O pravdě, islámu a kýblu se špínou

Podnětem pro následující text byla pro mě stať »Pravda už nikoho nezajímá I. část« Karla Ábelovského. Napsal ji v souvislosti s publikovanými články o imigrantech, islámu apod., ale to mě teď nezajímá, později vysvětlím proč.

Karel Ábelovský v perexu svého textu píše: „...nikdo není nositelem pravdy, každý je nositelem pouze svého subjektivního názoru, co je či může, nebo mohla by být pravda; pravda však přesto existuje, a to zcela nezávisle na nás a našich názorech.“ (Zde je odkaz na celou stať http://abelovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=544282) 

Pravda existuje zcela nezávisle na nás a našich názorech? Nejen Karel Ábelovský, nýbrž i mnozí další si to myslí. Netvrdím, že přímo lžou, ale nerozumí obsahu termínu »pravda« a tudíž si pojmy pletou a matou je. Tím, co existuje nezávisle na nás a našich názorech, totiž je skutečnost. Pravda nebo pravdivost je pak shoda tvrzení se skutečností. Z toho ovšem plyne, že pravda je tvrzení. A jediným lidstvu známým zdrojem tvrzení je člověk. Zvířata a rostliny nic netvrdí, a pokud ano, tak tomu nerozumíme. Co tvrdí bůh či božstva, nemíním teď rozebírat, když nevíme, zda něco takového vůbec existuje a jen v to věříme nebo ne. Pravda je tedy vždy nějaký výrok a ten z podstaty nemůže být nezávislý na svém autorovi.

Trochu to rozeberu na příkladu. Na podlaze před sebou vidím oranžový kýbl se špinavou vodou a někdo, nejspíš manželka, se mě zeptá – co to je? Abstrahuji nyní od toho, že tím žena vlastně myslí – co tam dělá? Řeknu, že je to oranžový kýbl se špinavou vodou. Tedy tvrdím pravdu? Ano, ale jen částečnou a zcela subjektivní. Je třeba dokázané, že každý člověk vnímá barvy trochu odlišně. Ale to by ještě nebyl problém. Pokud nebudeme slovo „oranžový“ pitvat, na barvě kýblu se s ženou shodneme. Také špinavá voda je vyjádření jen mlhavé. Pokud nesdělím přesně stupeň její čistoty (špinavost se neměří), nesděluji vlastně nic. Přičemž nejvyšší stupeň čistoty je osm a lze ho dosáhnout chromsírovou lázní na skle, na kterém pak už voda nedělá kapky, nýbrž vytváří souvislý film. Ani to ale nepředstavuje potíž. Já ani žena bychom se té vody nenapili, tudíž je pro nás špinavá. I kýbl je opět široký termín, pod nímž si může každý vybavit něco krapet jiného, dokud ovšem dotyčný kýbl nezří. Nad konkrétním kýblem se ale nebudu s manželkou dohadovat o tom, co je to kýbl.

Malér nastává tím, že já nevím, co je v té špinavé vodě? Jestli třeba hadr nebo manželčin ztracený briliant z prstenu? Nevím ani, co je za kýblem? Zda třeba právě ten hadr, či snad schovaný dárek pro mě k narozeninám? Netuším ani, co je pod kýblem? Možná tisícovka, možná napsaný vzkaz od manželky, abych koukal tu vodu vylít, kýbl vytřít a uložit? Teď už myslím chápete, jaký je s pravdou vpravdě problém. A to jde jen o blbej oranžovej kýbl se špinavou břečkou. A co teprve, když běží o islám, islamismus, muslimské imigranty, když pádí o teroristické útoky, o válku v Sýrii, o Islámský stát a boj proti němu...

Kromě toho mě už ani nezajímá, co si o tom zde na blogu myslí ten či onen, jestli vykládá pravdu nebo lež, nebo částečnou pravdu a jakou část té pravdy, proč říká zrovna tuto část a proč ji říká právě teď. Nechci už ani příliš zkoumat, jestli se výroky o skutečnosti s onou skutečností shodují a pokud ano, do jaké míry. Nabyl jsem totiž dojmu, že ausgerechnet tady mi už nikdo nemůže sdělit něco převratného, co by jaksi změnilo skutečný vývoj nebo běh reálných událostí. Možná se mýlím, ale ten dojem mám. No a panu Ábelovskému se tímto omlouvám, že jsem se odpíchl od jeho článku a zneužil jeho dobře míněnou snahu ke svým utilitárním cílům. Jenže já přestanu šťourat a glosovat asi až na pravdě boží. A to se říká kdo ví jestli.