rasy hlodavců obývající, skryta před lidskými zraky, Sumatru. Jeho pátrání jej zavede až do dalekého Singapuru, přičemž cestou navštívíme s hrdiny příběhu mnoho dalších exotických míst. A prozradím ještě, že Holmesův strašlivý nepřítel, představující cosi jako karikaturu osvícenských ideálů, disponuje technologií, o níž zaručeně A. C. Doyle neměl ani páru.
Jinak řečeno, Obří krysa ze Sumatry je sci-fi detektivka. Nicméně je napsaná v tom správném duchu původních holmesiád, autorovi se daří vykreslit atmosféru chladného Londýna i exotické Alexandrie a multikulturního Singapuru, čtenář se stává svědkem zvláštních a místy až bizarních scén, knize nechybí prvek nadsázky a humoru; a také erotična – což je na holmesiádu nezvyklé, nicméně čtenář to přijme. Obě hlavní postavy jsou takové, jaké je chceme a jaké je máme rádi, a postavy vedlejší jsou rovněž velice dobře vykresleny.
Přesto mi v této knize cosi chybělo, cosi neuchopitelného, opravdu nevím, jak to vyjádřit. Neměla takový náboj jako (budu-li srovnávat s epigonskými díly) Dvojí hra na Baker Street či Závěť Sherlocka Holmese. Přesto však je Obří krysa ze Sumatry čtivým a poutavým románem, který mne v žádném případě nezklamal. Pokud tedy nejste vyhraněnými tradicionalisty, kteří mohou jen kánon, bezpochyby vás Vannemanův román potěší.
VANNEMAN, Alan. Sherlock Holmes a Obří krysa ze Sumatry. Jota: Brno, 2006. 300 Stran.

A tak se můžeme setkat jak s holmesiádami, které nevybočují z mezí vytyčených kánonem, tak i s tvůrčími experimenty hraničícími s blasfémií.

Pro mne osobně je důležitá především literární kvalita díla a zachycení obou hlavních postav – Holmese a Watsona – tím způsobem, který mám rád. Pokud je toto splněno, pak ocením i tak odvážné kreace, jako je Daviesova "Dvojí hra na Baker Street", v níž je Watson Moriartyho agentem. Naopak jsem znechuceně odložil Robertovu "Smrt bankéře Crosbyho", jež mohla být, co se zápletky týče, sice zajímavá, ale Holmes s Watsonem na mě působili jako panáci, pouhé bezduché rekvizity příběhu. A já čtu holmesiády kvůli Holmesovi, jehož mám rád a nemohu se jej nabažit, zápletky jsou až na druhém místě...

Přistupme ale nyní konečně k "Obří kryse ze Sumatry". Autor vytvořil opravdu divokou zápletku, v níž Holmes odkrývá zlověstnou síť úkladů rozprostřenou nad světem bytostí, jež se vyvinula z inteligentní rasy hlodavců obývající, skryta před lidskými zraky, Sumatru. Jeho pátrání jej zavede až do dalekého Singapuru, přičemž cestou navštívíme s hrdiny příběhu mnoho dalších exotických míst. A prozradím ještě, že Holmesův strašlivý nepřítel, představující cosi jako karikaturu osvícenských ideálů, disponuje technologií, o níž zaručeně A. C. Doyle neměl ani páru.

Jinak řečeno, "Obří krysa ze Sumatry" je sci-fi detektivka. Nicméně je napsaná v tom správném duchu původních holmesiád, autorovi se daří vykreslit atmosféru chladného Londýna i exotické Alexandrie a multikulturního Singapuru, čtenář se stává svědkem zvláštních a místy až bizarních scén, knize nechybí prvek nadsázky a humoru; a také erotična – což je na holmesiádu nezvyklé, nicméně čtenář to přijme. Obě hlavní postavy jsou takové, jaké je chceme a jaké je máme rádi, a postavy vedlejší jsou rovněž velice dobře vykresleny.

Přesto mi v této knize cosi chybělo, cosi neuchopitelného, opravdu nevím, jak to vyjádřit. Neměla takový náboj jako (budu-li srovnávat s epigonskými díly) Dvojí hra na Baker Street či Závěť Sherlocka Holmese. Přesto však je "Obří krysa ze Sumatry" čtivým a poutavým románem, který mne v žádném případě nezklamal. Pokud tedy nejste vyhraněnými tradicionalisty, kteří mohou jen kánon, bezpochyby vás Vannemanův román potěší.

VANNEMAN, Alan. Sherlock Holmes a Obří krysa ze Sumatry. Jota: Brno, 2006. 300 Stran.