Vrtěti Babišem

Je to pořád dokola ! Premiér tvrdí, že prezident "rozhodne o návrhu ČSSD" ve věci jmenování ministra kultury. A protože se proti tomuto prohlášení dosud nikdo z politiků neohradil, učiňme tak my.

Prezident o ničem nerozhodne. Prezident jmenuje. Tolik ústava. Punktum. Na českém politickém fotbalovém hřišti je prezident opakovaně v ofsajdu a dokonce dává góly. A rozhodčí, ba i protihráči mlčí, ba odvracejí hlavu a koktají, že se musíme dohodnout.

Uplynulo jen pár týdnů od velkolepé demonstrace na Letné a i nejzatvrzelejší lovci Babišovy hlavy si snad začínají uvědomovat českou realitu. Naše politické theatrum se nedělí na Babiše a Zemana na straně jedné, a demokraty na straně druhé. Ve skutečnosti je Babiš demokratické opozici mnohem blíže, než Zemanovi. Vývoj ovšem dnes dospěl do kritické situace, kdy odstoupení premiéra, ba i pouhá demise socdem ministrů, znamená otevření dveří politické vlčí smečce, jejíž zuby už slyšíme cvakat v předpokojích Strakovy akademie, v kuloárech Parlamentu i na chodbách některých ministerstev.

OPOZICE

Je neobyčejně truchlivý pohled na pretendenty budoucí vlády v Čechách. Ještě před pár týdny nám líčili Andreje Babiše jako totalitního manipulátora a cynického autokrata, dnes ho vykreslují jako slabocha, se kterým si kdekdo utře boty. Přitom od opozice  čekáme jasný plán, jak vybřednout ze stávající krize. Ať nám pan Fiala sdělí, jak bude postupovat, až mu tento nebo jiný prezident odmítne odvolat a následně jmenovat ministra.

Jak děsivá je neschopnost českých politiků vládnout, vidíme znovu v přímém přenosu. Banální výměna banálního ministra na banálním ministerstvu se zásluhou občanského a mravního analfabetismu poslanců a vlády mění v drama rychlého rozvrácení ústavního řádu v zemi.

Že chorý prognostik na Hradě tvrdě prosazuje zájmy zcela jiné, než českých občanů, tušíme už dlouho.

Jinou a nebezpečnější věcí je, že věčně hašteřiví "zástupci lidu" ve své omezenosti a sobectví toto nebezpečí dílem nevidí, dílem ignorují, a vůbec už nechtějí slyšet o tom, že by měli rázně jednat. Že bitva o demokracii v Čechách je v plném proudu. A že hlavní bojiště se nerozkládá mezi kancelářemi Agrofertu a Sněmovní ulicí, nýbrž mezi Hradčanským náměstím a zbytkem republiky.

CO DĚLAT ?

Přejít do ofenzívy a zarazit neústavní ambice prezidenta a jeho prověrkami nevybavené poradce by nemělo být těžké a i ta obstarožní Masarykem vykolíkovaná ústava dává politikům dost prostředků..

Aligátor na Hradě je totiž ve skutečnosti značně bezzubý a stačí málo, aby rychle vystřízlivěl z opojení mocí.

Kromě ústavní a kompetenční žaloby, které by v tuto chvíli měly být samozřejmostí, je tu ještě státní rozpočet, který se právě v těchto týdnech připravuje. Kapitola Kanceláře prezidenta republiky v posledních letech nestydatě nabobtnala a bylo by dobré prezidentově suitě oznámit, že až na další bude rozpočet KPR snížen, dejme tomu, na polovinu. Neboť je čas ustat s budováním turniketů, které brání občanů ve volném vstupu na Hrad, s utrácením stamiliónů za opravy hrází v Lánské oboře, jakož i s výlety do východních despocií za účelem výuky ve stabilizování občanů.

Jenže... Tradice oportunismu a zbabělosti je v Čechách přímo hmatatelná. Pokolikáté již čeští politici stahují ocas před arogantním histriónem despotických mravů a namísto skutečné obrany demokracie buší do sebe pěstičkami navzájem v naději, že to voličům bude stačit.

Opravdu to už lepší nebude ?