Sobotka uklouz a křičí zlomte nohu Zemanovi

Jak jde o prezidenta jsme zahlcení lhaním až na půdu. Komentátoři i pseudoprávníci v ČT se pohoršují jak Zeman ohýbá Ústavu. A tady jde o těžkou manipulaci fakty. Ústava nikde neříká, že demise premiéra je demise celé vlády. 

Sobotka prohlásil, že podá demisi a následně ho jeho sekretariát s demisí objednal u prezidenta. A když prezident oznámil že jeho demisi přijme jako jeho osobní, cukl, a teď lamentuje, že prezident nehodlá dodržet pravidlo, že s demisí premiéra podává demisi celá vláda. 

Vláda je kolektivní orgán

Standardní a ústavní je, že vláda koná a je ustavena jako kolektivní orgán a proto také kolektivně o své demisi rozhoduje. 

V našem případě ihned po vyhlášení demise premiéra proběhl naopak údiv nad krokem Sobotky a následně odmítnutí tohoto kroku od obou koaličních partnerů a členů vlády - z řad lidovců a ANO. Obě strany uvedly, že jsou naopak pro dovládnutí až do řádných voleb. Pochopitelně překvapení byli i ministři za ČSSD, ale ti se zdrželi kritiky.

Že Sobotka podrazil celou vládu nevadí?

Takový stav, kdy premiér ohlásí svoji demisi s myšlenkou, že ji podává i za ostatní partnery a ministry bez jejich vědomí tu ještě nebyla a jen velmi neznalý člověk tu může mluvit o nějaké zvyklosti, pokud nemluvíme o zvyku na Sobotkovy podrazy.

Když někdo za vás bez vašeho vědomí podává demisi je to nejen neslušné, tak i navíc proti koaliční smlouvě. Tento “vystudovaný právník” nezvládá ani Ústavu ani nedokáže dodržet smlouvy, které sám navrhoval a podepsal. 

Novináři se snaží nachytat prezidenta na precedent pádu Nečasovy vlády, kdy přijal demisi Nečase jako demisi celé vlády. Asi zapomněli, že to bylo po vzájemné dohodě koaličních stran, o konec skandální vlády Nečase s Nagyovou žádalo v ulicích víc než sto tisíc demonstrantů a k demisi vedla žádost ČSSD, aby se hlasovalo o vyslovení nedůvěry vládě. ODS i VV tehdy přišli o několik poslanců a bylo jasné, že vláda nemá šanci důvěru získat a půjde o válu tak jako tak. 

Tento fakt  - tedy kolektivní shodu všech - samozřejmě prezident Zeman respektoval a odvolal celou vládu. 

Jinými slovy Sobotka nemohl  odnést na hrad demisi vlády dle potřebného článku ústavy, protože ji v ruce neměl a dodnes nemá. Může podat jen demisi sám za sebe nebo žádat odvolání svého ministra. 

Navís sám Zeman v minulosti pochybné zvyklosti ústavní zvyklosti kritizoval a dnes se zachoval předvídatelně a ve shodě se svým dlouholetým názorem. 

Více k tomu bývalý ústavní soudce JUDr. Zdeněk Koudelka: 

"Že je demise premiéra demisí vlády, je jen zvyklost. Tomu se může Sobotka bránit tím, že by svou individuální demisi doplnil kolektivní demisí vlády přijatou formou usnesení vlády jako celku.

Vláda rozhoduje ve sboru. Ve sboru rozhoduje podle ústavy i demisi vlády. Naše ústava nestanoví, že demise premiéra znamená demisi vlády, byť se tak od roku 1997 často postupuje. Je na premiérovi, zda svou demisi podá jen jako demisi osobní, a na prezidentovi republiky, zda demisi předsedy vlády posoudí jako demisi jednotlivce nebo celé vlády. Významná je praxe za předchozích ústav, neboť úprava demise vlády byla stejná, tj. že o demisi vlády má rozhodovat vláda ve sboru a demise premiéra nikdy nebyla ústavou kvalifikována jako demise vlády.

