Milion chvilek s Minářem a dalších dvacet let s Babišem

Příští parlamentní volby jsou jen zdánlivě vzdálené a premíér Babiš už dávno není politickým jelimánkem z časů Sobotkovy vlády. A "demokratická" opozice ? Třikrát běda !

Pan Minář a jeho parta předvedli impozantní logistický výkon, ale ani oni neumějí dělat zázraky. Ze všeho nejvíce je chvilkařský étos ohrožen marností, prázdnotou a nulovým výsledkem po velkolepém exteríérovém vzepětí. Jakkoliv je počet demonstrantů úžasný, jakkoliv můžeme počítat s tím, že počet účastníků je jen vrcholkem ledovce občanské nespokojenosti, jedno pan Minář a jeho tým učinit nemohou.

Nemohou suplovat práci politiků, kteří by za normálních okolností měli na tento rozjetý vlak společenského pobouření naskočit a přivést ho vítězně do cílové stanice.

PROČ TOMU TAK NENÍ ?

Teprve v této chvíli vidíme v plné nahotě, jak zpustošenou politickou krajinu  po sobě zanechali Babišovi předchůdci. Gross, Lachnit, Urban, Kavan, Fencl, Šling, Bašta, Březina, Tvrdík, Foldyna, Mládek. Topolánek, Langer, Čermák, Macek, Řebíček, Tlustý, Šnajdr, Kocourek, Kalousek, Bárta, Paroubek........

Kdo by dokázal vyjmenovat všechny ty odkláněče milionů, architekty náhubkových zákonů, účastníky velkolepých mejdanů v Argentariu, gratulanty na Rittigových narozeninách, náhle zbohatnuvší obchodníky s bezcennými akciemi, exministry nakupující byty v Dubaji či rovnou celé fotbalové kluby i s přilehlým stadionem.

Kdo by si ještě dokázal vzpomenout na jména poslanců, zalétnuvších si o víkendu na golf do Sjednocených arabských emirátů /" I poslanec je jenom člověk, mám také právo na trochu toho odpočinku" (sic!)/, na všechny ty Mazánky a Kolibříky, budující o miliardy předražené tunely pod Prahou, Dalíky, žádající bez mrknutí oka půlmiliardový úplatek od obchodníků se zbraněmi, Janoušky, přehlíživě válcující nebohou vietnamskou obchodnici pod koly svého Porsche na rušné pankrácké křižovatce.....

NIC NEPOCHOPILI, Z NIČEHO SE NEPOUČILI

A čeští opoziční politici dál tvrdošíjně zkoušejí opakovat to málo, co se v parlamentu, na ministerstvech i stranických sekretariátech za dvacet let naučili a co dosud spolehlivě fungovalo - podrážet, nohy, mydlit schody, skopnout ze špricle, podstrčit kompro, křičet "chyťte zloděje". Zkrátka tradiční osvědčená melange české politiky.

Nic z toho ovšem na neoprénového Andreje nezabírá. Společnost, přiotrávená tímto mravním smogem, se stala resistentní vůči dosavadní praxi politických šíbrů klausovsko - zemanovské generace a lhostejně sleduje zmatené pobíhání, blekotání, podbízení a především bezradnost někdejších samolibých obrů, zázrakem demokratické volby změněných na vystrašené trpaslíky, na pouhé dělníky politické práce, mající denně prokazovat smysl své existence.

S BABIŠEM PODRUHÉ, POTŘETÍ, POČTVRTÉ......?

A tak se nezadržitelně blížíme k třetímu babišovskému volebnímu období a stále není na obzoru síla, schopná neblahý vývoj zvrátit.

Je-li to nakonec dobrá zpráva, nevím, ale snad se můžeme utěšit alespoň tím, že je to "jen" Babiš a ne nějaký český Orbán nebo Lukašenko. Koneckonců, po dvaceti letech voličského armagedonu by i nám voličúm slušela skromnost.