Dolních deset milionů ? Protestuji !

Slavný Zemanův bonmot by mohl být jen zábavným freudovským přeřeknutím, kdyby nechtěně neprozrazoval myšlení většiny českých politiků.

       " Teď jsem pán. Teď jsem Někdo. "  Závěrečná scéna z filmu Kladivo na čarodějnice by klidně mohla být natočena první den po volbách v parlamentní restauraci. Kde se vůbec bere v politikovi ta drzost předstoupit před své voliče a nazvat je dolními deseti miliony ? Vždyť realita je přesně opačná - to my voliči jsme horních deset milionů, to my si najímáme námezdní sílu , zvanou politik, ve výběrovém řízení zvaném volby. Politika si najímáme do pracovního poměru, aby za nás řešil a činil věci, na které my občané nemáme čas, chuť a někteří z nás ani vzdělání.

         Přesto velké množství Čechů na tuto lstivou obezličku slyší. V televizních zprávách můžeme co chvíli vidět prostý lid, an říká: " To oni tam nahoře.....". " To páni tam nahoře...". A pak se divíme, že se nám politici smějí do očí.

         Po více než čtvrtstoletí svobody je načase skoncovat s tímto čeledínsky středověkým vztahem k politikům. A na podobnou nestydatost odpovědět: " Slyšeli jste toho pohůnka, co si dovolil ?!"