Lesy nejsou fabrika

V Otázkách Václava Moravce dne 14. dubna se ekonom Miroslav Zámečník jako předseda dozorčí rady státního podniku Lesy České republiky (LČR) pochlubil, že LČR dokázaly během dvou let vytvořit vyšší zisk, než se podařilo za celých deset let předtím.  Uvedl to jako příklad dobrého hospodaření.

Troufám si tvrdit, že kdyby měl pan Zámečník lesnické vzdělání, tak by se něčím podobným raději nechlubil. Les totiž není fabrika a vysoký čistý zisk z lesa může znamenat pravý opak! Může být důkazem hospodaření vyloženě špatného. Je to dané tím, že v lesích se hospodaří zhruba ve stoletém cyklu. Dnešní hospodář sklízí to, co mu vypěstovali předci do druhého, třetího kolena. Sám má povinnost provozovat i takové nevýdělečné aktivity jako je zalesňování a vylepšování kultur, ochranu kultur, prořezávky, první probírky apod. Tyto hospodářské činnosti nepřinášejí zisky jemu, ale jeho potomkům, resp. jeho vnukům nebo pravnukům. Takový je koloběh správného hospodaření v lesích.

Špatný hospodář toulavými sečemi vybírá z porostů nejlépe zpeněžitelné sortimenty, nezalesňuje, nestará se o prořezávky a pěstování mladých porostů, neudržuje lesní cesty a budovy. Má vysoké zisky, ale zůstává po něm spoušť. V podstatě vykrádá zisky budoucím generacím.

Je tady ještě další okolnost, proč nelze na lesy hledět jako na ryze ekonomický subjekt. Les totiž plní mnoho dalších funkcí, jejichž hodnota je stěží ekonomicky vyčíslitelná. Plní velmi důležitou funkci vodohospodářskou, půdoochrannou, ochraňuje ovzduší, má funkci sociální a rekreační, krajinotvornou, klimatvornou. Tyto tzv. mimoprodukční funkce lesa jsou ve svém celku důležitější, než funkce produkční.

Nechci tvrdit, že se v lesích spravovaných LČR dosahuje zisku za cenu hospodaření na úkor budoucnosti nebo na úkor mimoprodukčních funkcí lesa. Jedním z velmi důležitých faktorů při tvorbě zisku LČR je např. poměrně dominantní postavení na trhu, kterého LČR mohou zneužívat a nutit lesnické firmy do těžby dřeva za dumpingové ceny. Ale zcela vážně tvrdím, že je chybou, když ve vedení Lesů České republiky je výrazná převaha lidí bez lesnického vzdělání. Když jediný lesník ve vedení podniku je až pátým statutárem v pořadí. A když dozorčí rada vedená ekonomem posuzuje kvalitu hospodaření jenom mírou okamžitých zisků. To je chyba, která se v českých lesích může negativně projevit třeba až za desítky let.