I v době Československa došlo k výměně na postu předsedy vlády, aniž došlo ke změně vlády jako celku. Je zde příklad demise předsedy vlády Antonína Švehly 1. 2. 1929, kdy byl pověřen funkcí předsedy vlády stávající člen vlády František Udržal. Samotný František Udržal prohlásil na prvním zasedání Poslanecké sněmovny po svém jmenování:„Rozhodnutím pana presidenta republiky ze dne 1. února 1929 pověřen byv předsednictvím vlády, přicházím s pány ministry třetího kabinetu Švehlova, abych vás, dámy a pánové, srdečně pozdravil a současně upřímně pozval ke spolupráci směřující ke zvelebení našeho státu.“ Tedy nehovořil o své vládě jako nové a svůj projev pojal mimo program jako osobní, ne jako programové vyhlášení vlády. Rovněž Milan Hodža dne 5. 11. 1935 vystřídal předsedu vlády Františka Udržala, aniž se měnila vláda. Milan Hodža ve svém prvním projevu jako nový předseda vlády v Poslanecké sněmovně prohlásil: „Postavený súc, rozhodnutím pána prezidenta republiky zo dňa 5. listopadu, v čelo vlády, prichádzam k vám, dámy a pánovia, menom vlády i menom svojím s prosbou o podporu, ktorá je ústavným predpokladom a zdrojom výkonnej moci demokratického štátu. Vzhľadom na to, že vláda nepodala demisiu a jej vnútorná kontinuita trvá, je samozrejmé, že i s novým predsedom chce a bude pokračovať v prevádzaní programu, obsaženého vo vládnom vyhlásení z 18. června t. r., v úplnom súlade s dosavádnymi osvedčenými zásadami našej politiky vnútornej a zahraničnej.“ Dne 21. 3. 1953 byl jmenován nový premiér Viliam Široký poté, co dosavadní předseda vlády Antonín Zápotocký byl zvolen prezidentem, aniž by došlo ke změně vlády. Rovněž 28. 1. 1970 nahradil předsedu československé vlády Oldřicha Černíka Lubomír Štrougal bez změny vlády. Nejčastější střídání předsedů vlád bylo v české vládě působící 18. 6. 1986 – 29. 6. 1990, kdy se postupně vystřídali Josef Korčák, od 20. 3. 1987 Ladislav Adamec, od 12. 10. 1988 František Pitra a od 6. 2. 1990 Petr Pithart. Všechny tyto změny premiérů byly učiněny bez toho, že by se měnila vláda jako celek.

Roku 1997 byla po demisi předsedy vlády Václava Klause vyložena tato demise z jeho iniciativy jako demise celé vlády. Šlo o první případ v našich dějinách. Pro takové jednání není v ústavě přímá opora. Nikde nestanoví, že demise či jiné ukončení funkce předsedy vlády znamená demisi vlády. Ta má být přijímána jako rozhodnutí vlády ve sboru a také se tak vždy do roku 1997 dělo a následně se tak postupovalo při demisích vlády 1998, 2002, 2006, 2009 a 2010. Nicméně demisi předsedy vlády jako demisi celé vlády akceptoval prezident Václav Havel. Obdobně prezident Václav Klaus akceptoval demisi předsedy vlády Vladimíra Špidly 1. 7. 2004 a Stanislava Grosse 25. 4. 2005 jako demisi celé vlády. Rovněž Miloš Zeman 2013 akceptoval demisi Petra Nečase jako demisi vlády. Vláda je významný ústavní orgán a způsob jejího ukončení má být určen v ústavě taxativně a určitě, což je dnes stanoveno formou demise vlády přijatou ve vládě jako sboru nebo odvoláním celé vlády prezidentem. Pokud je v zahraničí vázáno ukončení funkčního období vlády na osobu jejího předsedy, stanoví to ústava výslovně.

Prezident Miloš Zeman o ústavních zvyklostech prohlásil:„…pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti. Prezident, byť přímo zvolený, nemůže měnit ústavu, ale má samozřejmě svaté právo měnit zvyklosti, které nejsou zakotveny v ústavě.“ (Právo, 11. 7. 2013 s. 4). Ústavní zvyklost je skutečně měkká norma. V podstatě ji lze vytvořit tím, že držitel určité funkce nějak postupuje. Normy jsou změnitelné stejně, jak byly vytvořeny. Stejným způsobem lze změnit snadno i ústavní zvyklost, když držitel funkce svůj postup změní. Rozdíl od anglosaského právního systému, kde je pramenem práva i obyčej, spočívá v tom, že právní obyčej je závazný a právní zvyklost je jen doporučující. Právní obyčej není pramenem našeho práva. Samotnou měkkost pojmu zvyklost stvrdil roku 2001 i Ústavní soud, když mluví v případě sporu o kontrasignaci při jmenování guvernéra České národní banky o zvyklosti již na základě jednoho jmenovacího aktu, což bylo do té doby vnímáno jako nedostatečné."

více na https://www.zdenekkoudelka.cz/www/article_detail.php?id=578