O sběratelství obrazů a investování do nich VIII.

Není falzum jako falzum. Některá falza mohou být falzy jen z poloviny nebo ze čtvrtiny. Nebo také vůbec. Nevěříte ?

Před několika lety proběhl médii skandál příslušníka známé herecké rodiny, který se z lásky k umění dopustil té nepředloženosti, že si otevřel vlastní galerii. Kdosi objevil mezi vystavenými exponáty "falzum" a média se hbitě chopila atraktivní kauzy. O co šlo ? Malíři občas zhotoví grafický list jako přílohu bibliofilie - krásně vypravené knihy v malém, většinou číslovaném nákladu. I známí výtvarníci před druhou světovou válkou si takto rádi přivydělali pár korun, a grafický list, často nesignovaný, ale nepopiratelný originál, byl do knihy vložen, případně vevázán. Již v dobách předrevolučních různí chytráci zjistili, že takový list, z knihy vyjmutý a podnikavcem dodatečně "podepsaný", má vyšší cenu, než původní nepodepsaný exemplář. A nešťastný nezkušený galerista přijal do prodeje právě takový neférově zhodnocený list. A neštěstí bylo hotovo.

Ale situace může být ještě složitější. Někdy takové falzum vznikne i s vědomím autora. Malíř Jan Zrzavý seděl kdysi po skončení slavnostní části vernisáže u stolku spolu se známým kunsthistorikem, který malířovu výstavu uváděl. Jak bylo tehdy zvykem, návštěvníci přicházeli ke stolu, a nechávali si od umělce podepsat katalog. Výjimkou byl pán, který přistoupil a předložil před Zrzavého autorovu nepodepsanou kresbu. Koupil ji před časem v antikvariátu jako dílo Zrzavého a požádal Mistra, zda by mu ji nepodepsal. Zrzavý kresbu pozorně prohlédl, potom vzal tužku a kresbu podepsal. Pán poděkoval a odešel, zato přihlížejíci kunsthistorik, jinak velký znalec Zrzavého díla, znervózněl. "Mistře, povídá, byla ta kresba opravdu Vaše ? Mně se nějak nezdála." A Mistr odpověděl klidně: "Nebyla, ale nakresleno to bylo dobře. Jako bych to dělal já sám."

Ještě úžasnější je historka, kterou mi před pár lety vyprávěl známý a vynikající malíř, říkejme mu třeba Olda. Olda studoval na konci 40. let na Akademii u prof. Jana Baucha, velkého mistra a tehdy velmi žádaného autora. Šikovný student padl profesorovi do oka a jednou pan profesor povídá: "Koukni, Oldo, přijď za mnou odpoledne do ateliéru. Měl bych pro tebe nějakou prácičku." Studentík, natěšený na malý honorář, přiběhl a pan profesor mu řekl :"Podívej, Oldo, je před Vánocema, mně choděj lidi nakupovat a já nestíhám...Já bych potřeboval, kdybys mi namaloval pár "Bauchů", žádné oleje, jenom kvaše na papíře". A předložil před Oldu své vlastní zátiší s ovocem, které mělo posloužit jako vzor. První "zkušební" exemplář prof. Bauch zkontroloval, studenta pochválil a poručil si pět zátiší s ovocem, pět kytic a pět dívčích hlaviček "s ňákou dekoračkou". Obrázky pak pan profesor osobně podepsal a dílo bylo završeno. Ještě dnes občas vídám Oldovy "Bauchy" prodávat a musím říct, že ne-li na první pohled, tak na druhý jsou pro cvičené oko celkem dobře k poznání.

A honorář ? Když pilný student dílka dokončil a předal, Jan Bauch mu povídá:" Oldo, jsem spokojen. A za odměnu můžeš v neděli přijít k nám na oběd. Maminka dělá rajskou, aspoň se jednou pořádně nadlábneš". "A šel jste ?", povídám zklamaně. " No bodejť, rozzářil se Olda, bylo pár let po válce a taková rajská s knedlíkem byla velká vzácnost." A pak suďte falzifikátory !