Hráč Fulghum v českém pekle
Tedy ne že by otázky budoucnosti naší země a jejího směřování nebyly důležité. Navštívil jsem teď ale jednoho setkání s mladým Američanem Robertem Fulghumem, jež se konalo v říjnu v rámci projektu „Listování“ v řadě českých a moravských měst, a bylo velice osvěžující a radostné. Robert Fulghum proslul prakticky po celém světě především jako spisovatel drobných úvah o zdánlivě běžných věcech obyčejného života, ale je to člověk mnoha povolání a schopností, navíc začal publikovat až v pozdějším věku. Letos v červnu mu totiž bylo již osmdesát let, a jestliže jsem napsal, že je mladý, myslel jsem to vážně.
Pokud Fulghuma vidíte před sebou a slyšíte ho vyprávět, cítíte, že z něj vyzařuje obrovská vitalita a radost. Je to nakažlivé a život vám náhle připadá krásný a laskavý. Co na tom, že takový ve skutečnosti není, nebo ne vždycky. Najednou víte, že záleží jen na člověku samotném, jaký život si udělá, jak bude hledět na každodenní příhody a události, jak na ně zareaguje, jakým způsobem přijme jeho výzvy. V tu chvíli vám dojde, že ten dávno bělovlasý muž s hodně vysokým čelem a bílou bradkou je mladý duchem a patrně nikdy nezestárne, nejspíš ani v okamžiku smrti ne.
Pro nás je potěšující, že se Robert Fulghum do Česka vrací moc rád, cítí se tu prý jako v rodném Texasu, neboť oblast, odkud pochází, byla vlastně celá obydlena českými vystěhovalci. A Češi naopak mají zase ve velké oblibě Fulghuma a jeho knížky. Dumal jsem pokaždé, když jsem si přečetl nějakou jeho knížku, čím to, že je tento Američan z dalekého Texasu má tak blízko k české mentalitě. Připadalo mi chvíli, že píše podobně jako Karel Čapek. Pak jsem si zase ale říkal, že to moc nesedí, protože Čapek byl literát té nejvyšší úrovně, dramatik, romanopisec, a to Robert Fulghum není. Jistě je v něm něco čapkovského, a sice schopnost psát o těch nejobyčejnějších věcech, zdánlivě bezvýznamných příhodách a nacházet v nich kouzlo, půvab, radost, krásu, humor, ale i nečekaně významná a hluboká poselství.
A při „Listování“ mi to došlo. Robert Fulghum je svůj a je v něm také duch Járy Cimrmana. Fulghumovi se Jára Cimrman se vším, co představuje, zalíbil okamžitě, sotva se s ním seznámil. Dokonce říká, že je částečně Čechem, neboť jeho prababička se spustila s Járou Cimrmanem, když navštívil Ameriku, a že prý o tom neví ani Zdeněk Svěrák. Prý se ho lidé u nás také často ptají, jestli jsou jeho příběhy pravdivé, a on jim odpovídá, že je to všechno pravda, protože je potomkem Járy Cimrmana. Fulghum vyprávěl také, že když se snaží svým přátelům doma přiblížit, kdo je Jára Cimrman, říkají, že Češi musí být blázni. A on jim odpovídá, že taky jsou a je jich deset milionů.
Jedno setkání měl Fulghum také v Háji u Opavy, a když mu oznamovali, že jedou do Háje, pochopil to spíš tak, že jedou do háje, respektive do pekla (hell). A jak už tam byli, volal mu jeho syn, že je v Dubaji a kde prý je on. Odpověděl, že v pekle. Syn se ptal, jak tam je a Fulghum odpověděl, že jsou tam samí Češi. Syn se tázal, co v pekle dělají. Řekl mu, že se smějí a pijí pivo. A jeho syn řekl, že chce být také v pekle. Jeho syn je prý hráč. Tím je míněno, že přijme výzvu ke hře, když se mu nabídne. U nás i po světě je prý hráčů spousta, tvrdil Fulghum a uváděl pak řadu různých příkladů hráčů. Nakupoval prý u nás v nějakém marketu, a když s vozíkem míjel jistou ženu, řekl jí, že se mu víc zamlouvá to, co nakoupila ona a jestli by si nemohli ty vozíky vyměnit. Ta žena vůbec nezaváhala a odpověděla, že klidně, protože jí se zase líbí víc to, co nakoupil on. To byla hráčka.
Ne všichni jsou však ale hráči. V Praze na náměstí Míru zpívalo před chrámem sv. Ludmily šest mladých žen anglicky náboženské písně. Když přestaly, jedna k němu přišla a ptala se – hledáš Boha? Odpověděl – on se ztratil? Upřesnila svou otázku – hledáš Ježíše Krista? A Fulghum odpověděl – ten se ztratil taky? No a ta žena se prý otočila a šla pryč. To podle něj hráčka nebyla.
Robert Fulghum byl bezprostřední, a i když to setkání bylo do značné míry komponované představení, člověk měl pocit, že je tam ten slavný americký spisovatel právě kvůli němu. A on tam také byl pro každého z nás. Dělá tato setkání prý hlavně kvůli tomu, abychom viděli, že je reálným člověkem, a on, aby viděl, že my, jeho čtenáři, jsme reální lidé. Tak to také bylo. Jo, nesmím zapomenout, že se mi stalo ještě něco zvláštního. Robert Fulghum nemluví česky (sem tam nějaké to slovo), a tak jeho vyprávění překládal herec, který se svou kolegyní v první části večera četl a hrál několik Fulghumových příběhů. V jedné chvíli jsem ale zjistil, že to překládat ani nemusí. Ačkoli anglicky neumím (sem tam nějaké to slovo), najednou jsem spisovateli rozuměl. Je pravda, že Fulghum volil jednoduché věty. No ale stejně…
Jaroslav Kvapil
K Nohavicově písni „Počkáme, co řekne“
Navzdory tomu, že mnozí léta pěli chválu na krásu a moudrost zpívané poezie Jaromíra Nohavici, mně se jeho písničky až na výjimky nikdy moc nelíbily. Vadila mi jejich ufňukanost, navíc prezentovaná zpěvákovým unylým projevem.
Jaroslav Kvapil
To se zase vyrojilo morálně čistých lidí
V médiích, hlavně v překabátěném Právu (dříve bolševické Rudé právo) se nyní rozběhla poměrně rozsáhlá kampaň proti prezidentskému kandidátovi generálu v. v. Petru Pavlovi, kterou už dříve vyvolal historik Petr Blažek a další.
Jaroslav Kvapil
Demonstrace za mír! Jakého druhu?
Přát si mír, nejlépe světový, je krásné, přejí si jej všechny krásky soutěžící o miss, a také pan Okamura. Chtít ale mír bez ohledu na okolnosti, totiž tváří v tvář agresi, je buď naivní, nebo výraz kapitulace před agresorem.
Jaroslav Kvapil
Je důležité hledat pravdu jako bloger Větvička
Díky textu Karla Trčálka a přiloženému videu jsem si vyslechl druhý díl rozhovoru novinářky Martiny Kociánové s blogerem, spisovatelem a cestovatelem Ladislavem Větvičkou na Svobodném Universu z 26. února 2019 a bylo to poučné.
Jaroslav Kvapil
Jsme svědky mytologického boje Dobra se Zlem?
Rusko zahájilo agresi (ve své interpretaci speciální operaci) proti Ukrajině mimo jiné prý proto, že se NATO stále víc přibližuje k jeho hranicím a tím Rusko ohrožuje. Zkusím se nyní zamyslet, koho že to vlastně NATO „ohrožuje“.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
https://kvaj.blogspot.com