Odpovědnost a nezodpovědnost

Zdá se mi, že naše společnost je kromě jiného rozdělena na lidi odpovědné a na lidi nezodpovědné. Paradoxně je společnost řízena právě těmi, kteří žádnou zodpovědnost nenesou.

     Na chudý lidi musí být přísnost. Nevím, kde má tohle úsloví počátek, jestli ve Švejkovi, nebo někde jinde. Nicméně stalo se docela okřídleným. A co víc, stále častěji bývá uplatňováno v praxi. Příkladem budiž současná móda mezi novodobými zlatokopy v advokátských talárech. Totiž vymáhání směšných částek, k nimž si advokát přihodí poplatek mnohonásobně převyšující vymáhanou částku. Založil jsi před třemi lety omylem složenku třeba na sto dvacet korun? Pokud takový advokátský zlatokop pohledávku koupí, máš smůlu. Zaplatíš možná šest, možná osm tisíc i víc, ani nemrkneš. Existují sice nějaká etická pravidla, v zákonech najdeš něco o nepřiměřené tvrdosti nebo o bezdůvodném obohacení, ale z advokátské komory zní unisono: Všechno je v souladu se zákony, zákony nám to umožňují.

     Zákony vytvářejí a především schvalují poslanci parlamentu. Je to jejich hlavní náplň práce, ačkoliv z přímých přenosů by se mohlo zdát, že jsme si je zvolili kvůli vymýšlení „vtipných“ urážek a zesměšňování oponentů. Schvalování zákonů je věc z nejdůležitějších. Však také kdykoliv přijde řeč na výši poslaneckého platu a nehorázných náhrad, ozve se z Malé Strany: „Máme obrovskou zodpovědnost, proto jsme tak dobře placeni.“ A já se ptám: Kolik poslanců neslo zodpovědnost za to, že umožňují advokátům přetavovat papírové složenky ve zlato? Kolik jich bylo pohnáno k zodpovědnosti za legislativu, která kypí jako kaše v pohádce Hrnečku vař! a v jejichž novelizacích a přílepcích se dnes už nevyznají ani právníci, natož sami poslanci? Neznám žádného takového. Ani poslance, ani člena správní rady, který by přišel o majetek, jímž ručí za svá rozhodnutí, ani žádného vyššího úředníka (snad kromě trestních kauz). Za špatnou práci nenese zodpovědnost nikdo z nich.

     A tak zatímco drobný podnikatel za své chybné rozhodnutí platí ztrátou zisku, prostý občan je za svou zapomnětlivost trestán finančním bičem, zaměstnanec může za pár pozdních příchodů přijít o místo, tak většina těch, jimž se v rukou soustřeďuje nejvíc moci, má pohodu, klídek a tabáček. Já vím, vloupávám se do otevřených dveří, ale co už tak může člověk dělat, kromě toho, že napíše blog? Snad jenom zajímat se o věci veřejné, Věci Veřejné i ostatní politické strany, pamatovat si a při volbách se řídit nejen emocemi, ale i hlavou.