Politické strany jsou zdrojem korupce

Bavíme-li se o tom, jak omezit korupci, musíme začít u financování politických stran. Ty se u nás chovají ani ne jako ideologická centra, ale spíše jako svérázné podnikatelské subjekty.

Rozhodující politické strany jsou u nás poměrně štědře financovány státem. Podle Wikipedie strany, které ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR získaly 3 % hlasů, dostávají od státu 6 milionů korun ročně a za každých dalších započatých 0,1 % dalších 200 000 korun. Obdrží-li strana více než 5 % hlasů, dostane každý rok 10 milionů korun a tento příspěvek se dále nezvyšuje. Navíc za každého poslance nebo senátora dostávají strany ročně 900 tisíc korun a za každého krajského a pražského zastupitele dalších 250 tisíc korun. Dále stát proplácí politickým stranám příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši 100 Kč za každý získaný volební hlas. Jenom naše dvě největší politické strany získaly v roce 2009 od státu celkem 345 600 000 korun, z toho ČSSD 175,7 milionu korun a ODS 169,9 milionu. Dalších asi 70 milionů korun stát přispěl na výsledky voleb do evropského parlamentu. Ročně stát financuje politické strany částkou vyšší než půl miliardy korun. A to nepočítám mzdy poslanců, senátorů atd. Některé politické strany mají další příjmy z podnikání, např. pronájmů jimi vlastněných nemovitostí apod. Dalším, byť jen marginálním zdrojem financí jsou pro politické strany příspěvky jejich členů.

Dary – katalyzátor korupce

Až potud je financování politických stran průhledné. Nejproblematičtějším zdrojem jejich financí jsou dary. Právem je můžeme považovat za katalyzátor, který urychluje a rozmnožuje korupci jak v politické, tak v hospodářské sféře. Ostatně o tom, jak je politika s hospodářskou sférou propojena korupčními vazbami, se můžeme dnes a denně dočíst na vnitropolitických stránkách novin a občas (na můj vkus až příliš zřídka) také v rubrice Černá kronika. Tahle provázanost stojí u zrodu „podnikatelských géniů“ typu Grose, Dalíka, Řebíčka, Haly, Romana… další jména si může každý dosadit podle libosti.

Potřebujeme tak bohaté politické strany?

Nabízí se několik otázek. Potřebujeme tak bohaté politické strany? Je pro občany tohoto státu důležité, aby na ně před volbami u každého patníku civěl z obřího bilboardu nějaký politik s vyhrnutými rukávy nebo upřímným myšlením? Nebylo by pro občany lepší, kdyby si politici vyhrnovali rukávy až po volbách a své upřímné myšlení prokazovali spíše skutky než proklamacemi? Nebyly by skromné a pracovité politické strany lidem prospěšnější než naši otylí bumbrlíčkové, u nichž se od slov k činům rozkládá poušť řídce porostlá usychajícími křovisky?

Myslím si, že odpovědi na dané otázky jsou vcelku jasné. Jde jenom o to, jak donutit ty námi neustále dokola volené a neustále stejné kapry, aby si svůj rybník ne vypustili, ale aspoň upustili. A to dřív, než zaplaví celou zem a nám, výrobcům kapřího krmení, zůstane k životu jenom pár hladových ostrůvků…

Jestli někdo najde nekrvavý způsob, jak politickými stavidly pohnout, bude hoden Nobelovy ceny za ekonomiku, mír a rybářství současně. Petrův zdar!