Matky musí nést odpovědnost za křivé obvinění z otcovství

Soud v Hodoníně zbavil povinnosti platit výživné muže, který nebyl otcem a poprvé tak učinil u otce, jehož domnělé dítě bylo starší půl roku. Je to nadějný krok – dosud soudy nutily platit muže alimenty i na děti, které prokazatelně nebyly jejich. Nepravému otci však nikdo nevrátí peníze a dceřil léta bez vlastního táty.  

Jak je to možné? V zájmu státu bylo, aby dítě mělo otce a ten na ně platil. Bez ohledu na to, zda ten „otec“ je doopravdy otec. Občané  tak vlastně nahrazují sociální povinnosti státu. Kamarád ze Svitav tak například dvacet let platil na syna který se mu narodil, když byl druhým rokem ve vězení. O tom, že má dítě, se dozvěděl až rok třetí, když se vrátil domů. Dodnes neexistovalo žádné dovolání ke spravedlnosti.  

Děti mají pávo znát svého otce

Hodonínský rozsudek, se zdá být dobrým krokem, ale spravedlnost tady stejně kulhá. Jestliže někdo někoho úmyslně falešně nařkne z otcovství a na jeho úkor se tak neoprávněně obohatí a dotyčnému způsobí jak morální, tak finanční újmu, měl by se z toho zodpovídat. Koneckonců nejsou třeba ani nové paragrafy – definice podvodu podle paragrafu 250 tr. Zákona tu sedí jako nejkrásnější část našeho těla na hrnec. Poškozený by měl mít právo na úhradu škody a zákon by měl podvodníka stíhat. Jistě, v lidském životě jsou chvíle, (podnikový zájezd, silvestr nebo maturitní večírek), kdy maminka netuší, kdo je tatínek. V takovém momentě ovšem už desetiletí existují způsoby jak nesprávné tatínky vyloučit a maminky by měly mít povinnost to udělat. Nejde jen o peníze a pocit otců. Jde o právo dětí znát oba své rodiče. Nikoli jen matku. A o tom, zda dítě bude znát svého otce, by neměla rozhodovat jen sama matka.  

25 procent dětí má falešného otce

Nechci nikoho lekat, ale tenhle problém se možná týká 2,5 milonů lidí. Taková je statistika odborníků na DNA. Plná čtvrtina dětí v ČR, jejichž DNA zkoumali odborníci nemá v rodném listě pravého, biologického otce. Neberme to jako solitérní vinu žen. Ty děti s nimy dělají muži.S rostoucí emancipací žen v sexu a klesajícími rodinnými hodnotami v české společnosti tohle číslo jen poroste. Už staří latiníci říkali, že matka je jistá, otec je vždy nejistý. Římské právo tenhle problém řešilo velmi elegantně – otec svého potomka na slavnostním obřadu musel oficiálně přijmout za svého. Otec od té chvíle přejímal za dítě odpovědnost, ať bylo číkoli, na stranu druhou měl šanci a právo tuto odpovědnost v případě pochybností odmítnout. Tehdy pochopitelně neexistovaly testy DNA, takkže přijetí jednou provždy mělo svůj smysl. Dnes – bohužel či bohudík, mohou vyplavat staré hříchy na povrch kdykoli.

Rovnoprávnost pro muže 

Otcové by měli být  v tomto směru „zrovnoprávněni“ se ženami. Ty mají právo na vlastní dítě dané už od přírody. Otcům by ho měl udělit zákon. Ten by měl stanovit odpovědnost matky za následky vzniklé tím, že jako otce uvede úmyslně nepravou osobu. Úmyslně znamená, že si je taková matka vědomá toho, že otcem by mohl být někdo jiný a svého partnera o tom neinformuje.  Pravda, otcové by mohli dělat testy DNA svých dětí preventivně. To je ovšem zase nespravedlivé – náklady by zase nesli otcové a to nejen finanční. Test DNA který nechá dělat otec vždycky znamená že vztahy v rodině jsou v krizi a tuto krizi takový krok obvykle ještě prohlubuje.