Rozhodnou slova, nebo činy?

Kdo sleduje předvolební kvas a zachoval si alespoň elementární paměť, bude asi podobně jako já udiven tím, kolik lidí touží vidět na Hradě Miloše Zemana, a kolik lidí v něm dokonce vidí obroditele naší pokulhávající demokracie.

Vzpomínám si na předvolební kampaň v roce 1998. Miloš Zeman označil Českou republiku za spálenou a vytunelovanou zemi. "Když někdo ukradne deset tisíc a policie ho chytne, jde do vězení," hřímal tehdy se svou obvyklou mírou demagogie. "Když ukradne sto milionů, nebo dokonce miliardu, stane se váženým občanem." Dodnes ho vidím, jak do televizních kamer hrozí zaťatou pěstí a slibuje všem zlodějům a tunelářům, že jestli se dostane k moci, tak je všechny pošle do tepláků.

A jaká byla realita? Po nástupu k moci a podepsání opoziční smlouvy bylo jeho prvním činem dosazení strýčků na všechny možné posty ve státních institucích a podnicích. Celkem vyházel kolem dvou stovek lidí, a to bez ohledu na jejich odborné kvality. Potom Miloš Zeman postupně ztrácel kontrolu nad událostmi a přenechal rozhodování týmu svých poradců v čele s šéfem své volební kampaně a osobním přítelem Miroslavem Šloufem.  Z Mirka se záhy stal tunelářský boss a "zlé" jazyky tvrdí, že to byl právě on, kdo stál za likvidací elitních protikorupčních policejních složek – Služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti (SPOK) a Útvaru pro boj s korupcí a organizovaným zločinem (ÚOOZ). Personálních změn doznalo i vedení BIS – Bezpečnostní informační služby, a to zejména proto, aby se "neprovalilo", že ČSSD má v BIS své lidi, kteří z ní vynášejí tajné informace. A tak místo posílání tunelářů do tepláků rozkvetla korupce měrou netušenou. Zatímco Miloš Zeman se věnoval spíš mediální sebeprezentaci a urážkám lidí, kteří se mu znelíbili, tým jeho poradců nerušeně páchal trestnou činnost. Tak začínal (nebo spíš akceleroval) mafiánský kapitalismus v Ćesku. Boj proti korupci ve větší míře nastartovala až současná nenáviděná vláda Petra Nečase v období, kdy byl ministrem spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Pobratimové Klaus a Zeman ruku v ruce zakládali tento špatně fungující stát a jeho současné problémy. A já si kladu řadu otázek:

To u nás skutečně tolik lidí touží po pokračování mafiánského kapitalismu?

Skutečně bude ve volbách rozhodovat, kdo měl jakého tchána?

Necháme se ovlivnit štvavou kampaní apelující na nízké lidské pudy, která evidentně pochází z komunistické líhně?

Bude nám prezidenta diktovat iracionální strach z dávno vyhaslých Benešových dekretů?

Neměli bychom se místo jitření nejpokleslejších nacionalistických nálad raději zamyslet?

Mají pro nás větší váhu slova, nebo činy?