Zabíjí virus, nebo strach? Nebo obojí?

Tak jako je obrazně pravdivý z Bible vycházející výrok – věř a víra tvá tě uzdraví, tak je pravdivý názor, který se dá vyjádřit: boj se a tvůj strach tě zabije. Obojí ukazuje na souvislost psychiky člověka s jeho fyzickým stavem.  

Je známou věcí, že když se stonající člověk své nemoci nepoddává, není-li paralyzován strachem, snáze se uzdraví, anebo má aspoň větší šanci na uzdravení. Mnoho lidí překonalo psychickou silou třeba i rakovinu (v součinnosti s odborným léčením) a dokázalo si tak výrazně prodloužit život. Naopak lidé, kteří se svým nemocem poddávají, protože se o sebe bojí, sami tím zhoršují průběh léčení a uzdravování a někdy dokonce nemoci podlehnou.

To, co se děje už prakticky rok v souvislosti s koronavirovou nákazou, se nedá nazvat jinak než panika. Nechci spekulovat o tom, zda se strach šíří programově, nebo je to samovolný proces. Obrovský, přímo obludný zájem, který se koronaviru a jím vyvolané nemoci covid ve veřejném prostoru věnuje, ale evokuje otázku: proč budí tento virus, a to celosvětově, takovou gigantickou pozornost? 

Koronavirus nemá nakažlivost viru spalniček, smrtnost eboly, počty jeho obětí se ani zdaleka neblíží údajům o obětech takzvané španělské chřipky z let 1918 a 1920 (při současném čtyřnásobném celkovém počtu obyvatel na planetě), proč je tedy s covidem přinejmenším v mediální rovině nakládáno tak, jako by šlo o novodobý mor? 

Nemám šanci na to najít odpověď, a tak ji ani hledat nebudu. Připomenu ale jednu větičku z článku Karla Čapka „o chřipce, která je všude kolem nás“, publikovaném v Lidových novinách 29. ledna 1931, a na nějž po letech upozornil web Lidovky.cz 25. března 2020 (zde): „Čím míň se bude o chřipce povídat, tím dřív přejde – už z nedostatku veřejného zájmu.“ Pravý opak se nyní odehrává kolem koronaviru a covidu. A „výsledky“ se zjevně dostavují.

Ukazuje se, že opatření proti šíření koronaviru mají sporné efekty, respektive funguje pouze to, že čím je větší izolace, tím méně je nakažených (pozitivně testovaných). Jenže je tu problém, že když se izolace uvolní, počty nakažených opět vzrostou. Teď jsme ve fázi „tvrdé uzávěry“, a tak počty nakažených, zdá se, klesají. Nicméně jsou plné nemocnice lidí stonajících na covid, navíc jsou mezi marody zastoupeny stále mladší ročníky, a roste také počet lidí s těžkým průběhem nemoci a bohužel i mrtvých.

Jak si to vysvětlit? „Oficiální“ verzí je, že se prosazují agresivnější a nebezpečnější mutace koronaviru. Asi je lepší tomu věřit, protože potom existuje naděje, že se podaří dostat i tyto mutace pod kontrolu. Horší by bylo, kdyby těžké průběhy nemoci a úmrtí měly na svědomí hlavně „nové mutace strachu“. Možná jde ale o kombinaci obojího. Takže nám pomalu zůstává jen víra a svěřit se do rukou „božích“, ať si pod tím pojmem každý představuje, co chce. Přidám svou radu - buďte obezřetní, ale nebojte se. Já se nebojím, a proč bych se také měl bát?