Staronový prezident – jeden z nás

„Lid“ většinově rozhodl, že chce mít Miloše Zemana nadále prezidentem. Byla to sice těsná většina z těch, kterým nejsou volby ukradené, ale na tom nezáleží. Podstatné je, že výsledek platí.

Jestli čekáte, že se nyní jako mnozí jiní budu pokoušet amatérsky analyzovat příčiny Zemanova vítězství a kde udělal Jiří Drahoš se svým štábem chyby, kvůli kterým nebyl zvolen, nedočkáte se. Jde spíš o to, že Miloš Zeman neměl faktického soupeře (jak jsem napsal ve svém textu po prvním televizním duelu Zeman-Drahoš) a nechybělo mnoho, aby s ním prohrál. 

Na tom jsou zajímavé hlavně dva momenty. Miloš Zeman jednak dosáhl za pět na Hradě toho, že je pro polovinu „lidu“ nesnesitelný a nepřijatelný, a jednak společnost nebyla za stejných pět let schopna vygenerovat věrohodnou osobnost, která by se mohla postavit proti starému, nemocnému, samolibému muži, jenž jí kromě stále trapnějších bonmotů nedokáže už nic dát. Jak děsně rád bych se v tomto mýlil, jak by mě potěšilo, kdyby Miloš Zeman příjemně překvapil.

Zatím to tak ale nevypadá. Ve svém prvním povolebním projevu se staronový prezident poměrně obsáhle zabýval tím, že nemá řečnický pultík přišroubovaný k podlaze a zakončil tuto pasáž upravenou hláškou z filmu Pelíšky – soudruzi z NDR udělali chybu. Oznámil potom, že se pokusí být méně arogantní a v následné krátké tiskové konferenci označil novináře ze pitomce a poznamenal ironicky, že přijme miliardáře Bakalu jako poradce na tunelování ekonomiky. Když nerozuměl první novinářské otázce na tiskovce, prezident neopáčil, jak se to normálně dělá – promiňte, neslyšel jsem vaši otázku, nýbrž řekl, že má novinář hlas jako mutant. Co k tomu dodat a neurazit?

Zemanovi příznivci často tvrdí, že on je jedním z nás. To samozřejmě není pravda, z řad běžných lidí se vyčlenil už dávno a svou ješitností, arogancí a papalášskými manýry má ve skutečnosti daleko blíž k elitářům než k lidu obecnému. Přesto se mu podařilo vyvolat dojem, že je jakýmsi dobrotivým vesnickým strejdou, který prosté lidi ochrání před mocnými zloději a „vrchností“ vůbec. Uznávám, že se Zemanovi v tomto směru povedl husarský kousek, uvážíme-li, že s přestávkou let, kdy pobýval „v důchodu“ na Vysočině, patří od sametové revoluce dodnes k establishmentu.

Lidé ale mají rádi, když se k nim vládci chovají naoko vlídně, když sestoupí z Hradu do podhradí a nebojí se, že se „umažou“ od prostého člověka. To se takový prostý člověk potom tetelí blahem. Konečně – kdysi se zpívalo v jedné písničce: Tomáš Garrigue Masaryk, Masaryk, chodil s námi na žejdlík, to si žádný z dnešních prezidentů už nemůže dovolit. A vida, Miloš Zeman si v Novém Veselí klidně zajde do hospody U prezidenta. Jaká to podobnost s TGM. Avšak tím žejdlíkem veškerá podobnost končí.

Ano, Masaryk vyšel z lidu a pro národ znamenal člověka, který se z chudých poměrů dokázal svou obrovskou pílí, pracovitostí, umem a odvahou vypracovat až na nejvyšší post a v tomto svém postavení se choval sice důrazně, ale zároveň vrcholně důstojně a seriózně, vážil si všech lidí a všech profesí a uměl to skvěle vyjádřit, jako například v proslovu k 10. výročí vzniku ČSR v roce 1928 ke školní mládeži: „Přemýšlejte, když dorůstáte, o tom, co chcete býti. Ať budete dělníkem, ať rolníkem, ať řemeslníkem, ať učitelem, ať technikem, ať umělcem nebo spisovatelem, zkrátka — ať budete čímkoliv, vždycky buďte pilnými a poctivými pracovníky. Všichni jsme povoláni k práci, každý na svém místě a podle svých vloh. Společnost musí mít pracovníky rozmanité, práce musí býti účelně rozdělená a uspořádaná, ale všichni, kdo poctivě pracujeme, jsme si v práci rovni — dobrý dělník není méně hodný než dobrý president.“

Z těch slov je cítit étos, povzbuzení, a lidé to tehdy také tak chápali. TGM byl pro ně vzorem, představoval toho, komu se chtěli podobat, na jehož úroveň se chtěli povznést. I dnes je mnoho těch (něco přes 51 procent), kteří jsou také rádi, že se jim jejich prezident podobá. Pije, kouří, lže, mluví sprostě, je neomalený – přesně jako oni. Ostatně se to projevilo krátce po prezidentských volbách v Zemanově štábu v hotelu při incidentu s boxerskou vložkou, kdy prezidentovi lidi verbálně i pěstmi napadali novináře. Tak je to míněno, že Miloš Zeman je jedním z nás?

Jak už jsem několikrát napsal, stav společnosti je tristní a prezidentská volba to jen potvrdila, i když ona necelá polovina voličů, kteří by chtěli něco jiného (nemyslím Drahoše), skýtá určitou naději. No nic, Miloš Zeman bude dalších pět let prezidentem, pokud mu to umožní zdraví a já si kvůli tomu jistě nevezmu oprátku a nepůjdu se zastřelit do rybníka. Vzpomněl jsem totiž na skupinu Fešáci a recitativ „Všechno je OK“, v němž Petr Novotný vypráví – mně to nevadí, život není zlej, dokud ještě žijem, je všechno oukej.