Tibetskou vlajku odhazuji v dál...

Čínské investice jsou důležitější než tibetské vlajky; řekl prezident Zeman v Ostravě při návštěvě Moravskoslezského kraje. Uvedl, že ostravská přepravní společnost TSS Cargo bude z osmdesáti procent vlastněna čínskou firmou.

Podle prezidenta jsou investice do rozšíření výroby na Ostravsku důležitější než halení se do vlajek Tibetu. Zní to logicky a těm lidem tam se to zřejmě dobře poslouchalo. Skutečně, tibetských vlajek se nikdo nenají a když nají, nebudou mu chutnat, zatímco čínské investice zajistí mnohým živobytí. Tady není o čem hovořit. Zajímavější je však zamyslet se nad tím, zda otázka vážně stojí tak – buď investice, nebo vlajky? Pokud ano, už mi to tak vesele nezní. Znamenalo by to totiž, že Číňané sem budou investovat jen tehdy, když my se zavážeme akceptovat čínské politické a ideologické zájmy. 

Dnes se vzdáme tibetských vlajek a setkání politiků s dalajlámou, zítra setkávání se s ním vůbec, pozítří rezignujeme kvůli čínským investicím na něco jiného a co dál? Třeba bude muset každý dospělý člověk podepsat, že upřímně vnitřně souhlasí s tím, že Čínská lidová republika jednotkami Čínské lidové osvobozenecké armády osvobodila v říjnu 1950 tři miliony Tibeťanů od imperialistického útlaku a upevnila národní obranu na západní hranici Číny a že Tibet je odvěkou součástí Číny. Těm, co mají zkušenosti s podpisem souhlasu s internacionální pomocí Sovětského svazu proti kontrarevoluci v Československu v roce 1968, to půjde samo, ostatní v tom záhy získají praxi.

Osobně si myslím, že z větší části nejde o čínské investice, ale o vývoz čínského kapitálu do Česka. Kdyby někdo nevěděl, v čem je rozdíl, tak vývoz kapitálu je: „jeden ze znaků imperialismu jakožto monopolního kapitalismu; vývoz hodnoty za účelem dosahování nadhodnoty v zahraničí, tj. zhodnocení vyvezeného kapitálu. Na rozdíl od vývozu zboží, kdy prodejem tohoto zboží v zahraničí je realizována jeho hodnota včetně nadhodnoty a kdy toto zboží přechází do vlastnictví kupujícího, zůstává vyvezený kapitál vlastnictvím vývozce, který realizuje i nadhodnotu pomocí tohoto kapitálu vytvořenou. Z hledisek formy vlastnictví se rozeznává vývoz soukromého kapitálu, státního kapitálu a kapitálu mezinárodních organizací; uskutečňuje se formou produktivního či zápůjčního kapitálu“. A já jsem se nedávno dověděl v diskuzi pod svým textem, že „Čína je formou své ekonomiky dnes nejúspěšnější stát kapitalistický“. 

Vzpomínám si, jak se v Hranicích (na Moravě) stavěla továrna na skleněné obrazovky nizozemské firmy Philips, co se pak spojila s korejskou firmou LG. Když se Philips rozhodoval, kde montovnu televizních obrazovek vybudovat, byl ve hře také jihoamerický Surinam a ještě dvě další destinace, z čehož je patrné, že šlo o vývoz kapitálu a Philipsu záleželo jen na tom, kde dostane výhodnější podmínky. A naše vláda v čele s premiérem Milošem Zemanem mu nabídla parádní. Za slib tří tisíc pracovních míst dostal LG.Philips pobídky ve výši 1,5 miliardy korun, daňové prázdniny na deset let a možnost bezcelně dovážet technologie. Stavba začala roku 2000 a tehdy jistá Markéta Regecová odmítla prodat svůj hektarový pozemek nacházející se na místě budoucí továrny za nabízenou cenu. Stát chtěl ale tu investici za každou cenu. 

Premiér Miloš Zeman tenkrát přišel s heslem „více Philipsů a méně Regecových“. Znělo to logicky. Vždyť Markéta Regecová kvůli své ziskuchtivosti bránila třem tisícovkám lidí získat práci. Soudní tahanice ukončil nakonec sám Philips, který Regecové podle neoficiálních informací zaplatil z konečných více než pěti milionů korun sám zhruba čtyři pětiny, zbytek připadl na město. A jak to s Philipsem dopadlo? Prameny uvádějí: „I v době největší slávy a špičkového objemu výroby zde pracovalo jen asi třináct set zaměstnanců, z nichž asi tři sta přišlo do továrny odjinud, mnozí pracovníci přišli ze zahraničí. Ostatně dnes už je obecně známým faktem, že pokud investor někde buduje novou kapacitu, přetahuje do ní zaměstnance z jiných firem, a to i z jiných regionů dané země či z ciziny. Záměrem investora není řešit problém (ne)zaměstnanosti v tom kterém místě, ale zahájit tam rentabilní výrobu, a to s lidmi s co nejlepšími předpoklady, ať jsou odkudkoliv.“ 

O skleněné obrazovky pak nebyl na trhu zájem a LG. Philips skončil v Hranicích definitivně v roce 2007. V roce 2009 se začalo proslýchat, že by televizní obrazovky mohla vystřídat výroba bramborových hranolků. A v roce 2014 hranická místostarostka zhodnotila celou historii vztahů mezi nizozemskou korporací, českým státem a městem Hranice, které netrvaly ani deset let, poznamenaly město i českou ekonomiku na dlouhou dobu: „Dnes už by člověk přemýšlel jinak. Druhá věc je, co by se podařilo prosadit do smluv. A v případě zahraničního investora takového kalibru, jako je Philips, má vždycky dominantní roli hrát stát, který se nemá a nesmí podbízet.“ 

No já nevím, jestli to ta paní viděla správně. Vždyť přece například čínské investice jsou důležitější než třeba tibetské vlajky a Philips byl důležitější než „ziskuchtivá" majitelka hektarového pozemku. Proto svou tibetskou vlajku odhazuji po větru v dál. Musím si ale naslinit prst, abych zjistil, odkud vítr fouká. Jinak by mi ta vlajka mohla naplácat přes hubu.