Žádejte cokoliv, soud to podepíše

Často se hovoří o zbytečné byrokracii, která obtěžuje lidi pro nic za nic. Jeden příklad nesmyslné byrokracie poskytl sám Nejvyšší správní soud České republiky.

O co jde? Řešil se případ předsedy děčínského soudu, který povolil policii odposlech politiků, mimo jiné předsedy Ústavního soudu České republiky. Nejvyšší správní soud dnes rozhodl, že děčínský soud nijak nepochybil, když tyto odposlechy povolil.

Pak se naskýtá samozřejmá otázka: K čemu je tedy dobré, že si policie musí odposlechy nechat posvětit soudem, když se soud vůbec nezajímá a nemusí zajímat, o jaká telefonní čísla jde? Má to  snad u veřejnosti budit dojem, že vše je pod kontrolou? Možná, že to ten dojem až doteď budilo. Od dnešního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je všechno jinak.  Už víme, že policie může bezdůvodně  odposlouchávat kohokoliv, třeba i prezidenta republiky. Nikdo jí v tom nebrání a soud jí to povolí. A také víme, že část veřejných peněz se promrhává v nesmyslných úkonech, které zbytečně zatěžují jak policisty, tak soudce.

A mně už je také jasné, proč naprosto banální soudní spor mých dvou bývalých kolegů o neplatnost výpovědi se táhne už sedmým rokem. Kde na takové malichernosti mají soudci brát čas, když se musí věnovat tak důležitým věcem, jako je povolování odposlechů?!